Žiju život, o kterém nevím, že ho žiju.
A to je důvod, kvůli kterému tolik piju.
Krev zbloudilých poutníků dám si hravě.
Nečekám na nic. A to je to, právě.
Krev piju mnoha, co nejvíce lidem.
Rozervu hrdlo svým ledovým klidem.
Nemohu syta já býti už nikdy.
Bez tebe, zbita, lámu své křivdy.
Nakonec zlomím i tebe, můj milý.
V tratolišti krve tě najdu, tvář siví.
Pohlédnu naposled do krásných tvých očí.
Které slzy zmáčely, že svět se víc točí.
A to mě mrzí na tom asi nejvíc.
Že neobhájím v sobě nic, ať chci sebe-víc.
