Když vejde v nás. Ten tichý hlas.
Jenž nezná sten. To zvláštní sen.
Mě uchvátil. Byť nemazlil.
Se s nikým z nás. Jak dobře znáš.
Znáš snění jen? To není sten.
Co slyšíš vždy. Když vidíš rty.
Jak hýbou se. Když po lese.
Skáče srna. Která je němá.
Tak přirozeně. Nespadla z nebe.
Přišla, jak přišla. Do srdce vešla.
Pak nemohla dál. Tak jsem ji vzal.
Tu vešla jen. A znovu sten.
Být pozvaná. Zneuznaná.
V agonii. Tu mlčí stíny.
Se zmítá ta. Jenž možná zná.
Zná bolest v srdci. Však je zde, přeci.
„Jsem poctěna.“ Nestihne říct.
Nevejdeš k srdci. Nikdy vstříc.
Jen pamatuj. Na její hlas.
Jenž říkával: „Tak jsem tu zas.“

I zkouška beznaděje tady je.
Jak naděje beze jména.
Skrytá všem očím.
Kudy vejít má, má milá beze jména?
Na svatou půdu záhy vkročí.
A učiní rozhodnutí, co nutí ji jen.
Vkročit do područí, na svatou zem.
A kudy se má vydat moje beznaděj?
Kudy chce, však vydat nedá se.
To rozhodnutí bolí.
Povyk vytváří hluboké rány,
které vypaluje do kůže.
Bránit se však má drahá nemůže.
Tak kde je beznaděj, naděje beze jména?
Záhy odešla. Vzkaz nenechala.
V lahvi aspoň mohla.
Nic nezbylo. Jen krutá bolest beznaděje.

Vánoce
Duch svatý sedí na balkóně
a koně sněžní už jedou
s tebou
pustíme si retro koledy
hvězda jedna zaplála
a on narodil se
mamince
kdysi
kdy to asi bylo přesně
s tebou
pohledíme do slunce
a zpochybníme
že to bylo 25. prosince
naše krásná země česká
–
–
–
bylo to včera
zítra
–
a lásko
–
hlavně dneska.
–

Cokoliv za ten pocit, lehce se vznášet, ne topit. V mysli klidná, v těle živá, snění a bdění přináší rozkoš, pojď ke mně zažijeme spolu extázi, budeme se procházet po pláži, v neděli tě vezmu ven, otevři oči není to sen. Je den ne noc, přispěchej za mnou a máš slíbenou noc dnešní, dám ti najíst třešní. V pocitu, že tě mám, se mi žaludek svírá a mé tělo se spíná. Můj život je nyní jako sen a díky, že jsme spolu. Můžeme snít a v noci lehce bdít. Žít s tebou je naplnění, je to radost, je to o starost míň. Oba tu jsme a vnímáme nadšení, jsme oba naladění, otevření si navzájem, společně tvoříme a boříme předsudky. Jsou to skutky čisté a naše srdce planoucí, naše mysl žasnoucí. Cítím tvé tělo, jak milovat by se chtělo. Jak nadšeně vnímám tvé vzrušení, jde mi do zad mráz, tím že se mi oddáš a podíváš se na mě, prsa odhalím zlehka. Jsem nyní hezká, vem si mě. Přilož rty na mé, uvolni touhu, uvolni tlak a můžeme nyní jeden druhému dát něhu, s kapkami deště tančit. Ve městě se procházet a jeden druhého nacházet. Vlna vzrušení, o kterém nemáš tušení. Zmítaná žárem, buď můj, buď sám sebou, ať dny jsou plné sexu a můžeme se nořit jeden do druhého, energicky a v plné síle a v závanu větru. Dám se ti celá, jsem víla, jsem žena. Drž mě za ruku a dej mi každý den společný, sílu a pocit, že jsem krásná, a budu ti vzácná, ukážu ti ten největší obrat ke smyslnosti, návrat, cítím závrať, mám mráz po těle, pořád se modlím za tebe.