Pokud se člověk ocitne na invalidním vozíku až v dospělosti (jestli už po úraze, nebo v důsledku různých nervosvalových onemocnění), čeká ho mnoho neznámého, mnoho nového, mnoho nezodpovězených otázek. Jednou z nich je i otázka intimity. Pokud člověk už žil aktivním sexuálním životem, nebo se naň zrovna chystal, jeho první otázkou bude „co teď? Jak dál? A je vůbec nějaké dál?“

Od kamarádů se sice něco dozví, ale každý vozíčkář je jiný, jiné věci dokáže, jinak cítí, jiné podněty ho vzruší.

Kdo zvládá onanii a její praktikování mu nedělá problém, to má trochu jednodušší a toho velké, nebo nemilé překvapení ve smyslu prudkých a nečekaných reakcí svého těla na erotický podnět, nemusí překvapit. Pokud bude své tělo a jeho reakce zkoumat, zkoušet sám a opakovaně, bude si se svým tělem hrát, hledat, co mu pomáhá a na co jeho tělo zareaguje nejvíc. Mohou to být úplně jiné podněty než dřív, úplně jiná intenzita, jiná rychlost, jiná místa. Někdy stačí mechanické dráždění bez erotického podtextu, třeba jízda autobusem po hrbolatých cestách, nebo delší dobu zadržovaná potřeba vyprázdnění močového měchýře.

Ten, komu onanie problém dělá (jestli už fyzický, nebo psychický) a dlouho abstinoval, nebo žádnou sexuální aktivitu dosud nevyvíjel, neví, do čeho jde, a tudíž musí být připravený na všechno. Nikdo dopředu nemůže vědět, jak a kdy, při čem jeho tělo zareaguje. To se nedá nikde vyčíst, dohledat, ani odhadnout. Každý člověk je jiný a každá nervová soustava, každé nervové spoje, každé nervové vnímání je u každého člověka jiné.

Pokud člověk nezvládá onanii z důvodu fyzické neschopnosti, dají se použít různé sexuální pomůcky. Nejlépe postiženému poradí buď sexuální asistenti, nebo školené prodavačky ve specializovaných obchodech s erotickými pomůckami.

Muži po poranění míchy v oblasti krční páteře ve velké míře nemívají s erekcí až tak velké problémy jako paraplegici (muži po poranění míchy v oblasti bederní páteře, s úplným přerušením míchy). Nemůžeme to ale paušalizovat na všechny případy, často to tak ale bývá.

U poranění krční páteře se totiž často jedná o kvadruparetiky, tedy o lidi, u kterých nedošlo k úplnému přerušení míchy, u kterých některá nervová vlákna zůstala zachována, a tudíž je tam třeba jen malinký svalový záškub, trochu nějaké citlivosti a tím pádem je všechno úplně jiné…

Samozřejmě, že erekce nedosáhnou ani oni vždy a bez problémů, a už vůbec erekce nedosáhnou na lehký podnět jako kdysi. Ale naopak je nechtěná a nečekaná erekce někdy může překvapit v situacích, když se například nemůžou pořádně vyčůrat, nebo při jízdě starým autobusem, při umývání… Prostě trochu jiné mechanické dráždění.

Taky se musí připravit na to, že s přibývajícími léty bude stále těžší dosáhnout erekce a budou mít stále větší a větší problém s jejím udržením.

Často se také (hlavně věkem) ještě více uvolňují i tak slabé svěrače a akt, nebo i jenom hrátky se musí přerušit z důvodu potřeby vyprázdnění se i několikrát. A to hlavně v poloze, kdy vozíčkář leží na zádech a partnerka na něm klasicky „sedí“ a „skáče“. Pokud je partnerka zdravá, měla by víc sedět na svých patách, nadlehčovat se, pokud to jen trochu jde – nesedět vozíčkářovi na břichu.

Někteří muži – vozíčkáři své problémy s erekcí řeší pomoci léků Cialis, nebo Viagrou. To je taky řešení, ale ne pro každého. Jak Cialis, tak Viagra mají svoje kontraindikace a nežádoucí účinky! Proto je vždy nutná porada s lékařem, a proto jsou dostupné jen na lékařský předpis. Nikdy nezkoušejte tyhle léky jen tak! Můžou velice ublížit! Nenávratně poškodit organizmus!

Jiní své problémy s erekcí zase řeší orálním sexem, kdy vlastně erekce, nebo částečná erekce, není vůbec důležitá. Tady vše záleží na domluvě s partnerkou. Velké části žen ale orální sex plně vyhovuje, některé dokonce dosahují uspokojení jedině při něm.

Neschopnost dosáhnout plné erekce, nebo erekce vůbec, se dá také řešit i operativně – implantátem. Jedná se o operaci, kdy se do penisu voperuje implantát a buď je poté erekce trvalá, nebo se dá ovládat, obě operace si ale pacient hradí sám a není to levná záležitost. Také je nutno připomenout, že jako každá operace, i tahle v sobě nese spoustu rizik a nebezpečí a jako každá jiná, i tahle je velkou zátěží pro organizmus, nemluvě o tom, že nemusí dopadnout dobře a není vhodná pro každého.

K ejakulaci ani u jedné skupiny vozíčkářů po poranění míchy nedochází. Jiné je to u vozíčkářů, kteří se dostali na vozík díky nemoci, například obrně, nebo díky různým nervosvalovým onemocněním. Ti tenhle problém nemívají.

Pokud chce mít muž – vozíčkář po úraze páteře dítě, musí podstoupit zákrok, při kterém mu budou odebrány spermie (ale až po jejich vyšetření, jestli jsou vůbec ještě životaschopné, (životaschopnost spermií totiž rychle klesá v závislosti na době od úrazu) a partnerka je poté jimi uměle oplodněná. Šance na početí dítěte ale moc velké nejsou a čím delší doba uplynula od úrazu, tím jsou šance na početí menší. Proto pokud nad tím vůbec člověk po úrazu míchy přemýšlí, je dobré tento zákrok (odebrání spermií) podstoupit co nejdříve po úrazu a spermie nechat zmrazit pro pozdější možnost oplodnění.

Názory mužů – vozíčkářů na tento způsob odebírání spermií se velmi liší. Jedni to už nikdy víc absolvovat nechtějí, jiní říkají, že to vše vyváží, vykompenzuje, potom ten pocit, to vědomí vlastního dítěte.

Někdy se oplodnění povede i tak, bez „pomoci“. Však naděje na přirozené oplodnění je velmi malá a velmi rychle klesá a je větší, čím dříve po úrazu. S časem rychle klesá.

Co se týče citlivosti a vzrušivosti, tady opět záleží případ od případu. Lidé po úplné lézi (po úplném přerušení míchy) nemají zachovanou citlivost od příslušného segmentu směrem dolů vůbec žádnou. Pokud nedošlo k úplné lézi (úplnému přerušení míchy), může být zachovaná částečná citlivost, nebo aspoň na některých místech. Tady je nutno zkoušet, hledat milimetr po milimetru. Sám vozíčkář může (nebo spíš by měl) zkoušet, hledat, kde cítí a kde ne, kde je to příjemné, kde vzrušující a kde naopak – nepříjemné.

Tady a teď je nutno pochopit, že dráždit můžeme kdekoliv, citlivá místa se nachází různě, ne jenom jak jsme zvyklí na prsou, v tříslech, na pohlavních orgánech… Ale často se nachází na místech, o kterých jsme doposud ani netušili. Nebojme se experimentovat, hledat, zkoušet. Musíme zkoumat své vlastní tělo centimetr po centimetru. Ale pomalu, nespěchat.

Pokud se jedná o úplnou lézi s úplnou ztrátou citlivosti, je třeba hledat a využívat místa nad úrazem.

Paraplegici to mají v tomto směru trošku snazší, mají zachovanou citlivost na celé horní polovině těla, a to jim skýtá velké možnosti. Například oblast břicha v místech, která dotyčný ještě cítí, bývají velmi citlivá, dále pak prsa, a hlavně prsní bradavky. Málo se ví o tom, že mužské bradavky jsou stejně (anebo aspoň skoro stejně) citlivé na dráždění jako bradavky ženské. Fantasii se meze nekladou.

Úžasně citlivé na jemné pohlazení jazykem jsou také prsty na rukou z bočních stran (stran, kterými se prsty navzájem jeden druhého dotýkají), dále známé a často využívané sání a jemné kousání, nebo žužlání konečků prstů….

Vše to chce vyzkoušet, nejlépe sami na sobě a uvidíte, co se vám líbí, co vás vzrušuje a potom to zkusit dělat i tomu druhému a sledovat, jak bude reagovat a říct mu, ať to také zkusí on na vás. Nebojte se, i zdravý partner bude nadšen a také si rád zaexperimentuje.