Kdysi jsem jel kdesi na okraji Prahy autobusem se skupinkou mentálů. Kluk a holka seděli vedle sebe a měli se rádi. Drželi se za ruce. Na poli proběhla srna a oni si jí všimli. Dlouho si ji prohlíželi, i se ještě otočili a pak se v krásném rozhovoru shodli na tom, že to byl asi koloušek. Hrozně jsem jim záviděl tu svornost. Čert vezmi kolouška. Jel jsem zrovna za Blankou, chtěli jsme se poprat jako v americkém filmu a jestli vyhraju, vezmu si ji. A ona mi ho vezme do pusy.Těšil jsem se, jak z ní strhám sukni i tričko, jak jí zaříznu kalhotky do zadku a proplesknu po bradavkách jako za trest. A do toho koloušek! Vůbec jsem teď nevěděl, jestli mé pravidelné úlety s touhle studentkou polonistiky, vlastně obecné filologie se specializací na slavistiku, jak mě vždy opravovala, jestli prostě naše chvilky, kdy se koušeme a strkáme do sebe prsty a jinak se poštuchujeme, jestli mají vůbec cenu. Kdybych Blance ukázal kolouška, každý by si myslel, že je to jen přezdívka pro penis. Rozněžnit se před ní nad zvířetem v polích by bylo úplně proti smyslu vztahu, který jsme oba chápali jako velmi volný až užitkový. A přece bych ji rád ve chvílích slabosti chytil za krk, přimáčknul ji čelem na sklo autobusu a do uší jí skrz vyceněné a k boji připravené zuby drze řval: hele, to je koloušek. Pase se a usmívá jako všechna zvířata v téhle roční době.
Abel Quincey
Starší, ale služebně mladší, krajně ubohý až dokonalostí zcela posedlý, po hříchu svou zvířeckostí oslepený a nakonec ještě postižený upřímností, bratr Thomase de Quincey, který ho naučil kouřit cigarety, ale zapomněl na opium.
Příspěvky autora
Bude to koloušek
Příspěvky autora
Stop nesmyslům navždy
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Duševní zdraví, Literatura, Povídky, Vztahy
Je to jen viróza. A to mi řeknou teď, po dvaceti letech? Nejradši bych sebe i všechny ostatní zabil. V roce 2003 mi byla diagnostikována ošklivá schizofrenie. Od té doby jsem byl léčen, čím to jen šlo, včetně 220 voltů. A teď, když už jsem všechno vzdal a ztratil, když se ode mě odvrátila většina přátel […]
Lysý klerik
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Duševní zdraví, Erotika, Literatura, Povídky
I. Nepropustné nepromokavé trenýrky, zcela neznačkové, ale vysoce funkční. Sportuji. Myslím na svého předka Koloděje Martýria Boušku a přitom se v duchu prohrabuju rodinnými alby z roku 1946, to byl čas, kdy se naše rodina ocitla na mizině mrtvolného prachu. Chodím po terase se sluchátky na uších a dělám dirigentská gesta, nejedna z mých přítelkyň by byla […]
Můj otec Antonín Františ
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Duševní zdraví, Erotika, Literatura, Povídky
I. Možná jsem chtěl napsat můj otec Antonín František Novotný, ale zůstalo tak. Rve mě vnitřní bolest, střeva se překlápějí ze strany na stranu a ven. Umírám. Kůže mi neslouží a začíná zapáchat. Mám dřevěnou nohu. Nenabíjí se mi elektronická cigareta a mám obří nikotinový dluh vůči tomu, co zbylo z mého těla. Vyletěla holubička ze […]
Učitel samomluvy
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Duševní onemocnění, Erotika, Literatura, Povídky
Kdysi jsem nosil na břiše něco kolem padesáti kil tuku, ale v srdci jsem byl čistý jak pneumatika zevnitř. Pak jsem zhubnul a ošukal manželce sekretářku, ze samé blbosti jsem zcvoknul a skončil v náručí maminky, na invalidním důchodě jsem profitoval asi tolik, co nenažraný sibiřský vlk na vycpaném zajíci z královského chovu. Ego Evžen Tahalvous
Buldozer
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Duševní onemocnění, Erotika, Literatura, Povídky
Zprvu zešílel a nechal se odvést na sedmadvacítku k primářce Strunzové. Ta mu ještě nevěřila a nasadila omezující prostředky, jako jsou pouta nebo antipsychotika. Měl zavřené oči a nereagoval na kompars sestřiček a doktorů, kterým ho zastánci systému chtěli zviklat. Stáhl se hluboko do sebe, jak to jen šlo. Byl jen krunýř, který se živí […]
Spavá moc
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Duševní onemocnění, Erotika, Literatura, Povídky
Na zahradě deště stékají po chodníčku do trávy, Buddha křičí ještě a rozprodává orgány, koupím od něj srdce vlkodlaka zkroceného, mastné vlasy zdobí zborcené čelo a taktéž stékají do starověkých úst mé milované Residui. Špatný autor (17. Století)
Seismograf zastydlé erotiky
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Duševní onemocnění, Erotika, Literatura, Povídky
„Kuželovitá práce!“, odplivl si Roman, než se zcela roztřásl. Jak dlouho bude ještě muset takhle bojovat? Byl rozehřátý potem odulého těla, snoubil se sám se sebou jak dvě oslizlé tlačenky, slepené horkem – které ani nůž nerozdělí tak, jak předtím byly. Renata, která se mu dřív věnovala, odtrhla se od něj a nechala ho krvácet. […]
Vzdechlina
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Láska, Literatura, Povídky, Sebeláska
Milovala dřív vznešeně, ale teď se tak kreténsky zapletla do hmoty života, že už nerozeznala, co má cenu. Stál jsem při ní, když ho líbala a nevěděla přitom, jak k zbláznění na ni myslím na obratišti jazyka. Mluvila cizí řečí, ale v krajině, kde žiju, mluvila mou řečí. Byla k nesnesení odvážná a já to respektoval a jen […]
Konstrukce člověka
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Literatura, Povídky, Vztahy
Den, kdy nenapsala Šárka, se změnil v prolévání mozku dršťkovou polévkou a krysy, které jsem viděl, mi zvedly náladu. Nejdřív jsem je považoval za morčata. Byla to vlastně jediná krysa v kleci. Uvědomil jsem si, jak moc mě drží Anička, když holky nepíšou. Mám je pořád v sobě zaseklé, potřeboval bych je vykleštit. Když jsem […]
Bolavé nadledvinky a kalhotky Puma
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky, Sex
V dešti se mi rozmáčí má poslední cigareta před snídaní. Vracím se po flámu, který skončil marným zasouváním lístku do turniketu v metru. Jeho přitažlivé oranžové tělo mě upomnělo na její bílé kalhotky Puma. Já značkové hadry nenosím, šeptal jsem jí podnapilý. Mezitím už vztekle házím cigaretu do kaluže a odemykám si domovní dveře. Těším […]
Dorostenky
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky, Sex
Byly dvě a každá by vydala za další dvě, tak vlastně byly čtyři, Lenka, Kamila a další dvě. Miloval jsem je všechny. Jejich pevná lýtka podporovala ohebnost mé mysli. Nejednou jsem je šmirgloval jazykem. Z vysokých bot jsem je vyzul až po stehna. Žluté punčochy Kamily jsem shrnul až po kotníky. Jsem totiž dost zaměřený […]
Aachenův diamant
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Když kočí konečně rozvlnil opratě a vůz i povoz se daly do pohybu, opřel se mistr Aachen o polstrované opěradlo kočáru a hluboce se zamyslel o ňadrech, která právě namaloval. Vybavovaly se mu scvrklé rohlíčky, které pohladil na těle své mrtvé maminky, a také si vzpomněl na obtloustlou kuchařku s obřím výstřihem. Tyto masité dívky mu […]
Thajská masáž
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Když šel inženýr Muchin poprvé na thajskou masáž, krve by se v něm nedořezal. Poukaz od milenky nosil v peněžence téměř půl roku, odhodlal se teprve pár dní předtím, než měl kupón propadnout. Vzal si své nejlepší slipy, nevěděl zatím, co a jak. Ženě řekl, že má schůzku. Pan Muchin byl výjimečný muž. Ženě byl věrný už […]
Semknuti křížem
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Nemiluju jinotaje, svěřila se mi posledně Monika, co jsme spolu uskutečnili soulož. Byl jsem hodně zklamaný z toho, že se mi povedlo vyvrcholit dříve, než se roztřásla. Říkal jsem si, jestli mám tuto úlitbu přirozenosti skutečně zapotřebí, vezmu-li v úvahu dva sebevražedné pokusy a jeden dokonaný čin mých přítelkyň. Monika si zašla pro kafe a já v kanceláři […]
Slzy za Zuzanu (8/8)
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Literatura, Nešťastná láska
Mám pocit, že se mi někde vzadu na krku páří dvě roztoužené vážky. Sotva přistály, hned šly na věc, možná s tím začaly už za letu. Když si nedám pozor, můžu z toho zešílet. A tak se obracím, abych to utnul. Jenže jakási neviditelná tlaková vlna mě táhne pořád dopředu.
Slzy za Zuzanu (7/8)
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Literatura, Nešťastná láska
Bylo to takové trochu nestvůrné a teď se mi nechce říct co, bylo to umírat každou vteřinou a nedávat na to vůbec pozor, byl to rozpad v přímém přenosu, který si nikdo nepřehrál ani ze záznamu, bylo to foukání do skla, které se proměnilo v terakotu, a pak plivat cucky hlíny a nebo naopak žrát chuchvalce vlasů […]
Slzy za Zuzanu (6/8)
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Literatura, Nešťastná láska
Zvony z kostela, místo u mísy v kleče, míšení všech možných protikladů, klášterní zahrada plná necudně pronikavých mrkví, zatím spí v hlíně, říká jeptiška s barokním poprsím v šatičkách jak z koncertu Depeche mode… Zuzano, jsem tu s tebou ještě?
Slzy za Zuzanu (5/8)
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Literatura, Nešťastná láska
Ale to není vše. Milujeme se na pravidelné bázi. A na solidním základě. Tak nějak rutinně, bez velkých převratů. V klidu a v pokoji a v bytě po babičce tvého syna z manželovy strany. Beru tě do rukou a trochu pálíš. Trochu zvlhčuješ. Myslím na vodíkovou pumu. Jednou nás to stejně všechno doběhne.
Slzy za Zuzanu (4/8)
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Literatura, Nešťastná láska
Nevím, kdo jsi byla. A to je chyba bez možnosti nápravy. Snažím se vzpomenout si. Měla jsi v sobě dost neúnosnou erotiku. Ale vlastně ta magie, kterou jsem tě tehdy opředl, a která mě roztrhala zevnitř, fungovala později i u jiných žen. Jen tam do sebe všechno tak hezky nezapadalo.
Slzy za Zuzanu (3/8)
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Literatura, Nešťastná láska
Kdysi jsem na tebe myslel tuze eroticky. A prosil kruhy kouře: plujte vzduchem. Miloval jsem tě po tureckém způsobu bez ozvěny v trojrozměrném světě. Na paletě rozumu jsem smíchal všechny barvy vášně. A potichu mluvil se životem v sobě, zatímco jsi tancovala u tyče. Ten večer nedaleko Panny Marie před Týnem, v non-stopu s lampióny. Salome a sexy hadry a […]
Slzy za Zuzanu (2/8)
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Literatura, Nešťastná láska
Ledabyle se prokousávat vším, co se nakupilo, a pak najednou rvát všechno zuby, a ono je to z kamene, patogenní a erotogenní zóny si volně splývají, na hladině mistrova roucha se to vždycky čeří, kruhy se protahují do elips a vytyčují křivku nadšení. Myslíš na Zuzanu. Proč tak hloupě?
Slzy za Zuzanu (1/8)
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Literatura, Nešťastná láska
Jen hutně. A tragicky. Na bezdrátovém vodítku vlastního osudu a s oslím můstkem šílenství v srdci. S brouky v hlavě a s plošticemi pod bříšky prstů. Budeš jak Ahasver. Mlč, když je to potřeba. A utáhni smyčku úzkosti kolem krku. Uměj to zprostředkovat.
Úplňkové služby
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky, Vztahy
V to temné ráno tvoje mladá, to ještě plně nechápala, v to jaro květin ve tvé hlavě, holky zněly nabádavě. A ty s nimi děláš, co jsi vždycky chtěl. A nakonec, proč by ne…! Patruška, jak se milá milovala, nebo spíš jmenovala, měla taky svoje. Temný sklony. Jednou jsi ji nachytal s tím kolegou na toaletě a jindy jsi […]
Rozmazané masou slov
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky, Vztahy
Mám se moc rád, řekl jsem mamince a ona se usmála. Byla to naše něžná chvilka. Dostal jsem kapesné a to utratil za nějaký bordel. Hlavně ten ve své hlavě, ale taky za kouření, na to jsem si potrpěl. Měl jsem stálou přítelkyni, která byla nestálá. A ospalá. Mě samotného moc nebrala, takže když nám […]
Onanie do kabinky nepatří!
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky, Vztahy
Kdysi jako nadějný student jakési srovnávací literatury jsem byl zamilován nebo spíš jsem toužil po té či oné. Slečně Tereze, nebo po mnišce, jejíž jméno jsem neznal. Nikdy jsem se ale nerozhoupal k ničemu jinému než k pohupování se nad záchodovou mísou. Veřejné záchodky univerzity Karlovy, dobrá to věc. Těžko si stoupnete k umyvadlu se zrcadlem přímo ve […]
Desáté výročí
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky, Vztahy
Přemýšlel jsem celkem usilovně. A nosil tu šálu po dědovi. Co dát Lucce k desátému výročí té dávné první soulože? Chtěl bych něco originálního, co jí připomene jiné aspekty našeho vztahu, než je ten, že jsme na sebe v podstatě zbyli. Chtěl jsem, aby se cítila jedinečná a vyvolená. Kdysi poslal někdo mé psycholožce kytku, […]
Líbí se mi cizí děvčata
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Literatura, Povídky, Vztahy
Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas od času opustím a začnu si s novou. Mám pocit, že se tím něco vylepší. Ale […]
Celostní poetika vztahu
Abel QuinceyCesty, Úvahy Cesty, Úvahy, Vztahy
Dá se říct, že vztah se ženou je pro každého muže svrchovaně nevýhodný, přinejmenším z pohledu západní medicíny. Když si chci nechat vytrhnout zub, jdu k zubaři. A pokud mám zahleněné dýchací cesty, půjdu asi na plicní. Pokud se mi líbí, jak nějaká žena hraje na klavír, tak si to poslechnu.
Naleptávání
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky, Terapie
I. Bezduché. Chci žebrat o tvou přízeň. Nevidím tvé kozičky, jen krajku, která je skrývá. Jsem se chtěl zeptat, kolik máme času, jestli 50 minut nebo celou hodinu. Vidím se snít za zavřenou mříží. Víš, ono to je všechno ještě trochu jinak, říkala mi kdysi teta Ester, ale tu ty neznáš.
První úraz
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Když přišel do Pařez a syn Skalického První úraz, nikdo ještě nevěděl, jaký poprask toto dílko později způsobí. Redaktor Vyhnálek si ho nechal až na dobu po Vánocích a zatím ho jen napojil na počítač, aby měl hotovou diagnostiku, až se po Novém roce vrátí. Když už byl zase v kanceláři, udělal si nejprve tureckou kávu […]
Špinavé dvojče
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Povídky, Vztahy
Mluví se o tom, že jsem snob. A to jsem jen dal přednost holce z lepší rodiny před cikánkami v průjezdu. Mám tři prsteny a žádný přitom nenosím. Včera. Říkali, že mé jméno má žertovný původ a znamená dvojče. Jekyll a Hyde. Slušná schíza.
Klidný život Karla Antonína Pracka
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Karel Antonín Pracek byl učenlivý muž. V osmatřicátém roce svého podnětného života se osobně přesvědčil nejen o existenci klitorisu, ale takříkajíc i o jeho značně závazné topologii v něžných krajinách. Začal studovat také vliv klitorisu a jeho hnětení a laskání na trajektorii vzrušení těch několika málo milostných partnerek, z jejichž společnosti se mohl příležitostně těšit. […]
Bude to koloušek
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Literatura, Povídky, Vztahy
Kdysi jsem jel kdesi na okraji Prahy autobusem se skupinkou mentálů. Kluk a holka seděli vedle sebe a měli se rádi. Drželi se za ruce. Na poli proběhla srna a oni si jí všimli. Dlouho si ji prohlíželi, i se ještě otočili a pak se v krásném rozhovoru shodli na tom, že to byl asi […]
Devět smrtelných ran na obranu mé duše
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Literatura, Povídky, Vztahy
My teď žijeme tak nějak podivně. Jakoby zmizela práce a přece jen co zmizela, už se vrací. Je mi to líto, protože jsem se zrovna málem probudil a rozepsal. Je noc, 2:46. Jsem roztěkaný. Myslím na moc věcí najednou. Třeba na to, jak se postupně rozpadala má racionalita. Schválně neříkám rozumnost, protože věřím, že té […]
Velké výročí mé smrti
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Kdo byl ten, koho na den přesně před devíti lety, ba co víc, i na hodinu přesně, vezli muži v gumových rukavicích někam do léčebny? Čí konec tak stát a svět přichystal. Komu se tím chtěl zavděčit. A jak mi to mělo pomoct v tom, abych se stal někým jiným? A jak jsem se pak znovu probudil […]
Zanna
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Erotika, Literatura, Sex
Jednou jsem potkal Madonu a zešílel – zatoužil jsem s ní ležet a mluvit někde v trávě myslel jsem, že pod Petřínem (ale to jsem Prahu ještě neznal) aby mě zalila svou něhou abych ji promáčel svou vášní abychom se smísili …a zatím byla s cizím mým dvojníkem a sourozencem nejstrašlivějším dvojčetem v absolutní lásce
Lýdie
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Erotika, Láska, Literatura
rok jsem jí ignoroval ale mezi námi na maturitním večírku vzniklo pouto z nudy překvapivě slastné když váleli jsme se pod klavírem a s prsty na klávesách hráli kompromis tónů vysokých a nízkých
Dva texty pro Lucii Mistrovou
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Láska, Literatura
I. Lucie Mistrová, při psaní jedné z básní jsem si vzpomněl, že se ti líbí muži, co jí jenom vidličkou, vzpomněl jsem si na tvou báseň o Kristu, a na to, jak mi Martin říkal, abych si představil, jak ti to tvůj kluk dělá zezadu, tehdy to nešlo, ale dneska bych to zkusil.
Cyklus rad příští generaci
Abel QuinceyBásně, Literatura Básně, Erotika, Literatura, Sex
I. Líbání Milý synu, poprvé jsem se líbal s úplně cizí dívkou. Bylo to na plese a jmenovala se Míša, myslela si, že jsem o dost starší a moc jsem se jí líbil, mně se taky líbila, a tak jsem jí sahal na prsa a na zadek, jak jsem to už předtím někde viděl, říkala, ať […]
Bylo nás pět Klitorysů V
Klitorys Kamarád
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Já jsem, kamaráde, spisovatel. Říkal jsem si, když jsem zapisoval historky ze života do notýsku se zelenou gumičkou. Byl jsem čuně jako dítě, ale teď jsem hrozně pořádný. Píšu, o čem mě napadne, a má to vždycky silnou pointu. Díky svému silnému vypravěčskému talentu, jak jsem se dozvěděl na kurzu autorského psaní, si můžu dovolit […]
Bylo nás pět Klitorysů IV
Klitorys Díky
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Jsem vyhořel. A to nejhůř, jak se dá. Prostě přímo ze života. Buď hospoda nebo manželka nebo kroužky. Nebudu to asi dlouho rozmazávat. Ale nechci hned říkat něco jako však to znáte. Každý si občas stěžuje, ale tohle je jiný. Není to, že má žena pár kilo navíc, ani to není, že se Tobíkovi a […]
Bylo nás pět Klitorysů III
Klitorys Dývka
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Ze všech přátel jsem dopadl nejhůř, k blbému jménu mám i pitomé příjmení. Rodiče si ho oba změnili, abych nebyl terčem posměchu. Dývka prý se říkalo jakémusi pravěkému způsobu ukládání dat na takové ty kovové talíře, kterými se plaší špačci. Být Dívkou, byl bych asi šťastnější. Na mém portfoliu si můžete prohlédnout mou poslední tvorbu. Zejména […]
Bylo nás pět Klitorysů II
Klitorys Mýval
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Chtěl bych o sobě říct víc, než dokážu. Chtěl bych znát příčinu svého prokletí. Nebýt ostatních Klitorysů a toho, že spolu chodíme, obzvláště na pivo a obzvláště s Díky, ale i s Kamarádem, nikoho nechci opomenout nebo urazit, nebýt mých přátel Klitorysů Zívala, Dývky, Díky a Kamaráda, byl by můj život mnohem těžší. Kdo z vás jste cizinci, […]
Bylo nás pět Klitorysů I
Klitorys Zíval
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Matka. Smrt. Benátky. Ohlušující pískot fanoušků na badmintonové lize. Dobrý den, milí a jediní, mé jméno je Zíval a křestním jménem Klitorys. Hloupý nápad mého strýčka mě přivedl sem, na školu divadelní dramaturgie. Nejsem tu rád, ale nerad bych byl také všude jinde. Nezajímají mě ženy a ani mezi dívkami z ročníku si nedovedu žádnou vybrat. […]
Podvratná stanoviska
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Ten nadržený gentleman měl vždycky svoji hlavu. V jeho nadrženosti spočívala jeho slabost, a onehdy i jeho síla, v jeho hlavě však… ano, nebojme se to říct. Tam bylo to naprosto nejdalekosáhlejší prokletí. Čuměl mezi nohy víle z obrazovky typu plochá. A bolely ho oči. Hlava, která nemohla pojmout vše, co do ní přicházelo. Hlava oddělená od těla. […]
Nezvratné procesy
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Jsem. Mysl se stáhla. Na nevolničině tváři se zračí petrolejové skvrnky. Všechno je léčivé, kouřové odstíny i červené terče, coby návnady libida. Jsem tady, tedy už pořádně vzrušený. Myslím, tedy nacházím pod nánosem vyřčeného a zaslechnutého natlakované štěrbiny do rezervoárů hlubší i vyšší, dokonale kalibrované, perverzní stínohry duše.
Čtyři a půl snu o trýznění koček
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Bezpečně procházím miliardou jedniček a nul. Sám jsem něco mezi tím – něco mezi nohama, někdy svýma, jindy se hnusně cpu, kam nemám. K ní nebo k tobě. A pak zase jinam. Kdo se v tom má vyznat? Asi jen nějaký sexuální kouč nebo dobrotivý Bůh vědí, o co tady jde. Ve věcech lásky jsem tak zamotaný, tak […]
Bobři od bobří řeky
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky
Tekla. Prý je to jméno. Tekla byla básnířka aktivní na univerzitě. Včera jsem ji viděl jít. A ona mě viděla jít. Pootočili jsme hlavu. V době, kdy existují sociální sítě, mohl jsem si ji třeba i vyhledat. I vyhledal jsem si ji. Z cyklu Zpovídám se
Podobné příspěvky
Už nikdy nebudeš odpočívat v pokoji
Je jen jeden den na vzpomínky Ublížených narcisů… Nastav druhou tvář A poslední příval života Se ti vryje pod kůži Ukaž svůj podmanivý hněv A rozpřáhni ruce k objetí Nechť vejde zapomnění do tvého nitra Ty nikdy… nikdy nebudeš odpočívat Číst dál...
Před láskou neutečeš
„Víš, Zuzko, láska není nic pro mě.“ Katka si sedla do křesla a nalila si kolu. Zuzka vytáhla balíček slaných tyčinek, jednu si strčila do úst a tvářila se, že kouří: „Tak to fakt nechápu,“ zavrtěla hlavou. „Je mi jednadvacet, Číst dál...
Hlídám si kroky
hlídám si kroky jako slídící pes honící se za vidinou mám špatný odhad ale spoustu lásky pro ty, kteří sní chci vidět život lokat jeho písně ale být i malý abych mohl být udiven někdy je ta křižovatka co přichází Číst dál...
Cítím se jako květ
cítím se jako květ který přechází do dalšího práva na oběť co když jsem tu jen abych potěšil Boha? Mám rád blízké a zároveň nenávidím toho, kdo mi bere život vyhrávat je jako báchorka která se stále opakuje čím budou Číst dál...
Jak se stát ulicí
Jak se stát ulicí která překrývá dva světy co spojují srdce temnotou procházet je jako stát o samotě dlouhá procházka krátký proces myslím, že jsem už aby to bylo jasné celému okolí vyhrávat není jako sedět pod stromem schizofrenie mi Číst dál...
Ze vzpomínek se žít nedá
Když Tereza viděla Jirku poprvé, seděl na invalidním vozíku a v očích měl nekonečný smutek. Poslali ji za ním, jako psychoterapeuta v utajení. S „normálním“ se odmítal bavit, tak to zkusila takhle – v riflích, přiléhavém tričku a s brýlemi na očích si s hrnkem Číst dál...
Stop nesmyslům navždy
Je to jen viróza. A to mi řeknou teď, po dvaceti letech? Nejradši bych sebe i všechny ostatní zabil. V roce 2003 mi byla diagnostikována ošklivá schizofrenie. Od té doby jsem byl léčen, čím to jen šlo, včetně 220 voltů. A Číst dál...
Vašek
„Není jak vám tady ve městě,“ vzdychl pořádně nahlas Vašek. Když Anka, snad už po sté, slyšela tato slova z Vaškových úst, snažila se dál neposlouchat. Měl ale silný, zvučný hlas, který nešlo přeslechnout. A tak teda začala v duchu počítat nejprve Číst dál...
V nemocnici
V neděli po obědě vládl klid i v nemocnici – pacienti odpočívali, na sesterně Dáša popíjela kávu a její kolegyně luštila křížovku. Po týdnu shonu a zmatku si těch pár minut klidu zasloužily. Za chvíli začnou chodit návštěvy, potom vizita a klid Číst dál...
Bude to koloušek
Kdysi jsem jel kdesi na okraji Prahy autobusem se skupinkou mentálů. Kluk a holka seděli vedle sebe a měli se rádi. Drželi se za ruce. Na poli proběhla srna a oni si jí všimli. Dlouho si ji prohlíželi, i se ještě otočili a pak se v krásném rozhovoru shodli na tom, že to byl asi koloušek. Hrozně jsem jim záviděl tu svornost. Čert vezmi kolouška. Jel jsem zrovna za Blankou, chtěli jsme se poprat jako v americkém filmu a jestli vyhraju, vezmu si ji. A ona mi ho vezme do pusy.Těšil jsem se, jak z ní strhám sukni i tričko, jak jí zaříznu kalhotky do zadku a proplesknu po bradavkách jako za trest. A do toho koloušek! Vůbec jsem teď nevěděl, jestli mé pravidelné úlety s touhle studentkou polonistiky, vlastně obecné filologie se specializací na slavistiku, jak mě vždy opravovala, jestli prostě naše chvilky, kdy se koušeme a strkáme do sebe prsty a jinak se poštuchujeme, jestli mají vůbec cenu. Kdybych Blance ukázal kolouška, každý by si myslel, že je to jen přezdívka pro penis. Rozněžnit se před ní nad zvířetem v polích by bylo úplně proti smyslu vztahu, který jsme oba chápali jako velmi volný až užitkový. A přece bych ji rád ve chvílích slabosti chytil za krk, přimáčknul ji čelem na sklo autobusu a do uší jí skrz vyceněné a k boji připravené zuby drze řval: hele, to je koloušek. Pase se a usmívá jako všechna zvířata v téhle roční době.
Abel Quincey
Starší, ale služebně mladší, krajně ubohý až dokonalostí zcela posedlý, po hříchu
svou zvířeckostí oslepený a nakonec ještě postižený upřímností, bratr Thomase de
Quincey, který ho naučil kouřit cigarety, ale zapomněl na opium.
Příspěvky autora
Stop nesmyslům navždy
Je to jen viróza. A to mi řeknou teď, po dvaceti letech? Nejradši bych sebe i všechny ostatní zabil. V roce 2003 mi byla diagnostikována ošklivá schizofrenie. Od té doby jsem byl léčen, čím to jen šlo, včetně 220 voltů. A […] ...Číst dále
Lysý klerik
I. Nepropustné nepromokavé trenýrky, zcela neznačkové, ale vysoce funkční. Sportuji. Myslím na svého předka Koloděje Martýria Boušku a přitom se v duchu prohrabuju rodinnými alby z roku 1946, to byl čas, kdy se naše rodina ocitla na mizině mrtvolného prachu. Chodím […] ...Číst dále
Můj otec Antonín Františ
I. Možná jsem chtěl napsat můj otec Antonín František Novotný, ale zůstalo tak. Rve mě vnitřní bolest, střeva se překlápějí ze strany na stranu a ven. Umírám. Kůže mi neslouží a začíná zapáchat. Mám dřevěnou nohu. Nenabíjí se mi elektronická […] ...Číst dále
Učitel samomluvy
Kdysi jsem nosil na břiše něco kolem padesáti kil tuku, ale v srdci jsem byl čistý jak pneumatika zevnitř. Pak jsem zhubnul a ošukal manželce sekretářku, ze samé blbosti jsem zcvoknul a skončil v náručí maminky, na invalidním důchodě jsem profitoval asi […] ...Číst dále
Buldozer
Zprvu zešílel a nechal se odvést na sedmadvacítku k primářce Strunzové. Ta mu ještě nevěřila a nasadila omezující prostředky, jako jsou pouta nebo antipsychotika. Měl zavřené oči a nereagoval na kompars sestřiček a doktorů, kterým ho zastánci systému chtěli zviklat. […] ...Číst dále
Spavá moc
Na zahradě deště stékají po chodníčku do trávy, Buddha křičí ještě a rozprodává orgány, koupím od něj srdce vlkodlaka zkroceného, mastné vlasy zdobí zborcené čelo a taktéž stékají do starověkých úst mé milované Residui. Špatný autor (17. Století) ...Číst dále
Seismograf zastydlé erotiky
„Kuželovitá práce!“, odplivl si Roman, než se zcela roztřásl. Jak dlouho bude ještě muset takhle bojovat? Byl rozehřátý potem odulého těla, snoubil se sám se sebou jak dvě oslizlé tlačenky, slepené horkem – které ani nůž nerozdělí tak, jak předtím […] ...Číst dále
Podobné příspěvky
Už nikdy nebudeš odpočívat v pokoji
Je jen jeden den na vzpomínky Ublížených narcisů… Nastav druhou tvář A poslední příval života Se ti vryje pod kůži Ukaž svůj podmanivý hněv A rozpřáhni ruce k objetí Nechť […] Číst dál...
Před láskou neutečeš
„Víš, Zuzko, láska není nic pro mě.“ Katka si sedla do křesla a nalila si kolu. Zuzka vytáhla balíček slaných tyčinek, jednu si strčila do úst a tvářila se, že […] Číst dál...
Hlídám si kroky
hlídám si kroky jako slídící pes honící se za vidinou mám špatný odhad ale spoustu lásky pro ty, kteří sní chci vidět život lokat jeho písně ale být i malý […] Číst dál...
Cítím se jako květ
cítím se jako květ který přechází do dalšího práva na oběť co když jsem tu jen abych potěšil Boha? Mám rád blízké a zároveň nenávidím toho, kdo mi bere život […] Číst dál...
Jak se stát ulicí
Jak se stát ulicí která překrývá dva světy co spojují srdce temnotou procházet je jako stát o samotě dlouhá procházka krátký proces myslím, že jsem už aby to bylo jasné […] Číst dál...
Ze vzpomínek se žít nedá
Když Tereza viděla Jirku poprvé, seděl na invalidním vozíku a v očích měl nekonečný smutek. Poslali ji za ním, jako psychoterapeuta v utajení. S „normálním“ se odmítal bavit, tak to zkusila takhle […] Číst dál...
Stop nesmyslům navždy
Je to jen viróza. A to mi řeknou teď, po dvaceti letech? Nejradši bych sebe i všechny ostatní zabil. V roce 2003 mi byla diagnostikována ošklivá schizofrenie. Od té doby jsem […] Číst dál...
Vašek
„Není jak vám tady ve městě,“ vzdychl pořádně nahlas Vašek. Když Anka, snad už po sté, slyšela tato slova z Vaškových úst, snažila se dál neposlouchat. Měl ale silný, zvučný hlas, […] Číst dál...
Tags
3xbet เครดิตฟรี 2020
58th เครดิตฟรี
Afrodiziaka
Aromantismus
Asexualita
BDD
BDSM
Bezdětnost
Bodyshaming
canadian online casino
Cesty
colorplay online casino
Coming out
Depres
discuss
Domácí násilí
Dragqueen
Duševní onemocnění
Duševní zdraví
empire city online casino
Erotika
fantazie
Filosofie
fun88 เข้าระบบ
fun88เครดิตฟรี
Gay
G bod
Gender
ggbet online casino login
Hospitalizace
HPO Hraniční porucha osobnosti
Hra
Impotence
internet
Intimita
Introverze
jinda 888 เครดิตฟรี
Lesbické
LGBT+
LGBTQ+
lodi 291 online casino register
Láska v dějinách
Léky
Manipulace
Manželství
Masochismus
Medikace
Medvědi
Me too
Motivace
Narcismus
Nemoc
Nevěra
Nešťastná láska
Násilí
online casino blackjack
online casino games that pay real money with no deposit
online casino instant payout
online casino las vegas
online casino missouri
online casino real money no deposit
online casino va
Otevřené vztahy
Pansexualita
Parafilie
Polyamorie
Pornografie
Povídky
Psychiatrie
PTSD
pxj เครดิต ฟรี 58 ดาวน์โหลด
Příběhy
Queer
Recenze
Rodina
Role play
Rozchod
Rozhovory
Samota
Schizofrenní autismus
Sebeláska
Sex
Sexbot
Sexboti
Sexbusiness
Sexualita
Sexuální asistence
Seznamka
sfc588 เครดิตฟรี
Single
smile car rental รถเช่าอุบล
Soukromí
Společnost
Spravedlnost
Stigma
stigmatizace
Stárnutí
Stáří
Svoboda
Tanec
Terapie
toxicita
Transgender
Transsexualita
Trauma
Týdenní přehledy tisku
Těhotenství
Tělo
Vozíčkáři
Vzpomínky
Vztahy
Vášně
Výchova
Zamilovanost
Zneužívání
Znásilnění
Zpovědi
Zprávy
Úvahy
Články
กลุ่มสล็อต เครดิตฟรี
ขายไวน์
บริการรูดบัตรเครดิต
ยืนยันเบอร์ รับ เครดิตฟรี 68
รถเช่าหาดใหญ่
รถเช่าอุบล สนามบิน
รับรูดบัตรเครดิต
ร้านไวน์สาทร
ร้านไวน์ สุขุมวิท
ลิงค์ Fun88
สมัครfun88
สล็อต fun88
สล็อต เครดิตฟรี 30 ไม่ต้องฝากก่อน ไม่ต้องแชร์ ยืนยันเบอร์โทรศัพท์
เครดิตฟรี 30 ทํายอด 100
เครดิตฟรี 35 บาท
เครดิต ฟรี sanfrr88
เครดิตฟรี กด ต้น ชั่วโมง
เครดิตฟรี รองรับวอลเลท
เครดิตฟรี ล่าสุด
เครดิต ฟรี สบาย 99 สล็อต
เช่ารถหาดใหญ่
เอก รถเช่าอุบล
แจก เครดิต ฟรี 777