Skip to content
Menu

Příspěvky autora

Proč zlehčujeme svůj psychický stav?

Proč_zlehčujeme_svůj_psychický_stav

06/07/2023 napsala pro medium.seznam.cz článek, Monika Margaret Wilweber. Autorka v článku uvádí, z jakého důvodu většinou bagatelizujeme svůj psychický stav a na co se zaměřit, abychom tak nečinili. Podle ní jde v podstatě o vývojově-historický fakt, který se traduje z generace na generaci. Například takové Husákovy děti, dnešní boomeři, jak se jim říká, mají vzorce od svých rodičů, kteří pronášeli tyto věty:

Z čeho bys měla ty deprese?“ „Až budeš mít rodinu, tak to přejde.“ Případně: „Vám mladým schází vojna, za nás nic takovýho nebylo!“ (varianta pro muže). „Mám své vlastní starosti, nikdo to se mnou taky neřešil. Jdi a udělej něco, aby to přešlo.“ atd. atp.

Ta věčná fráze, která vychází z úst rodičů: „Za nás nic takového nebylo“, je vlastně popřením toho, co bylo, protože ano, stávalo se to, co teď. Například šikana ve škole… byla vždy, jen se o ní tolik nemluvilo, potlačovala se, nebo se dělalo, že neexistuje. Autorka článku Monika Margaret Wilweber poukazuje na to, co dělá s lidmi potlačované trauma, o kterém se nemluví, nebo nemá mluvit.

Tento výchovný styl se nám podvědomě zakořenil. Proto tak často slyšíme ve své hlavě, že na tyto emoce nemáme vlastně právo. Existuje jedno poučení, které jsem kdysi četla a říká, že bychom neměli činit trvalá rozhodnutí na základě dočasných podmínek. V tom je něco pravdy, s výjimkou situací, kdy trpíte dlouhodobou depresí.“ Uvádí dále autorka v článku o bagatelizování vlastního psychického stavu.

Vyčerpání se například od syndromu vyhoření, dost liší. Běžné vyčerpání je víceméně krátkodobý stav, způsobený momentálním stresem, či únavou, nebo řešením různých problémů, kdy si po nějaké době tělo odpočine a je vše zase v pořádku. Kdežto syndrom vyhoření je dlouhodobý stav, ve kterém se vyvíjí tlak na psychiku, nejčastěji se tak děje v pomáhajících profesích, kde komunikujeme s lidmi a mnohdy se o ně staráme, či je podporujeme. Syndrom vyhoření se nejprve projevuje počátečním nadšením, následuje stagnace a vystřízlivění, frustrace, apatie, a nakonec dochází k rozvinutí syndromu vyhoření. Pokud tomuto včas nezabráníme, je dobré navštívit psychologa, či psychiatra. „Doporučuje se provést introspekci vlastních hodnot, najít vlastní rezervy a silné stránky. Důležité je také položit si otázku, zda si na sebe neklademe příliš velké nároky. Odborníci rovněž doporučují vytvoření nových plánů.“ Uvádí autorka článku a na závěr doporučuje svůj tip: „Naučte se relaxovat. Internet je doslova plný informací a existuje neomezené množství možností. Pokud skutečně nevíte, jak začít, můžete se obrátit na stránku WikiHow.“

 

Příspěvky autora

Podobné příspěvky

Proč zlehčujeme svůj psychický stav?

Proč_zlehčujeme_svůj_psychický_stav

06/07/2023 napsala pro medium.seznam.cz článek, Monika Margaret Wilweber. Autorka v článku uvádí, z jakého důvodu většinou bagatelizujeme svůj psychický stav a na co se zaměřit, abychom tak nečinili. Podle ní jde v podstatě o vývojově-historický fakt, který se traduje z generace na generaci. Například takové Husákovy děti, dnešní boomeři, jak se jim říká, mají vzorce od svých rodičů, kteří pronášeli tyto věty:

Z čeho bys měla ty deprese?“ „Až budeš mít rodinu, tak to přejde.“ Případně: „Vám mladým schází vojna, za nás nic takovýho nebylo!“ (varianta pro muže). „Mám své vlastní starosti, nikdo to se mnou taky neřešil. Jdi a udělej něco, aby to přešlo.“ atd. atp.

Ta věčná fráze, která vychází z úst rodičů: „Za nás nic takového nebylo“, je vlastně popřením toho, co bylo, protože ano, stávalo se to, co teď. Například šikana ve škole… byla vždy, jen se o ní tolik nemluvilo, potlačovala se, nebo se dělalo, že neexistuje. Autorka článku Monika Margaret Wilweber poukazuje na to, co dělá s lidmi potlačované trauma, o kterém se nemluví, nebo nemá mluvit.

Tento výchovný styl se nám podvědomě zakořenil. Proto tak často slyšíme ve své hlavě, že na tyto emoce nemáme vlastně právo. Existuje jedno poučení, které jsem kdysi četla a říká, že bychom neměli činit trvalá rozhodnutí na základě dočasných podmínek. V tom je něco pravdy, s výjimkou situací, kdy trpíte dlouhodobou depresí.“ Uvádí dále autorka v článku o bagatelizování vlastního psychického stavu.

Vyčerpání se například od syndromu vyhoření, dost liší. Běžné vyčerpání je víceméně krátkodobý stav, způsobený momentálním stresem, či únavou, nebo řešením různých problémů, kdy si po nějaké době tělo odpočine a je vše zase v pořádku. Kdežto syndrom vyhoření je dlouhodobý stav, ve kterém se vyvíjí tlak na psychiku, nejčastěji se tak děje v pomáhajících profesích, kde komunikujeme s lidmi a mnohdy se o ně staráme, či je podporujeme. Syndrom vyhoření se nejprve projevuje počátečním nadšením, následuje stagnace a vystřízlivění, frustrace, apatie, a nakonec dochází k rozvinutí syndromu vyhoření. Pokud tomuto včas nezabráníme, je dobré navštívit psychologa, či psychiatra. „Doporučuje se provést introspekci vlastních hodnot, najít vlastní rezervy a silné stránky. Důležité je také položit si otázku, zda si na sebe neklademe příliš velké nároky. Odborníci rovněž doporučují vytvoření nových plánů.“ Uvádí autorka článku a na závěr doporučuje svůj tip: „Naučte se relaxovat. Internet je doslova plný informací a existuje neomezené množství možností. Pokud skutečně nevíte, jak začít, můžete se obrátit na stránku WikiHow.“

 

Melinda Sordino

Nyní pracuje jako redaktorka pro web Právo na intimitu, časopis Na Scestí a PR v organizaci Dobré místo. Vystudovala filmovou režii a scenáristiku ve Zlíně, později si rozšířila vzdělání o knihovnický kurz a kurz pracovníka v sociálních službách, kdy vykonávala práci peer konzultanta. Později tento obor opustila a začala prodávat v knihkupectví, neboť právě knihy jsou jí velmi blízké. Hraje šachy, věnuje se hře na kytaru, zpěvu, také ráda fotí, maluje, píše. Je obdivovatelem umění a všeho, co se tohoto velmi širokého odvětví dotýká.