Měla jsem oblíbený kraj tam, kam jsem jezdila s rodiči na chalupu. Měla jsem tam i svoji bibli. Knihu od Zapletala, která se jmenovala Výpravy za dobrodružstvím s podtitulem: „Ostatní knihy jsou plné dobrodružství, která prožili jiní. Tato kniha je plná dobrodružství, která prožiješ Ty… V knize byla spousta úkolů týkajících se pozorování přírody. Učila jsem se podle ní poznávat i jména rostlin a zvířat.
Číst dál….
Nikdy jsem si nebyla jistá, chci-li mít někdy v budoucnu děti, ale že budu mít partnera, „svého“ člověka, s kým budu moct sdílet dobré i zlé, o tom jsem nepochybovala, lépe řečeno – toužila jsem po tom – od mládí.
Osud tomu ale chtěl jinak. Od mládí jsem trpěla depresemi, snížením sebevědomím, nejistotou ve vztazích obecně a vzhledem k druhému pohlaví zvlášť.
Číst dál….
Dostala jsem se do fáze, kdy nevím, jestli jsem připravená na vztah, spíš bych chtěla nějak s rozumem pracovat a uplatnit své schopnosti. Cítím se lépe, když jsem sama. Do mého života se nyní vrátila kamarádka a nyní se mnou i bydlí. Dost mi to vyhovuje i přesto, že mluví o tom, že si chce najít partnera, což by byl problém. Hodně bych si přála nějakou práci z domova k tomu, co už mám.
Číst dál….
Uplynulo několik let, bylo mi 38 a ucházel jsem se, tentokrát docela úspěšně, o přízeň příjemné ženy. Už přes rok jsme udržovali přátelský kontakt, bylo nám dobře spolu i mezi jinými lidmi. Chodili jsme do kina, na procházky, navštěvovali jsme se a trávili spolu čas. Občas se nás někdo zeptal, zda spolu chodíme, a my svorně, po pravdě a tak nějak naráz odpovídali, že ne.
Číst dál….
Láska má různé schopnosti a možnosti. Když se plně projeví, člověk třeba může ztratit své srdce a být potom zlomený. To se mi stalo až s pozdější láskou, ale ta první láska, to bylo něco jiného. Je výjimečná a člověk si na ní pamatuje klidně po celý svůj život.
Číst dál….
Masochismus byl nedílnou součástí mého dospělého života. Byl zodpovědný za iracionální sebevražedné chování, bouřlivý partnerský život plný utrpení, vyhrocené vztahy s komplikovanými lidmi i sebetrýznící záliby. Už dlouho jsem chtěla o masochismu něco napsat, pro sebe i pro jiné, kteří se snad shlédli v masochistickém charakteru. Masochismus je sociálně přijatelnější než sadismus, ale často vede k opovržení a sníženému společenskému statutu, zatímco sadista vzbuzuje spíše morální rozhořčení. Myslím ale, že masochismus jako životní volba si zaslouží jistý respekt. Pro mě má ten můj téměř podobu hrdinské epopeje, i když za fakt, že hrdina přežil, nemohou ani tak jeho schopnosti, jako spíše notná dávka štěstí. (Někde mi tam chybí smajlík.)
Číst dál….
Měla jsem oblíbený kraj tam, kam jsem jezdila s rodiči na chalupu. Měla jsem tam i svoji bibli. Knihu od Zapletala, která se jmenovala Výpravy za dobrodružstvím s podtitulem: „Ostatní knihy jsou plné dobrodružství, která prožili jiní. Tato kniha je plná dobrodružství, která prožiješ Ty… V knize byla spousta úkolů týkajících se pozorování přírody. Učila jsem se podle ní poznávat i jména rostlin a zvířat.
Číst dál…
Nikdy jsem si nebyla jistá, chci-li mít někdy v budoucnu děti, ale že budu mít partnera, „svého“ člověka, s kým budu moct sdílet dobré i zlé, o tom jsem nepochybovala, lépe řečeno – toužila jsem po tom – od mládí.
Osud tomu ale chtěl jinak. Od mládí jsem trpěla depresemi, snížením sebevědomím, nejistotou ve vztazích obecně a vzhledem k druhému pohlaví zvlášť.
Číst dál…
Dostala jsem se do fáze, kdy nevím, jestli jsem připravená na vztah, spíš bych chtěla nějak s rozumem pracovat a uplatnit své schopnosti. Cítím se lépe, když jsem sama. Do mého života se nyní vrátila kamarádka a nyní se mnou i bydlí. Dost mi to vyhovuje i přesto, že mluví o tom, že si chce najít partnera, což by byl problém. Hodně bych si přála nějakou práci z domova k tomu, co už mám.
Číst dál…
Uplynulo několik let, bylo mi 38 a ucházel jsem se, tentokrát docela úspěšně, o přízeň příjemné ženy. Už přes rok jsme udržovali přátelský kontakt, bylo nám dobře spolu i mezi jinými lidmi. Chodili jsme do kina, na procházky, navštěvovali jsme se a trávili spolu čas. Občas se nás někdo zeptal, zda spolu chodíme, a my svorně, po pravdě a tak nějak naráz odpovídali, že ne.
Číst dál…
Láska má různé schopnosti a možnosti. Když se plně projeví, člověk třeba může ztratit své srdce a být potom zlomený. To se mi stalo až s pozdější láskou, ale ta první láska, to bylo něco jiného. Je výjimečná a člověk si na ní pamatuje klidně po celý svůj život.
Číst dál…
Masochismus byl nedílnou součástí mého dospělého života. Byl zodpovědný za iracionální sebevražedné chování, bouřlivý partnerský život plný utrpení, vyhrocené vztahy s komplikovanými lidmi i sebetrýznící záliby. Už dlouho jsem chtěla o masochismu něco napsat, pro sebe i pro jiné, kteří se snad shlédli v masochistickém charakteru. Masochismus je sociálně přijatelnější než sadismus, ale často vede k opovržení a sníženému společenskému statutu, zatímco sadista vzbuzuje spíše morální rozhořčení. Myslím ale, že masochismus jako životní volba si zaslouží jistý respekt. Pro mě má ten můj téměř podobu hrdinské epopeje, i když za fakt, že hrdina přežil, nemohou ani tak jeho schopnosti, jako spíše notná dávka štěstí. (Někde mi tam chybí smajlík.)
Číst dál…
