Vím, že tam jsi.
Celé nebe je tě plné.
A to světlo uvnitř tebe zhaslo.
Jako když pohasne svíce ve větru.
A všichni budou plakat.
Nad těly těch, kdož přežili.
Nad těly těch, jež viděli, jak umírají lidé.
A v sobě nechápali… Příčinu, či oběti.
Vítr vyvrací stromy. Padá listí.
Je vůbec někdo, kdo příčinu zjistí?
Jsem tady a ty jsi tam.
Překážku zdolat nehodlám.
Tak bezcílně bloumám po okolí,
jež nikdy nebude moje.
Bude vůbec něčí?
Že čas ten rány léčí, je hloupost nad hloupost.
Chce se mi brečet. Zahalit se černotou.
A už nevylézat.
Je pozdě. Pozdě na cokoliv.
A marnost? Ta je nad marnost.
