Když jsem poprvé zaslechl tato slova, okamžitě jsem věděl „ano, to jsem já, to je o mě, to je můj životní příběh v jedné větě“.

Lehl jsem si na gauč a začal přemýšlet. O životě, jaký je, jaký vedu a o životě, jaký bych chtěl vést. Co bylo a co je, co snad bude a co by snad mohlo být. Začal jsem se do toho všeho zamotávat – čas minulý, čas budoucí … Přítomnost. Minulost už neexistuje a budoucnost? Kdo může vědět, co bude a jestli vůbec bude. Tu je válka, tam výbuch mohutné sopky, tam zemětřesení, tam obří díra v zemi, která nemá dno a pořád se zvětšuje, a ani vesmír jako takový, není žádná jistota a bezpečí už vůbec. Vědci přijdou každou chvíli s jinou hypotézou a bezpečí? Objevují se černé díry ve vesmíru, negativní energie, co nás pohltí a co nás zničí … bude teda vůbec nějaká budoucnost? Kdo ví, asi ani ne. A když nás nezničí vesmír, zničíme se sami. Jediná jistota je v přítomnosti. Žijeme teď, milujeme teď!
Číst dál….