Měla jsem oblíbený kraj tam, kam jsem jezdila s rodiči na chalupu. Měla jsem tam i svoji bibli. Knihu od Zapletala, která se jmenovala Výpravy za dobrodružstvím s podtitulem: „Ostatní knihy jsou plné dobrodružství, která prožili jiní. Tato kniha je plná dobrodružství, která prožiješ Ty… V knize byla spousta úkolů týkajících se pozorování přírody. Učila jsem se podle ní poznávat i jména rostlin a zvířat.
Nikdy jsem si nebyla jistá, chci-li mít někdy v budoucnu děti, ale že budu mít partnera, „svého“ člověka, s kým budu moct sdílet dobré i zlé, o tom jsem nepochybovala, lépe řečeno – toužila jsem po tom – od mládí.
Osud tomu ale chtěl jinak. Od mládí jsem trpěla depresemi, snížením sebevědomím, nejistotou ve vztazích obecně a vzhledem k druhému pohlaví zvlášť.
Dostala jsem se do fáze, kdy nevím, jestli jsem připravená na vztah, spíš bych chtěla nějak s rozumem pracovat a uplatnit své schopnosti. Cítím se lépe, když jsem sama. Do mého života se nyní vrátila kamarádka a nyní se mnou i bydlí. Dost mi to vyhovuje i přesto, že mluví o tom, že si chce najít partnera, což by byl problém. Hodně bych si přála nějakou práci z domova k tomu, co už mám.
Uplynulo několik let, bylo mi 38 a ucházel jsem se, tentokrát docela úspěšně, o přízeň příjemné ženy. Už přes rok jsme udržovali přátelský kontakt, bylo nám dobře spolu i mezi jinými lidmi. Chodili jsme do kina, na procházky, navštěvovali jsme se a trávili spolu čas. Občas se nás někdo zeptal, zda spolu chodíme, a my svorně, po pravdě a tak nějak naráz odpovídali, že ne.
Láska má různé schopnosti a možnosti. Když se plně projeví, člověk třeba může ztratit své srdce a být potom zlomený. To se mi stalo až s pozdější láskou, ale ta první láska, to bylo něco jiného. Je výjimečná a člověk si na ní pamatuje klidně po celý svůj život.
Masochismus byl nedílnou součástí mého dospělého života. Byl zodpovědný za iracionální sebevražedné chování, bouřlivý partnerský život plný utrpení, vyhrocené vztahy s komplikovanými lidmi i sebetrýznící záliby. Už dlouho jsem chtěla o masochismu něco napsat, pro sebe i pro jiné, kteří se snad shlédli v masochistickém charakteru. Masochismus je sociálně přijatelnější než sadismus, ale často vede k opovržení a sníženému společenskému statutu, zatímco sadista vzbuzuje spíše morální rozhořčení. Myslím ale, že masochismus jako životní volba si zaslouží jistý respekt. Pro mě má ten můj téměř podobu hrdinské epopeje, i když za fakt, že hrdina přežil, nemohou ani tak jeho schopnosti, jako spíše notná dávka štěstí. (Někde mi tam chybí smajlík.)
Měla jsem oblíbený kraj tam, kam jsem jezdila s rodiči na chalupu. Měla jsem tam i svoji bibli. Knihu od Zapletala, která se jmenovala Výpravy za dobrodružstvím s podtitulem: „Ostatní knihy jsou plné dobrodružství, která prožili jiní. Tato kniha je plná dobrodružství, která prožiješ Ty… V knize byla spousta úkolů týkajících se pozorování přírody. Učila jsem se podle ní poznávat i jména rostlin a zvířat.
Nikdy jsem si nebyla jistá, chci-li mít někdy v budoucnu děti, ale že budu mít partnera, „svého“ člověka, s kým budu moct sdílet dobré i zlé, o tom jsem nepochybovala, lépe řečeno – toužila jsem po tom – od mládí.
Osud tomu ale chtěl jinak. Od mládí jsem trpěla depresemi, snížením sebevědomím, nejistotou ve vztazích obecně a vzhledem k druhému pohlaví zvlášť.
Dostala jsem se do fáze, kdy nevím, jestli jsem připravená na vztah, spíš bych chtěla nějak s rozumem pracovat a uplatnit své schopnosti. Cítím se lépe, když jsem sama. Do mého života se nyní vrátila kamarádka a nyní se mnou i bydlí. Dost mi to vyhovuje i přesto, že mluví o tom, že si chce najít partnera, což by byl problém. Hodně bych si přála nějakou práci z domova k tomu, co už mám.
Uplynulo několik let, bylo mi 38 a ucházel jsem se, tentokrát docela úspěšně, o přízeň příjemné ženy. Už přes rok jsme udržovali přátelský kontakt, bylo nám dobře spolu i mezi jinými lidmi. Chodili jsme do kina, na procházky, navštěvovali jsme se a trávili spolu čas. Občas se nás někdo zeptal, zda spolu chodíme, a my svorně, po pravdě a tak nějak naráz odpovídali, že ne.
Láska má různé schopnosti a možnosti. Když se plně projeví, člověk třeba může ztratit své srdce a být potom zlomený. To se mi stalo až s pozdější láskou, ale ta první láska, to bylo něco jiného. Je výjimečná a člověk si na ní pamatuje klidně po celý svůj život.
Masochismus byl nedílnou součástí mého dospělého života. Byl zodpovědný za iracionální sebevražedné chování, bouřlivý partnerský život plný utrpení, vyhrocené vztahy s komplikovanými lidmi i sebetrýznící záliby. Už dlouho jsem chtěla o masochismu něco napsat, pro sebe i pro jiné, kteří se snad shlédli v masochistickém charakteru. Masochismus je sociálně přijatelnější než sadismus, ale často vede k opovržení a sníženému společenskému statutu, zatímco sadista vzbuzuje spíše morální rozhořčení. Myslím ale, že masochismus jako životní volba si zaslouží jistý respekt. Pro mě má ten můj téměř podobu hrdinské epopeje, i když za fakt, že hrdina přežil, nemohou ani tak jeho schopnosti, jako spíše notná dávka štěstí. (Někde mi tam chybí smajlík.)
