Kdys poprvé zjistil, že se necítíš být ženou? Kolik ti bylo a jak to probíhalo?
Bylo mi asi 8 let a cítil jsem, že nechci vyspět v ženu, že chci vyspět v muže. Záviděl jsem klukům jejich „privilegia“, že vlastnili podomácku vyrobený předmět, kterému se říkalo chlustačka. Byla to rulka toaletního papíru, na konci byl balónek, dovnitř se vložila jeřabina a střílelo se. Ale holky ji nesměly mít, jen kluci. Nelíbilo se mi, že je na nás dvojí metr. Když něco provedl kluk, řeklo se: „No je to prostě kluk.“
Jak na danou situaci reagovala tvoje rodina a přátelé?
Na můj comingout reagovala rodina negativně, vlastně mě přestala podporovat ve všem. Nechtěli vzít moje jméno, říkali mi v ženském rodě a pořád mi tvrdili, že jsem holka, a že kdybych byl kluk, projevilo by se to dřív. Kamarádi vesměs dobře, ve škole na nic.
Kdy došlo k tomu, že sis řekl: „Chci projít fyzickou proměnou?“ Šlo to postupně, nebo jsi to zkrátka věděl?
Tak nějak jsem věděl, že bez fyzické proměny to nepůjde, ale bál jsem se operace, tak jsem chtěl jen brát hormony. Všechno to však přicházelo tak nějak přirozeně. Jak to řekla jedna moje kamarádka: „S jídlem roste chuť“. Rozhodl jsem se asi ve třiadvaceti, čtyřiadvaceti, že půjdu do přeměny, ale fyzickou přeměnu jsem začal o rok později. V tu dobu jsem už chodil k sexuologovi a měl za sebou vyšetření psychologem, gynekologem a endokrinologické testy. Procházel jsem RLT – real life testem, jako jestli budu schopen žít v opačné sociální roli. Bez hormonů to bylo těžké. Ačkoliv jsem nosil pánské oblečení a mluvil o sobě v mužském rodě, pro ostatní jsem byl jen scared lesba, co si na něco hraje. Zkrátka škareda. Naštěstí v té době jsem docházel na podpůrné skupiny Transparentu v Praze, kde jsem zjistil, že nejsem sám, kdo něco takového řeší. Hodně mi to pomohlo.
Jak probíhala tvoje přeměna?
Přeměna probíhala pomalu, ale nesoustředil jsem se na to. Častokrát jsem při přeměně řešil různé jiné věci, než samotnou přeměnu. Školu, touretta, (tourettův syndrom – je vrozené neuropsychiatrické onemocnění. Začíná obvykle v dětství. Nejčastěji kolem 6–15 let věku a projevuje se pohybovými a zvukovými tiky – pozn. redakce), rodinu, finance. Po brigádách jsem většinou předstíral, že jsem holka, dokud jsem ještě neměl změněné jméno na neutrální. Když jsem si byl změnit jméno na matriku a donesl doporučení od sexuologa, oslovovali mě celou dobu v ženském rodě. Jinak vše proběhlo bez komplikací a do několika dní jsem měl změněné jméno na neutrální. Za necelý rok, co jsem bral hormony, jsem šel ke komisi. To je taková sešlost na Ministerstvu zdravotnictví, něco jako potratová komise. Jsou tam sexuologové, operátoři, zástupkyně z Ministerstva zdravotnictví, psychologové. Měli by schválit, zda můžete projít opravdu fyzickou proměnou. Prakticky to vypadá tak, že odpovídáte na otázky a pak vám dají podepsat papír, že se nebudete chtít vrátit zpátky. Za několik měsíců jsem šel na svou první operaci, a sice ablaci prsů a plastiku dvorců. Což v překladu znamená, že jsem si nechal odstranit prsa, až na prsní svaly a zmenšili mi bradavky. Operace byla bez komplikací, jen dren se musel odvádět víc, tak jsem zůstal na Bulovce trochu déle. Jsem moc rád za výsledek. Paní doktorku Hromádkovou můžu jen doporučit.
Měl jsi nějaké výkyvy nálad díky hormonálním změnám?
Výkyvy nálad jsem neměl, užíval jsem testosteron a ten náladu příliš nemění. Kolísání nálady se pozoruje u žen, které užívají estrogen.
Jak jsi to zvládal psychicky? Podepsalo se to nějak na tvé psychice?
Na psychice se mi podepsal jen tourettes. Samozřejmě byly okamžiky a dodnes jsou, které jsou pro mě stresující a potenciálně zavání průserem.
Máš psychiatrickou praxi. Jak se to všechno kloubí dohromady?
No s psychiatrií problém nebyl, myslím profesně.
Existuje nějaká podpůrná skupina přímo pro transgender lidi? Mohou se někam obrátit?
Ano určitě můžou. Mně pomohl Transparent, pak pro převážně nebinární a genderqueer lidi trans.cz nebo sk, a ještě S barvou ven. Případně na Slovensku prizma.sk
Co osvěta? Myslíš, že je v tomto případě dostatečná? Setkáváš se s mnoha předsudky a nepochopením?
Většina lidí mě bere normálně. Asi proto, že jsem binární. Chodím do práce, platím daně, asi jako každý druhý. Jediný rozdíl je, že na pánských toaletách si musím sednout, a že si do konce života budu píchat hormony. Ale jak víme, nebinární lidé tak spokojeni nejsou, s nimi české tabulky nepočítají. Často ani sexuologové ne.
Projít fyzickou proměnou je důležité rozhodnutí. Jít do toho, ano či ne? Měl jsi někdy pochybnosti o tom, žes do toho šel?
Co se týká fyzické proměny – jít či nejít, to je každého věc. Je spoustu důvodů, proč nejít do přeměny, a ti lidé nejsou míň trans. Viz nesnášenlivost hormonů, poškozené ledviny či játra, jiná tělesná omezení, nejsem si jist/jistá, chci mít ještě děti atd. Je to, jako kdybyste se mě ptali, jestli souhlasím s tím, aby Blanka Nováková šla na potrat. Je to jen vaše volba, nemůžu za vás rozhodnout.
Co bys doporučil lidem, kteří si procházejí tím samým, jako ty?
Nebát se. Nejste v tom sami. Hodně kuráže mi dodalo, když jsem se setkal s lidmi, kteří jsou na tom jako já. Může se stát, že vás zpočátku rodiče nebudou brát takové, jací jste. Taky se mi to stalo. Mámě to trvalo několik let, asi tři, čtyři roky, ale nyní je to super. Mám skvělou, podporující rodinu.
Co je pro tebe v tuto chvíli v životě nejdůležitější? Jaké jsou tvoje priority?
Být zdravý. Potýkám se s neskutečnou únavou, mám zánět štítné žlázy, a z toho pramenící hypothyreózu (snížená funkce štítné žlázy při nedostatečné sekreci tyroidálních hormonů – pozn. redakce). Měl jsem lékaře, kterému se to moc nechtělo řešit… Navíc mám podezření, že trpím nemocí z okruhu nervosvalových chorob. Nebyl jsem nikdy vyšetřen, ale neurolog mi tvrdí, že jsem zdravý.
Jsou onemocnění, kterými trpíš, nějak spojené s tvojí přeměnou?
No jak která. Obezita částečně. Pojí se to s přemístěním tuku do oblasti břicha a s tím souvisí apnoe hypertriglyceridemie prediabetes.
Máš nějaké sny a přání, které sis ještě nesplnil? Co plánuješ do budoucna?
Práce. Rád bych pokračoval v praxi a dodělal si atestaci, psychoterapeutický výcvik, druhou atestaci z gerontopsychiatrie a snad PhD z neurověd. Taky bych chtěl zhubnout. Tloušťka není zdravá, mám navrch asi třicet kilo, ale vždy, když se snažím cvičit i minimálně, mám úporné bolesti svalů, slabosti parestezie. (Označuje poruchu čití. Může se projevovat jako brnění, mravenčení, apod. Vzniká při poškození nervového systému – pozn. redakce). Dále pokračovat v cizích jazycích. Chtěl bych se vrátit ke znakové řeči a snad vietnamština.
