pnilogo-03-crop

ŠTÍTKY

Povídky

Sen plný lásky, slunce a erotiky

Sen plný lásky, slunce a erotiky

Erotika, Literatura, Povídky, Vozíčkáři

Miluji ten stav – ležet bez pohnutí v čase mezi spánkem a bděním. Už nespat, ale ještě nebýt vzhůru, nechat doznívat hezké sny, dávat jim sladkou tečku, krásný konec, takový, jaký chci já. Užívat si tu slast, která postupně naplňuje celé mé tělo, prodlužovat ji, ještě chvíli, ještě. Sny třeba o mladém krásném muži, s nádhernýma modrýma očima, které by mě lačně hltaly. Ale současně muže se silnými pažemi. Nosil by mě na rukou, objímal, líbal, vášnivě hladil, chtěl mě, celou celičkou… zas a znova …

Krásné sny plné lásky a vášně, plné milování a slunce, protože k milování slunce patří, teda aspoň v mých snech.

Všechny mé sny mají ale jedno společné – krásného chlapa s velkýma modrýma očima, který mě bude neskonale milovat, chtít mě, toužit po mě.

Proto nechci ještě chvíli otevřít oči, chci vnímat aspoň to teplo postele, když už ten chlap zůstává v mých snech.
Číst dál….

Líbí se mi cizí děvčata

Líbí se mi cizí děvčata

Literatura, Povídky, Vztahy

Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas od času opustím a začnu si s novou. Mám pocit, že se tím něco vylepší. Ale i tato nová holka se mi dostane do hlavy a začne se tam roztahovat. Asi si nakonec najdu kluka, možná to bude lepší. Nevím, proč jsou všechny mé přítelkyně tak žárlivé.
Číst dál….

Vteřina váhání

Vteřina váhání

Literatura, Povídky, Vozíčkáři

Jitka a Filip se znali už od dětství. Chodili spolu do školky, do školy, na gympl, na basket… Byli nejlepšími kamarády. Vždy se mohli jeden na druhého spolehnout. Dokázali si spolu, jako dobří kamarádi, celé hodiny povídat, celé večery spolu mlčet a nic se na tom nezměnilo ani potom, co se Jitka vdala a Filip oženil. Pracovali ve stejné firmě, kanceláře měly vedle sebe, jenom večery už trávili každý s někým jiným. A na povídání už taky neměli tolik času. Když jim při jejich vytíženosti nějaký zbyl, trávili ho každý se svou rodinou. Opět si čas jeden pro druhého našli teprve až po Jitčině úrazu, díky kterému skončila na invalidním vozíku. Ona měla najednou víc volna a on si uvědomil, že teď ho jako kamaráda potřebuje mnohem víc.
Číst dál….

Možnost zamilovanosti

Možnost zamilovanosti

Hospitalizace, Literatura, Povídky, Zamilovanost

Moje oči se opět setkaly s jeho, opět jsem chtěla mluvit. Ale byla ve mně ostrá hranice, nepropustná bariéra, kterou jsem v sobě postupně vystavěla, aby mě chránila. Kdybych začala mluvit, řekla bych možná všechno. Slova by se protrhla jako hráz na řece, valila by se ven a já bych je už nezastavila. Nezastavila bych slzy, nezastavila bych pocity, všechno by bylo venku, všechno, co bylo roky uzamčené na tom tajném místě uvnitř, kam se nikdo nedostal.
Číst dál….

1 2 3 4›»

Povídky

Sen plný lásky, slunce a erotiky

Sen plný lásky, slunce a erotiky

Erotika, Literatura, Povídky, Vozíčkáři

Miluji ten stav – ležet bez pohnutí v čase mezi spánkem a bděním. Už nespat, ale ještě nebýt vzhůru, nechat doznívat hezké sny, dávat jim sladkou tečku, krásný konec, takový, jaký chci já. Užívat si tu slast, která postupně naplňuje celé mé tělo, prodlužovat ji, ještě chvíli, ještě. Sny třeba o mladém krásném muži, s nádhernýma modrýma očima, které by mě lačně hltaly. Ale současně muže se silnými pažemi. Nosil by mě na rukou, objímal, líbal, vášnivě hladil, chtěl mě, celou celičkou… zas a znova …

Krásné sny plné lásky a vášně, plné milování a slunce, protože k milování slunce patří, teda aspoň v mých snech.

Všechny mé sny mají ale jedno společné – krásného chlapa s velkýma modrýma očima, který mě bude neskonale milovat, chtít mě, toužit po mě.

Proto nechci ještě chvíli otevřít oči, chci vnímat aspoň to teplo postele, když už ten chlap zůstává v mých snech.
Číst dál…

Líbí se mi cizí děvčata

Líbí se mi cizí děvčata

Literatura, Povídky, Vztahy

Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas od času opustím a začnu si s novou. Mám pocit, že se tím něco vylepší. Ale i tato nová holka se mi dostane do hlavy a začne se tam roztahovat. Asi si nakonec najdu kluka, možná to bude lepší. Nevím, proč jsou všechny mé přítelkyně tak žárlivé.
Číst dál…

Vteřina váhání

Vteřina váhání

Literatura, Povídky, Vozíčkáři

Jitka a Filip se znali už od dětství. Chodili spolu do školky, do školy, na gympl, na basket… Byli nejlepšími kamarády. Vždy se mohli jeden na druhého spolehnout. Dokázali si spolu, jako dobří kamarádi, celé hodiny povídat, celé večery spolu mlčet a nic se na tom nezměnilo ani potom, co se Jitka vdala a Filip oženil. Pracovali ve stejné firmě, kanceláře měly vedle sebe, jenom večery už trávili každý s někým jiným. A na povídání už taky neměli tolik času. Když jim při jejich vytíženosti nějaký zbyl, trávili ho každý se svou rodinou. Opět si čas jeden pro druhého našli teprve až po Jitčině úrazu, díky kterému skončila na invalidním vozíku. Ona měla najednou víc volna a on si uvědomil, že teď ho jako kamaráda potřebuje mnohem víc.
Číst dál…

Možnost zamilovanosti

Možnost zamilovanosti

Hospitalizace, Literatura, Povídky, Zamilovanost

Moje oči se opět setkaly s jeho, opět jsem chtěla mluvit. Ale byla ve mně ostrá hranice, nepropustná bariéra, kterou jsem v sobě postupně vystavěla, aby mě chránila. Kdybych začala mluvit, řekla bych možná všechno. Slova by se protrhla jako hráz na řece, valila by se ven a já bych je už nezastavila. Nezastavila bych slzy, nezastavila bych pocity, všechno by bylo venku, všechno, co bylo roky uzamčené na tom tajném místě uvnitř, kam se nikdo nedostal.
Číst dál…

1 2 3 4›»