Obdivuji na mužích zejména jejich duši a jejich duševní přednosti. Zároveň tuto duši vidím promítat se do jejich vzhledu. To znamená, že se zamiluji i do mužů relativně starých, nebo takových, kteří mají nějaký fyzický neduh, třeba následky dětské obrny, nebo třeba předkus, nohy do o atd. Vidím je jako krásné a na to se hodně dobře zvyká. Jenže se mnou v minulosti byl problém, že jsem byla krásou lidí tak fascinovaná, že mě velmi záhy okouzlil někdo další a ve vztahu jsem nevydržela. Závislost na zamilovanosti tomu vůbec nepomáhala. Jenže ti předtím obdivovaní muži pak zbyli a tuhle intenzitu, s jakou jsem je obdivovala, pak nebyli sto získat někde jinde. Stal se mi i případ, kdy jsem se zamilovala do muže o třiadvacet let staršího, toho jsem fakt milovala, a on se se mnou rozešel. Jenže zůstal přesvědčený, že je přitažlivý pro mladé holky, a nedokázal si uvědomit, že to, co mě k němu přitáhlo, nebyla de facto jeho, ale moje vlastnost. Zkoušel to pak na různá děvčata a docela je tím děsil. Já jsem si mezitím našla člověka, s kterým jsem cítila velkou blízkost, což je pro mě taky faktor, který by mě vehnal do vztahu i s orangutanem. Nicméně tenhle člověk orangutan nebyl, měl dlouhé, tmavé, vlnité vlasy a vrozenou genialitu, nicméně docela slušnou nadváhu a schizofrenii. To mě nijak neodrazovalo a teď už jsme spolu šest let. Má závislost na zamilovanosti už vymizela, poté, co jsem prožila intenzivní a nešťastnou lásku, takže teď žiju ve značné stabilitě a doufám, že nám se současným partnerem vztah vydrží, protože s tou nadváhou a dýchacím přístrojem, s kterým musí spát kvůli apnoe, by si fakt těžko někoho hledal, a měl by problém, stejně jako všichni ti ostatní, pokud by chtěl dostát svým nárokům.