Moje oči se opět setkaly s jeho, opět jsem chtěla mluvit. Ale byla ve mně ostrá hranice, nepropustná bariéra, kterou jsem v sobě postupně vystavěla, aby mě chránila. Kdybych začala mluvit, řekla bych možná všechno. Slova by se protrhla jako hráz na řece, valila by se ven a já bych je už nezastavila. Nezastavila bych slzy, nezastavila bych pocity, všechno by bylo venku, všechno, co bylo roky uzamčené na tom tajném místě uvnitř, kam se nikdo nedostal.
Číst dál….