Je to všechno na konci.
Všech začátků bylo škoda.
O prostředcích nemluvě.
Ty jako by nebyly vůbec.
A pokud byly, tak jen natolik,
nakolik se měli rádi.
Což obvykle nebylo nic moc
a nevedlo to k ničemu.
Takže se muselo začít znova.
A to bylo jak létat ve vzduchu bez tíže.
„Žádnej začátek není dobrej!“
Říkala si, když takhle letěla vzduchem.
„Nesmím se zastavit.
Jinak to bude můj konec!“
To byla její předtucha.
Tušila to celou dobu,
že tam něco je.
A teď jí to něco obklopovalo
a nechtělo pustit.
Zůstala zaklíněná ve spárech toho,
o čem nevěděla, jak to dopadne.
Její poslední slova se vryla všem do paměti.
„Nikdy nesmí přijít konec.“
Bude to zase jen začátek něčeho
nového, šíleného, bizarního
a předtucha se vrátí a řekne:
„Konec neexistuje. Už dlouho.“
