Od prvního dne, co se Zuzka přistěhovala, ji Tibor sledoval.

Štvalo ho, že o ní nic neví a ani neví, jak to zjistit. Nikdo o ní nic nevěděl. Nikdo ji neznal. Tibor dokonce ani netušil, jestli je vdaná, jestli některý z těch mužů, co ji navštěvují, je její manžel. Ale to asi ne, to by večer neodcházel. A všichni, kdo k ní přišli, zase po chvíli odešli. Nechápal to. Že by si přivydělávala jako prostitutka? To asi těžko, na to tam ti muži byli krátce, to by musely být pouze takové rychlovky. Ale kdo ví. A mohla dělat prostitutku, když seděla na invalidním vozíku? A navíc k ní nechodili jenom muži, nýbrž i dívky a ženy.
Číst dál….

„Kurňa!“ Zanadával Ríša nahlas. „Cigareta!“

Vlaďka bleskurychle zareagovala a sáhla řidičovi mezi nohy.

„Á!“ To nebyl ani výkřik bolesti, ani rozkoše, pouze překvapení. Toto mladík nečekal. Snil o tom už dlouho, to ano, ale v této situaci a bez předehry to teda nečekal.
Číst dál….

„Kluci,“ trenér vrazil do šatny bez zaklepání, což u něho nebývalo zvykem. „Pojedeme na deset dní do Chorvatska!“

Odpovědí mu bylo hrobové ticho. Zarazil se.

„Co je? Myslel jsem, že budete rádi. Deset dní v teple, na sluníčku a možná i u moře úplně zadarmo…“

„My jsme vozíčkáři,“ začal opatrně Mirek.

Trenér měl sto chutí mu říct něco pikantního. Pak si to ale rozmyslel. „Fakt? Věříš, že jsem si ani nevšiml?“ Zatvářil se úplně vážně.
Číst dál….