Táňa mlčela. Věděla, že Dušan má pravdu, ale nechtěla to přiznat a ani se o tom bavit.
„Ty si myslíš, že je to normální, když tě ten tvůj drahý drží doma a nedovolí ti nikam jít?“
„Ale on mě doma nedrží,“ bránila ho Táňa. „On si pouze přeje, abych tam byla s ním. Nedrží mě násilím. Zkrátka si to přeje, a to je přece rozdíl!“
Číst dál….
Rozešli bychom se, nebo bychom spolu zůstali? Tahle otázka mě napadla při pomyšlení na náš současný život. A hned jsem si vzpomněla na jednu z mých prvotin na Vysoké škole, která se jmenovala: “Jaké by to bylo, kdyby…”
Jaké by to bylo kdyby… kdybychom zůstali každý na svém místě. Chtěla jsem utéct, chtěla jsem tomu všemu uniknout. S ním. Se svojí Alt Er love.
Cítím, že je to ten pravý a nechci o něj přijít, jen jaké by to bylo, kdyby… kdybychom se do toho tolik nehrnuli? Kdybychom se scházeli a chodili spolu. Poznávali se. Kdybychom zůstali tam, kde jsme byli. On na svém místě, já v Praze.
Číst dál….
Když se Mirek vrátil ze služební cesty, Danka se mu vrhla do náruče a pevně ho objala. Byl zaskočen, jejich manželství teď, po dvaceti letech, už nebylo tak vášnivé jako kdysi. A takovéto vítání už si ani nepamatoval. Ale mile ho to překvapilo, než si uvědomil, že za tím bude něco víc.
Číst dál….
Manipulace. Temná průrva lásky. Anebo černé jezero lásky, která bolí, a navzdory všemu ohlušování vůbec žádnou láskou není? Namísto milostna a podpory narážení na kůl nesčetných domnělých provinění a umných devalvací, namísto společného lože spíše váš hrob, namísto radostné vzájemnosti setkání s pustošivou silou, které lze bez pomoci těžko uniknout. Takový je vztah se silným manipulátorem, jak ho znám. Říká, že vás miluje, ale vy máte neodbytný pocit, že ve vás miluje někoho jiného, jinak by se k vám nemohl takhle chovat a dávat vám tak najevo svoji nelibost ze všeho, co vás charakterizuje, co k vám patří, dobré stránky, záliby, přátelé, rodina. Všechno je matoucí. Nemáte se čeho chytit. Nevíte, kdo je. Ví to on sám (ona sama)? Přinejmenším mu (jí) to nepřekáží.
Číst dál….
Celá tahle éra byla podivná. Extrémně podivná.
Na prvního manipulátora jsem narazila ve svém sedmém vztahu, kdy jsem se postupně stávala submisivní a tak nějak podléhala sebeklamu, že jsem vlastně zbytečná. Začínalo mi být všechno jedno, ztrácela jsem svoji sebehodnotu, i když na začátku vztahu jsem nabyla velmi sebevědomého dojmu, ale postupně se moje sebevědomí sráželo na bod mrazu, až nakonec skončilo velmi hluboko pod tímto bodem.
Číst dál….
o těch, kdo jej neposlouchají
Manželé po čtyřicítce se vrací ze společnosti a ukládají se ke spánku. Muž se na poslední chvíli před ulehnutím vytratí z pokoje. Dojde do kuchyně a za chvilku se vrací se sklenicí a podává ji ženě. „Co to je?“ ptá se manželka zmateně.“ „Aspirin, proti Tvé bolesti hlavy.“
„Ale mě nebolí hlava.“ „Ha! A mám Tě!“
Číst dál….
Táňa mlčela. Věděla, že Dušan má pravdu, ale nechtěla to přiznat a ani se o tom bavit.
„Ty si myslíš, že je to normální, když tě ten tvůj drahý drží doma a nedovolí ti nikam jít?“
„Ale on mě doma nedrží,“ bránila ho Táňa. „On si pouze přeje, abych tam byla s ním. Nedrží mě násilím. Zkrátka si to přeje, a to je přece rozdíl!“
Číst dál…
Rozešli bychom se, nebo bychom spolu zůstali? Tahle otázka mě napadla při pomyšlení na náš současný život. A hned jsem si vzpomněla na jednu z mých prvotin na Vysoké škole, která se jmenovala: “Jaké by to bylo, kdyby…”
Jaké by to bylo kdyby… kdybychom zůstali každý na svém místě. Chtěla jsem utéct, chtěla jsem tomu všemu uniknout. S ním. Se svojí Alt Er love.
Cítím, že je to ten pravý a nechci o něj přijít, jen jaké by to bylo, kdyby… kdybychom se do toho tolik nehrnuli? Kdybychom se scházeli a chodili spolu. Poznávali se. Kdybychom zůstali tam, kde jsme byli. On na svém místě, já v Praze.
Číst dál…
Když se Mirek vrátil ze služební cesty, Danka se mu vrhla do náruče a pevně ho objala. Byl zaskočen, jejich manželství teď, po dvaceti letech, už nebylo tak vášnivé jako kdysi. A takovéto vítání už si ani nepamatoval. Ale mile ho to překvapilo, než si uvědomil, že za tím bude něco víc.
Číst dál…
Manipulace. Temná průrva lásky. Anebo černé jezero lásky, která bolí, a navzdory všemu ohlušování vůbec žádnou láskou není? Namísto milostna a podpory narážení na kůl nesčetných domnělých provinění a umných devalvací, namísto společného lože spíše váš hrob, namísto radostné vzájemnosti setkání s pustošivou silou, které lze bez pomoci těžko uniknout. Takový je vztah se silným manipulátorem, jak ho znám. Říká, že vás miluje, ale vy máte neodbytný pocit, že ve vás miluje někoho jiného, jinak by se k vám nemohl takhle chovat a dávat vám tak najevo svoji nelibost ze všeho, co vás charakterizuje, co k vám patří, dobré stránky, záliby, přátelé, rodina. Všechno je matoucí. Nemáte se čeho chytit. Nevíte, kdo je. Ví to on sám (ona sama)? Přinejmenším mu (jí) to nepřekáží.
Číst dál…
Celá tahle éra byla podivná. Extrémně podivná.
Na prvního manipulátora jsem narazila ve svém sedmém vztahu, kdy jsem se postupně stávala submisivní a tak nějak podléhala sebeklamu, že jsem vlastně zbytečná. Začínalo mi být všechno jedno, ztrácela jsem svoji sebehodnotu, i když na začátku vztahu jsem nabyla velmi sebevědomého dojmu, ale postupně se moje sebevědomí sráželo na bod mrazu, až nakonec skončilo velmi hluboko pod tímto bodem.
Číst dál…
o těch, kdo jej neposlouchají
Manželé po čtyřicítce se vrací ze společnosti a ukládají se ke spánku. Muž se na poslední chvíli před ulehnutím vytratí z pokoje. Dojde do kuchyně a za chvilku se vrací se sklenicí a podává ji ženě. „Co to je?“ ptá se manželka zmateně.“ „Aspirin, proti Tvé bolesti hlavy.“
„Ale mě nebolí hlava.“ „Ha! A mám Tě!“
Číst dál…
