Jednou jsem potkal Madonu
a zešílel – zatoužil jsem s ní
ležet a mluvit někde v trávě
myslel jsem, že pod Petřínem
(ale to jsem Prahu ještě neznal)
aby mě zalila svou něhou
abych ji promáčel svou vášní
abychom se smísili
…a zatím byla s cizím
mým dvojníkem a sourozencem
nejstrašlivějším dvojčetem v absolutní lásce
…a tak jsem ji vedl za ruku
k tyči v baru pod Týnem
kostkovanou sukni
a když si ji konečně svlíkala
dívali jsme se
a já měl pravdu
že to jednou bude
Avšak tuhle ženu odhalovat
to vás neomrzí
to byla slast, když
jsem ji v prázdném lese
švihal prutem přes stehna
Ačkoli byla dcerou rabína
její dlouhá a teplá sukně
byla tak hrozně moc vyhrnutá
že se chvěla v záhybech
jako roucho svaté Terezy
Dotýkal jsem se jí málo
jaksi se to ještě nepatřilo
ale byla tu se mnou ráda
tak moc ráda
jako já s ní
a brzy…
Potkal jsem ji na chodníku
a ze strachu ji neoslovil
pak se na mě jednou podívala lhostejně
Psal jsem jí zamilované dopisy
zpitý v hlubinách Hvězdy
a pak je zahodil
nebo ztratil
…a v té době (to vím až teď)
černá Madona
Madona v punčoškách
Madona políbená živým bohem
počala…
utichat v mém srdci
