pixel

Příspěvky autora

Neumře hloupá

Neumře hloupá

Neurologické oddělení je jedno z nejstarších v naší nemocnici a tak i vypadá – veliké pokoje pro 6 – 8 lidí. Já se dostala na osmi lůžkový, kde vládla opravdu “všehochuť“ – já na vozíku, pacientky s berlemi, s hůlkou, chodící.

Nejmladší pacientce bylo tři a dvacet, nejstarší přes osmdesát. Divili byste se, ale může to fungovat a dokonce může být i legrace.

Mladší generace učila tu starší zacházet s mobily, vysvětlovala, jak fungují počítače, co jsou to MP3 přehrávače… Starší generace učila tu mladší vařit, péct… Ale probíraly se tady i takové věci jako je sex a svádění. Ale že nás do těchto tajů bude zasvěcovat nejmladší pacientka…

„A co sex? Jak to děláš a prožíváš?“  Vyrukovala jednou večer na mě mladinká slečna, které jsme do té doby říkaly „šedá myška“. Nenápadná, tichá, vlasy ulízané do culíku, flanelové pyžamo z časů našich prababiček důkladně zahalovalo jak kotníky, tak i ruce až po zápěstí, celé tělo i s krkem až po bradu.
Vytřeštila jsem na ni oči: „Já… já…no, normálně.“ Zakoktala jsem.

„Nekecej!“ Nedala se odbýt šedá myška. „Užíváš si aspoň trochu?“

Nevěděla jsem, co a jak říct. Nejraději bych se i s vozíkem zahrabala dva metry pod zem. – o těchto věcech nejsem moc zvyklá mluvit.

Zachránila mě Jana, další spolupacientka:

„Chceš jí snad něco poradit?“ Svou otázkou mi chtěla pouze pomoct, odpověď nečekala. Přesto přišla: „Jistě,“ špitla šedá myška.

V tu chvíli ji nikdo ještě nebral vážně. Ona ale vytáhla z tašky pár fotek a nechala je kolovat.

„Jsem domina. Večer si obléknu koženou podprsenku, ale takovou, co víc ukazuje, než zakrývá, takovou tu pod prsenku. Chlapi milují pohled na bradavky. Dále si dám sukýnku, která sotva zakryje zadeček, při malém předklonu ukáže červené krajkové tanga, k tomu vysoké kozačky, rozcuchanou blond paruku, do ruky bičík…“

Všechny jsme otevřely ústa a nevěřícně hleděly střídavě na ni a na fotky. Tvář byla skoro stejná, jenom ta na fotkách byla hodně namalovaná a v očích měla smilnost a zvrácenost a neskrotnou touhu po perverznostech a sexu, ale jinak to byl někdo úplně jiný. Nejstarší babička si sedla na kraj postele a zesílila naslouchátko v uchu na maximum.

„A dál? Povídej,“ vyzvala ji.

„Rozprostřu na zem igelit, zapálím všude kolem něj svíčky, chlapa spoutám pouty, zavážu mu oči…“

To už jsme seděly s otevřenou pusou a hleděly na šedou myšku všechny.

„A dál?“

Vyzvídala osmdesátiletá babička a začala se pomalu a jemně hladit po krku a po ramenou, což byl další šok.

„Potom ho střídavě polévám horkým voskem svíček a ledovým šampaňským, lechtám ho bičíkem na různých místech, občas i švihnu…“

„A to ti to trpí?“ Divila se babička.

„Trpí?“ Zasmála se šedá myška. „Škemrá, prosí. Chce víc a ještě a ještě. Je tak vzrušený, že ho má velkého a tvrdého úplně na prasknutí, a bez toho aniž bych se ho dotkla.

„Veliký a tvrdý…“ šeptala zasněně babička.

„Jo a stříká a stříká jak blázen,“dodala ještě dívka.

Jana, asi čtyřicetiletá spolu pacientka suše poznamenala: „Nějaký úchyl, ne?“

„Pst! Neruš!“ Okřikla ji babička a s přivřenýma očima se oddala svým představám a snům. „Je to děsně zajímavé. A dál?“ Vyzvídala a hladila se dál po ramenou a po krku.

„No dál – vyberu si nějakou erotickou pomůcku, třeba okurek…“

„Cóó?! Okurek?“ Zděsila se stará žena. Bylo vidět, že ji to vytrhlo ze snů a představ. „A je aspoň oloupaný?“

Že babička bude zacházet do takových detailů, to by nás nikdy nikoho nenapadlo.

„Ne babi, stačí, aby byl dobře umytý.“

„Okurek?!“ A po chvíli přemýšlení se ještě zeptala: „A co třeba v zimě?“

„Mrkev. Nebo telefon.“

Tak to už bylo na Janu moc: „Telefon?“ Zahleděla se nechápavě na svůj mobil. A robertek by nestačil?“

„Stačil. Ale okurek, mrkev, nebo telefon…to je vzrůšo!“ zasnila se dívenka.

Babička se zahleděla mezi své nohy a nechápavě kroutila hlavou: „To jsou věci. Ale mobil?“

„Ne, mobil ne.“ Šedá myška se snažila vše uvést na pravou míru. „Normální telefon, sluchátko.“

„No proto! Hned se mi to nějak nezdálo,“ přemýšlela nahlas babička.

„Tady na té fotce je ten tvůj? Vždyť vypadá jako gauner, jako vrah… a to ti trpí ten bičík?“ Nechápala Jana.

„Trpí?“ Zasmála se znovu dívenka. „Vy máte ale fakt úplně mylné představy o sexu. On touží být ponižován, trestán… vzrušuje ho to. Přišel na to ve vězení.“

„Ve vězení?“ Zhrozila se Jana. „Říkala jsem, že vypadá jako vrah.“

„Vrah zrovna není,“ uklidnila ji šedá myška. „Jenom nějaké násilí a znásilnění…“ mávla rukou. Pak se usmála: „A proto musím být já domina a vymlátit mu ty nápady z hlavy. Takto si užíváme oba – já ho mlátím, on mě poslouchá na slovo a ještě ho to vzrušuje a následně dělá vše pro to, abych si to dost dlouho a pěkně užila i já. Dámy, radím vám – dlouho, opravdu dlouho ho střídavě bijte a lechtejte, vzrušujte. Potom mu sice uvolníte oči, ale ne ruce! Ať se dívá na vaše tvrdé bradavky, na to, co máte pod sukýnkou, ale dlouho mu nedovolte se vás dotknout. A ani sebe! Ruce mu nerozvazujte! Ať se třeba klidně i dvakrát sám vystříká bez vaší pomoci … Nebudete litovat. Bude se vám chtít pomstít a následně, až bude mít tu možnost, bude vás dráždit a vzrušovat a pořád dokola a víc a dál.“

Na chvíli se odmlčela, než pokračovala: „Ten nekonečně dlouhý orgasmus, krásný a silný, lítám nahoru znovu a znovu…“ zasnila se. Po chvíli se vzpamatovala, zahleděla se na nás a zeptala se: „máte to, dámy, taky tak, že?“

Mlčely jsme. Všechny. Někdo záviděl, někdo si říkal, že asi musí něco dělat špatně a někdo přemýšlel nad tím, co z toho všeho by mohl doma taky vyzkoušet.

Ticho na pokoji přerušila až babička svým vzdechem:

„Ještě, že já jsem do té nemocnice šla!“

Když uviděla naše překvapené pohledy, rychle dodala:  „Jinak bych zemřela úplně hloupá.“

Příspěvky autora

Podobné příspěvky

Neumře hloupá

Neumře hloupá

Neurologické oddělení je jedno z nejstarších v naší nemocnici a tak i vypadá – veliké pokoje pro 6 – 8 lidí. Já se dostala na osmi lůžkový, kde vládla opravdu “všehochuť“ – já na vozíku, pacientky s berlemi, s hůlkou, chodící.

Nejmladší pacientce bylo tři a dvacet, nejstarší přes osmdesát. Divili byste se, ale může to fungovat a dokonce může být i legrace.

Mladší generace učila tu starší zacházet s mobily, vysvětlovala, jak fungují počítače, co jsou to MP3 přehrávače… Starší generace učila tu mladší vařit, péct… Ale probíraly se tady i takové věci jako je sex a svádění. Ale že nás do těchto tajů bude zasvěcovat nejmladší pacientka…

„A co sex? Jak to děláš a prožíváš?“  Vyrukovala jednou večer na mě mladinká slečna, které jsme do té doby říkaly „šedá myška“. Nenápadná, tichá, vlasy ulízané do culíku, flanelové pyžamo z časů našich prababiček důkladně zahalovalo jak kotníky, tak i ruce až po zápěstí, celé tělo i s krkem až po bradu.
Vytřeštila jsem na ni oči: „Já… já…no, normálně.“ Zakoktala jsem.

„Nekecej!“ Nedala se odbýt šedá myška. „Užíváš si aspoň trochu?“

Nevěděla jsem, co a jak říct. Nejraději bych se i s vozíkem zahrabala dva metry pod zem. – o těchto věcech nejsem moc zvyklá mluvit.

Zachránila mě Jana, další spolupacientka:

„Chceš jí snad něco poradit?“ Svou otázkou mi chtěla pouze pomoct, odpověď nečekala. Přesto přišla: „Jistě,“ špitla šedá myška.

V tu chvíli ji nikdo ještě nebral vážně. Ona ale vytáhla z tašky pár fotek a nechala je kolovat.

„Jsem domina. Večer si obléknu koženou podprsenku, ale takovou, co víc ukazuje, než zakrývá, takovou tu pod prsenku. Chlapi milují pohled na bradavky. Dále si dám sukýnku, která sotva zakryje zadeček, při malém předklonu ukáže červené krajkové tanga, k tomu vysoké kozačky, rozcuchanou blond paruku, do ruky bičík…“

Všechny jsme otevřely ústa a nevěřícně hleděly střídavě na ni a na fotky. Tvář byla skoro stejná, jenom ta na fotkách byla hodně namalovaná a v očích měla smilnost a zvrácenost a neskrotnou touhu po perverznostech a sexu, ale jinak to byl někdo úplně jiný. Nejstarší babička si sedla na kraj postele a zesílila naslouchátko v uchu na maximum.

„A dál? Povídej,“ vyzvala ji.

„Rozprostřu na zem igelit, zapálím všude kolem něj svíčky, chlapa spoutám pouty, zavážu mu oči…“

To už jsme seděly s otevřenou pusou a hleděly na šedou myšku všechny.

„A dál?“

Vyzvídala osmdesátiletá babička a začala se pomalu a jemně hladit po krku a po ramenou, což byl další šok.

„Potom ho střídavě polévám horkým voskem svíček a ledovým šampaňským, lechtám ho bičíkem na různých místech, občas i švihnu…“

„A to ti to trpí?“ Divila se babička.

„Trpí?“ Zasmála se šedá myška. „Škemrá, prosí. Chce víc a ještě a ještě. Je tak vzrušený, že ho má velkého a tvrdého úplně na prasknutí, a bez toho aniž bych se ho dotkla.

„Veliký a tvrdý…“ šeptala zasněně babička.

„Jo a stříká a stříká jak blázen,“dodala ještě dívka.

Jana, asi čtyřicetiletá spolu pacientka suše poznamenala: „Nějaký úchyl, ne?“

„Pst! Neruš!“ Okřikla ji babička a s přivřenýma očima se oddala svým představám a snům. „Je to děsně zajímavé. A dál?“ Vyzvídala a hladila se dál po ramenou a po krku.

„No dál – vyberu si nějakou erotickou pomůcku, třeba okurek…“

„Cóó?! Okurek?“ Zděsila se stará žena. Bylo vidět, že ji to vytrhlo ze snů a představ. „A je aspoň oloupaný?“

Že babička bude zacházet do takových detailů, to by nás nikdy nikoho nenapadlo.

„Ne babi, stačí, aby byl dobře umytý.“

„Okurek?!“ A po chvíli přemýšlení se ještě zeptala: „A co třeba v zimě?“

„Mrkev. Nebo telefon.“

Tak to už bylo na Janu moc: „Telefon?“ Zahleděla se nechápavě na svůj mobil. A robertek by nestačil?“

„Stačil. Ale okurek, mrkev, nebo telefon…to je vzrůšo!“ zasnila se dívenka.

Babička se zahleděla mezi své nohy a nechápavě kroutila hlavou: „To jsou věci. Ale mobil?“

„Ne, mobil ne.“ Šedá myška se snažila vše uvést na pravou míru. „Normální telefon, sluchátko.“

„No proto! Hned se mi to nějak nezdálo,“ přemýšlela nahlas babička.

„Tady na té fotce je ten tvůj? Vždyť vypadá jako gauner, jako vrah… a to ti trpí ten bičík?“ Nechápala Jana.

„Trpí?“ Zasmála se znovu dívenka. „Vy máte ale fakt úplně mylné představy o sexu. On touží být ponižován, trestán… vzrušuje ho to. Přišel na to ve vězení.“

„Ve vězení?“ Zhrozila se Jana. „Říkala jsem, že vypadá jako vrah.“

„Vrah zrovna není,“ uklidnila ji šedá myška. „Jenom nějaké násilí a znásilnění…“ mávla rukou. Pak se usmála: „A proto musím být já domina a vymlátit mu ty nápady z hlavy. Takto si užíváme oba – já ho mlátím, on mě poslouchá na slovo a ještě ho to vzrušuje a následně dělá vše pro to, abych si to dost dlouho a pěkně užila i já. Dámy, radím vám – dlouho, opravdu dlouho ho střídavě bijte a lechtejte, vzrušujte. Potom mu sice uvolníte oči, ale ne ruce! Ať se dívá na vaše tvrdé bradavky, na to, co máte pod sukýnkou, ale dlouho mu nedovolte se vás dotknout. A ani sebe! Ruce mu nerozvazujte! Ať se třeba klidně i dvakrát sám vystříká bez vaší pomoci … Nebudete litovat. Bude se vám chtít pomstít a následně, až bude mít tu možnost, bude vás dráždit a vzrušovat a pořád dokola a víc a dál.“

Na chvíli se odmlčela, než pokračovala: „Ten nekonečně dlouhý orgasmus, krásný a silný, lítám nahoru znovu a znovu…“ zasnila se. Po chvíli se vzpamatovala, zahleděla se na nás a zeptala se: „máte to, dámy, taky tak, že?“

Mlčely jsme. Všechny. Někdo záviděl, někdo si říkal, že asi musí něco dělat špatně a někdo přemýšlel nad tím, co z toho všeho by mohl doma taky vyzkoušet.

Ticho na pokoji přerušila až babička svým vzdechem:

„Ještě, že já jsem do té nemocnice šla!“

Když uviděla naše překvapené pohledy, rychle dodala:  „Jinak bych zemřela úplně hloupá.“

Věra

Sex byl dán do vínku Matičkou Přírodou úplně všem, nejen lidem zdravým, ale i těm s různými problémy, nemocemi, i těm na vozíku. A možná právě tito lidé potřebují cítit blízkost toho druhého víc. Právě proto vznikla kniha „Erotika, sex a vozíčkáři“, proto vznikla spousta povídek, příběhů, článků, proto vznikly i tyto stránky, aby všichni mohli naplnit své touhy a potřeby.

Příspěvky autora

Podobné příspěvky