Skip to content
Menu

Příspěvky autora

Už nikdy nebudeš odpočívat v pokoji

Už_nikdy_nebudeš_odpočívat_v_pokoji

Je jen jeden den na vzpomínky
Ublížených narcisů…

Nastav druhou tvář
A poslední příval života
Se ti vryje pod kůži
Ukaž svůj podmanivý hněv
A rozpřáhni ruce k objetí
Nechť vejde zapomnění do tvého nitra

Ty nikdy… nikdy nebudeš odpočívat v pokoji
Neb druzí vidí tvoji promarněnou jiskru,
Která jako sten malého dítěte utonula v neurčitu,
Která jako blesk z čistého nebe
Proletěla tmou v žumpě světa,
Jež se hroutí do útrob nechutnosti těch,
kteří za tvými zády šířili revoluci proti tobě.
Těch, jenž nikdy nemohli spatřit tebe,
jako blaženého poutníka po lidském utrpení
Posvěceného lidskou lží
Chodícího bahnitou pouští lidumilů
A nacházejícího jenom hnus,
Který z popela se rodí
A umírá, aniž by kdy odpočíval v pokoji

Jsi jenom hříčka smutku
Spatřeného na obloze bez hvězd
Spatřeného za úsvitu melodie samoty

Jakožto Hádés ti přikazuji:
Neber moje jméno nadarmo!
Jsem v každém tvém kroku,
Každé tvé myšlence
A jen slepí vidí dobro
A jen slepí východisko spatří

Tento svět ti nikdy nebyl předurčen
Neb jsi stále v oslepení těch,
Kteříž tě sužují

Příspěvky autora

Podobné příspěvky

Už nikdy nebudeš odpočívat v pokoji

Už_nikdy_nebudeš_odpočívat_v_pokoji

Je jen jeden den na vzpomínky
Ublížených narcisů…

Nastav druhou tvář
A poslední příval života
Se ti vryje pod kůži
Ukaž svůj podmanivý hněv
A rozpřáhni ruce k objetí
Nechť vejde zapomnění do tvého nitra

Ty nikdy… nikdy nebudeš odpočívat v pokoji
Neb druzí vidí tvoji promarněnou jiskru,
Která jako sten malého dítěte utonula v neurčitu,
Která jako blesk z čistého nebe
Proletěla tmou v žumpě světa,
Jež se hroutí do útrob nechutnosti těch,
kteří za tvými zády šířili revoluci proti tobě.
Těch, jenž nikdy nemohli spatřit tebe,
jako blaženého poutníka po lidském utrpení
Posvěceného lidskou lží
Chodícího bahnitou pouští lidumilů
A nacházejícího jenom hnus,
Který z popela se rodí
A umírá, aniž by kdy odpočíval v pokoji

Jsi jenom hříčka smutku
Spatřeného na obloze bez hvězd
Spatřeného za úsvitu melodie samoty

Jakožto Hádés ti přikazuji:
Neber moje jméno nadarmo!
Jsem v každém tvém kroku,
Každé tvé myšlence
A jen slepí vidí dobro
A jen slepí východisko spatří

Tento svět ti nikdy nebyl předurčen
Neb jsi stále v oslepení těch,
Kteříž tě sužují

Melinda Sordino

Nyní pracuje jako redaktorka pro web Právo na intimitu, časopis Na Scestí a PR v organizaci Dobré místo. Vystudovala filmovou režii a scenáristiku ve Zlíně, později si rozšířila vzdělání o knihovnický kurz a kurz pracovníka v sociálních službách, kdy vykonávala práci peer konzultanta. Později tento obor opustila a začala prodávat v knihkupectví, neboť právě knihy jsou jí velmi blízké. Hraje šachy, věnuje se hře na kytaru, zpěvu, také ráda fotí, maluje, píše. Je obdivovatelem umění a všeho, co se tohoto velmi širokého odvětví dotýká.