pixel

Příspěvky autora

Vždycky jsem si myslela, že přijde.

khamkeo-vilaysing-mobile

Že jednou přijde. Moje alt er love. Můj status zní rozvedená. V životě jsem měla poměrně hodně vztahů. Některé byly kratší, jiné delší a jednoho muže jsem si dokonce vzala. Moje první velká láska bylo moje alter ego. Cítila jsem, jako bychom se pro sebe narodili, jako bychom pro sebe byli stvořeni. Jenže jak by řekl Mikýř: akorát, že vůbec. Bylo to tak moc silný a tak moc reálný, ale křehký, že to nešlo udržet dlouho. Jako když ve filmu je herec, o kterém víte, že jistojistě zemře, protože jeho role se nemůže rozvíjet dál, a že je konec, jeho konec. A tak skončil i náš příběh. Časem jsem si uvědomila, že jsme nebyli pro sebe stvořeni, ale že to byl on, kdo mě stvořil, kdo mě tak nějak uplácal. Trvalo dlouho, než jsem začala myslet jinak, než jsem se z toho dostala a začala opět volně dýchat. Neozýval se mi, nevěděla jsem, co se děje, bylo mi dvacet. Jako by najednou nebyl. Zůstala jen hrozivá díra v břiše. Přesto, že náš vztah trval zhruba tři měsíce, měla jsem pocit, jako bych prožila vše, co jsem prožít měla a chtěla, a i když mi bylo pouhých dvacet let, měla jsem setsakramenský pocit, který mi říkal: “Jo, teď můžeš v klidu zemřít.” Ale nezemřela jsem, žiju dál a teď je mi třicet osm a říkám si, kam všechno tohle vedlo, všechny moje vztahy, kterých bylo celkem sedm, když nepočítám jednorázovky… kam?

O mém druhém vztahu se nechci moc rozepisovat, každopádně jsme se poznali, když jsem byla na vejšce a odjela jsem do Jeseníků sázet stromy. Byl jako zjevení, zkrátka se tam zjevil a fascinoval mě od první chvíle. Ale bylo to celý ve výsledku problematický. A tak náš vztah brzy skončil.

Třetí člověk, se kterým jsem byla ve vztahu, zhruba tři roky, byl hodně šovinistický typ a na tyhle typy narážím celý život. On ukončil tu éru mýho relativního zdraví. Pak přišla ataka, psychotická ataka a vše se změnilo. V té době jsem trávila čas na vysoké škole a měla jsem si užívat vše, co k tomu patří. Jenže jsem se uvázala na tohoto muže, který byl o dvacet let starší, a já vlastně dodnes nevím, proč jsem se na něj uvázala.

V pořadí čtvrtý muž, se kterým jsem byla, taky krátce, byl ten nejlaskavější, jakého jsem kdy měla. A kdyby on se se mnou nerozešel, byla bych s ním nejspíš šťastná. Dodnes jsme kamarádi a mně občas prolítlo hlavou: “Stejně jednou budeme spolu.”

Číslo pět. Přes seznamku. Ehm. Byl mladší o pět let a byl to můj první vztah, kdy jsem se rozešla já s ním.

Šestka. Je to zvláštní, ale byl to můj nejdelší vztah. Trval šest let. To je ta synchronicita. Když jsem ho viděla poprvé, připadal mi hrozně zvláštní, strašně zajímavý typ člověka. Takový temný, tajemný a právě to mě na něm uchvátilo. Měl v sobě určité kouzlo. Jenže po šesti letech, kdy náš vztah začínal být rutinní záležitostí a v podstatě jsme žili jako brácha se ségrou, jsem se zamilovala do někoho jiného. Nikdy jsem nikoho ve vztahu nepodvedla, a tak pro mě bylo naprosto nereálný, abych byla zamilovaná do někoho jiného, což se mi stalo i v případě druhého muže. Ale já nemůžu být ve vztahu a přitom mít v hlavě jinýho chlapa. Vždycky si to chci vyřešit sama, a tak jsem se rozhodla, že se s ním rozejdu, protože ten vztah byl už rozloženej. A tak se stalo, že jsme se po šesti letech rozešli.

Sedm. Přes seznamku. Byl to velice složitý a zároveň rychlý vztah. Byli jsme spolu přibližně 2 roky. Za tu dobu jsme se stihli vzít a rozvést. Z mé strany. Nebudu vám vyprávět podrobnosti. Věřila jsem v ten vztah, jenže on byl docela manipulátor a já si to nechtěla připustit, až jednoho dne, kdy jsem odjela na Moravu, jsem prozřela, sesypala se a musela si utřídit myšlenky. Málem jsem přišla o všechny, na kterých mi kdy záleželo, i o sebe, stávala se ze mě postupně troska.

Když jsem se jakž takž vzpamatovala z rozvodu a všeho kolem toho, začala jsem uvažovat o tom, že nechci další vztah, že si budu užívat, což jsem před tím nikdy nedělala. A tak jsem se znovu zaregistrovala na seznamku. Zjistila jsem, že na seznamce musíte hooodně hooodně selektovat… Je to poměrně náročné. Když jsem si domluvila své první rande, nikdo nepřišel. Pak jsem si s pár muži psala a s několika se i sešla. Číslo osm, bonus.

A pak přišel on. Jako řízená střela mě zasáhl, což jsem naposledy zažila před osmnácti lety s mým prvním vztahem. Nedokážu to popsat, po těch letech bych měla být něco jako zkušená, jenže hrozně tápu a nevím absolutně jak postupovat, jak se chovat. Je tak nečitelnej a tak krásnej, nejen na povrchu, ale i uvnitř sebe. Je on moje alt er love? Nevím, to ukáže čas.

Příspěvky autora

Podobné příspěvky

Vždycky jsem si myslela, že přijde.

khamkeo-vilaysing-mobile

Že jednou přijde. Moje alt er love. Můj status zní rozvedená. V životě jsem měla poměrně hodně vztahů. Některé byly kratší, jiné delší a jednoho muže jsem si dokonce vzala. Moje první velká láska bylo moje alter ego. Cítila jsem, jako bychom se pro sebe narodili, jako bychom pro sebe byli stvořeni. Jenže jak by řekl Mikýř: akorát, že vůbec. Bylo to tak moc silný a tak moc reálný, ale křehký, že to nešlo udržet dlouho. Jako když ve filmu je herec, o kterém víte, že jistojistě zemře, protože jeho role se nemůže rozvíjet dál, a že je konec, jeho konec. A tak skončil i náš příběh. Časem jsem si uvědomila, že jsme nebyli pro sebe stvořeni, ale že to byl on, kdo mě stvořil, kdo mě tak nějak uplácal. Trvalo dlouho, než jsem začala myslet jinak, než jsem se z toho dostala a začala opět volně dýchat. Neozýval se mi, nevěděla jsem, co se děje, bylo mi dvacet. Jako by najednou nebyl. Zůstala jen hrozivá díra v břiše. Přesto, že náš vztah trval zhruba tři měsíce, měla jsem pocit, jako bych prožila vše, co jsem prožít měla a chtěla, a i když mi bylo pouhých dvacet let, měla jsem setsakramenský pocit, který mi říkal: “Jo, teď můžeš v klidu zemřít.” Ale nezemřela jsem, žiju dál a teď je mi třicet osm a říkám si, kam všechno tohle vedlo, všechny moje vztahy, kterých bylo celkem sedm, když nepočítám jednorázovky… kam?

O mém druhém vztahu se nechci moc rozepisovat, každopádně jsme se poznali, když jsem byla na vejšce a odjela jsem do Jeseníků sázet stromy. Byl jako zjevení, zkrátka se tam zjevil a fascinoval mě od první chvíle. Ale bylo to celý ve výsledku problematický. A tak náš vztah brzy skončil.

Třetí člověk, se kterým jsem byla ve vztahu, zhruba tři roky, byl hodně šovinistický typ a na tyhle typy narážím celý život. On ukončil tu éru mýho relativního zdraví. Pak přišla ataka, psychotická ataka a vše se změnilo. V té době jsem trávila čas na vysoké škole a měla jsem si užívat vše, co k tomu patří. Jenže jsem se uvázala na tohoto muže, který byl o dvacet let starší, a já vlastně dodnes nevím, proč jsem se na něj uvázala.

V pořadí čtvrtý muž, se kterým jsem byla, taky krátce, byl ten nejlaskavější, jakého jsem kdy měla. A kdyby on se se mnou nerozešel, byla bych s ním nejspíš šťastná. Dodnes jsme kamarádi a mně občas prolítlo hlavou: “Stejně jednou budeme spolu.”

Číslo pět. Přes seznamku. Ehm. Byl mladší o pět let a byl to můj první vztah, kdy jsem se rozešla já s ním.

Šestka. Je to zvláštní, ale byl to můj nejdelší vztah. Trval šest let. To je ta synchronicita. Když jsem ho viděla poprvé, připadal mi hrozně zvláštní, strašně zajímavý typ člověka. Takový temný, tajemný a právě to mě na něm uchvátilo. Měl v sobě určité kouzlo. Jenže po šesti letech, kdy náš vztah začínal být rutinní záležitostí a v podstatě jsme žili jako brácha se ségrou, jsem se zamilovala do někoho jiného. Nikdy jsem nikoho ve vztahu nepodvedla, a tak pro mě bylo naprosto nereálný, abych byla zamilovaná do někoho jiného, což se mi stalo i v případě druhého muže. Ale já nemůžu být ve vztahu a přitom mít v hlavě jinýho chlapa. Vždycky si to chci vyřešit sama, a tak jsem se rozhodla, že se s ním rozejdu, protože ten vztah byl už rozloženej. A tak se stalo, že jsme se po šesti letech rozešli.

Sedm. Přes seznamku. Byl to velice složitý a zároveň rychlý vztah. Byli jsme spolu přibližně 2 roky. Za tu dobu jsme se stihli vzít a rozvést. Z mé strany. Nebudu vám vyprávět podrobnosti. Věřila jsem v ten vztah, jenže on byl docela manipulátor a já si to nechtěla připustit, až jednoho dne, kdy jsem odjela na Moravu, jsem prozřela, sesypala se a musela si utřídit myšlenky. Málem jsem přišla o všechny, na kterých mi kdy záleželo, i o sebe, stávala se ze mě postupně troska.

Když jsem se jakž takž vzpamatovala z rozvodu a všeho kolem toho, začala jsem uvažovat o tom, že nechci další vztah, že si budu užívat, což jsem před tím nikdy nedělala. A tak jsem se znovu zaregistrovala na seznamku. Zjistila jsem, že na seznamce musíte hooodně hooodně selektovat… Je to poměrně náročné. Když jsem si domluvila své první rande, nikdo nepřišel. Pak jsem si s pár muži psala a s několika se i sešla. Číslo osm, bonus.

A pak přišel on. Jako řízená střela mě zasáhl, což jsem naposledy zažila před osmnácti lety s mým prvním vztahem. Nedokážu to popsat, po těch letech bych měla být něco jako zkušená, jenže hrozně tápu a nevím absolutně jak postupovat, jak se chovat. Je tak nečitelnej a tak krásnej, nejen na povrchu, ale i uvnitř sebe. Je on moje alt er love? Nevím, to ukáže čas.

Melinda Sordino

Nyní pracuje jako redaktorka pro web Právo na intimitu, časopis Na Scestí a PR v organizaci Dobré místo. Vystudovala filmovou režii a scenáristiku ve Zlíně, později si rozšířila vzdělání o knihovnický kurz a kurz pracovníka v sociálních službách, kdy vykonávala práci peer konzultanta. Později tento obor opustila a začala prodávat v knihkupectví, neboť právě knihy jsou jí velmi blízké. Hraje šachy, věnuje se hře na kytaru, zpěvu, také ráda fotí, maluje, píše. Je obdivovatelem umění a všeho, co se tohoto velmi širokého odvětví dotýká.

Příspěvky autora

Podobné příspěvky