Skip to content
Menu

Příspěvky autora

Slivovicovo-zázvorová pralinka

slivovicovo-zázvorová_pralinka

Začátkem zimy mi můj přítel přinesl malou, asi deci a půl lahvičku:

„Vím, jak jsi pořád šíleně zmrzlá. Je to nastrouhaný zázvor zalitý slivovicí. Hodně silný, buď víc než opatrná. Ale až někdy zmrzneš na kost, a já tě nebudu moci rozmrazit, zachrání tě.“

Odložila jsem skleničku na poličku, kde na ni sedal prach, protože můj přítel byl vždy po ruce.

Koncem zimy jsem byla s pejskem venku dost dlouho, protože snědl kosti a ty ne, a ne vyjít z něho ven.
Foukal dosti silný ledový vítr a já se domů vrátila zmrzlá na kost. Přemýšlela jsem, jak rozmrznout, protože přítel zrovna odjel k rodičům. Do očí mi padla lahvička se zázvorem a já se rozhodla ten jeho zázrak vyzkoušet. Otevřela jsem skleničku, přiložila k ústům a nebýt té pitomé souhry náhod … ,

V té chvíli, jak jsem zvedala lahvičku, jsem dostala křeče do ruky, která ji držela otevřenou u mých úst. Lahvička se díky tomu převrátila a já měla v ústech asi půl deci slivovice s nastrouhaným zázvorem. V té samé chvíli se mi chtělo kýchnout a já se zhluboka nadechla! A, samozřejmě, vdechla asi půl deci slivovice s nastrouhaným zázvorem! Nikdy to nezkoušejte, dobře vám radím, ani když je to od člověka, který vás miluje. Oheň! Hrůza! Zbytek lahvičky jsem na sebe vylila v záchvatu šíleného kašle. Slivovice se zázvorem opouštěly mé plíce všemi otvory – ústy v šíleném kašli, nosem za neuvěřitelného pálení a určitě i očima, protože i ty slzy pálily jako žhavá magma. A pokoušelo se to mi i propálit zevnitř ušní bubínky a tryskat ušima ven.

Tak jsem seděla na vozíku, celá mokrá od slivovice a posypaná nastrouhaným zázvorem, všude plno papírových kapesníků a ubrousků od slivovice.

Aby toho všeho nebylo málo, v tu chvíli se ještě vrátil můj drahý. Ve dveřích nasál těžký slivovicový vzduch, uviděl moje hrůzou zježené vlasy, červené oči, červený nos, já mokrá a posypaná zázvorem. Jen se usmál a spiklenecky na mě mrkl: „Dobrá slivovice, že?“ Nečekal na odpověď a rychle se vzdálil. Po chvíli ale pootevřel dveře a se slovy: „můžu si tě olízat, ať z toho taky něco mám?“ mě vzal do náruče a odnesl.

Takovouto blbou shodu náhod nevymyslíš. Ale závěr byl tak krásný, že ta hrůza za to stála. Od té doby mi neřekl jinak, než „ty moje zázvorová pralinko.“

Příspěvky autora

Podobné příspěvky

Slivovicovo-zázvorová pralinka

slivovicovo-zázvorová_pralinka

Začátkem zimy mi můj přítel přinesl malou, asi deci a půl lahvičku:

„Vím, jak jsi pořád šíleně zmrzlá. Je to nastrouhaný zázvor zalitý slivovicí. Hodně silný, buď víc než opatrná. Ale až někdy zmrzneš na kost, a já tě nebudu moci rozmrazit, zachrání tě.“

Odložila jsem skleničku na poličku, kde na ni sedal prach, protože můj přítel byl vždy po ruce.

Koncem zimy jsem byla s pejskem venku dost dlouho, protože snědl kosti a ty ne, a ne vyjít z něho ven.
Foukal dosti silný ledový vítr a já se domů vrátila zmrzlá na kost. Přemýšlela jsem, jak rozmrznout, protože přítel zrovna odjel k rodičům. Do očí mi padla lahvička se zázvorem a já se rozhodla ten jeho zázrak vyzkoušet. Otevřela jsem skleničku, přiložila k ústům a nebýt té pitomé souhry náhod … ,

V té chvíli, jak jsem zvedala lahvičku, jsem dostala křeče do ruky, která ji držela otevřenou u mých úst. Lahvička se díky tomu převrátila a já měla v ústech asi půl deci slivovice s nastrouhaným zázvorem. V té samé chvíli se mi chtělo kýchnout a já se zhluboka nadechla! A, samozřejmě, vdechla asi půl deci slivovice s nastrouhaným zázvorem! Nikdy to nezkoušejte, dobře vám radím, ani když je to od člověka, který vás miluje. Oheň! Hrůza! Zbytek lahvičky jsem na sebe vylila v záchvatu šíleného kašle. Slivovice se zázvorem opouštěly mé plíce všemi otvory – ústy v šíleném kašli, nosem za neuvěřitelného pálení a určitě i očima, protože i ty slzy pálily jako žhavá magma. A pokoušelo se to mi i propálit zevnitř ušní bubínky a tryskat ušima ven.

Tak jsem seděla na vozíku, celá mokrá od slivovice a posypaná nastrouhaným zázvorem, všude plno papírových kapesníků a ubrousků od slivovice.

Aby toho všeho nebylo málo, v tu chvíli se ještě vrátil můj drahý. Ve dveřích nasál těžký slivovicový vzduch, uviděl moje hrůzou zježené vlasy, červené oči, červený nos, já mokrá a posypaná zázvorem. Jen se usmál a spiklenecky na mě mrkl: „Dobrá slivovice, že?“ Nečekal na odpověď a rychle se vzdálil. Po chvíli ale pootevřel dveře a se slovy: „můžu si tě olízat, ať z toho taky něco mám?“ mě vzal do náruče a odnesl.

Takovouto blbou shodu náhod nevymyslíš. Ale závěr byl tak krásný, že ta hrůza za to stála. Od té doby mi neřekl jinak, než „ty moje zázvorová pralinko.“

Věra

Sex byl dán do vínku Matičkou Přírodou úplně všem, nejen lidem zdravým, ale i těm s různými problémy, nemocemi, i těm na vozíku. A možná právě tito lidé potřebují cítit blízkost toho druhého víc. Právě proto vznikla kniha „Erotika, sex a vozíčkáři“, proto vznikla spousta povídek, příběhů, článků, proto vznikly i tyto stránky, aby všichni mohli naplnit své touhy a potřeby.