Kdysi jako nadějný student jakési srovnávací literatury jsem byl zamilován nebo spíš jsem toužil po té či oné. Slečně Tereze, nebo po mnišce, jejíž jméno jsem neznal. Nikdy jsem se ale nerozhoupal k ničemu jinému než k pohupování se nad záchodovou mísou. Veřejné záchodky univerzity Karlovy, dobrá to věc. Těžko si stoupnete k umyvadlu se zrcadlem přímo ve Šporkově paláci. Možná kdyby to byly dívčí záchodky, to by snad ještě šlo. Ale na pánských? Je tedy jen přirozené, že svou potřebu sexu uzamknete do kabinky. Ale pozor na to, aby vám to nezůstalo! Jako pyšný vlastník bytu s koupelnou jsem si poslední dobou zvyknul onanii přesouvat buď do koupelny k umyvadlu nebo do ložnice. V druhém případě si pouštím filmy pro dospělé z televize a vždy si připravím kuchyňskou utěrku pro případ zárodků příštích generací. A je to velmi důležité, nemyslím přímo ta utěrka, ale spíš otevření prostoru pro onanii. Pokud onanujete nad záchodovou mísou i doma, nevidíte ani sebe v zrcadle, jak by vás viděla vaše partnerka. Ani možnou partnerku na obrazovce televize v milostném objetí s časem. Zkrátka taková onanie vám moc nepomůže, ohrozí vaše sebepřijetí a když pak spláchnete, rozhostí se ve vaší mysli velká prázdnota a smutek.
Abel Quincey
Starší, ale služebně mladší, krajně ubohý až dokonalostí zcela posedlý, po hříchu svou zvířeckostí oslepený a nakonec ještě postižený upřímností, bratr Thomase de Quincey, který ho naučil kouřit cigarety, ale zapomněl na opium.
Příspěvky autora
Onanie do kabinky nepatří!
Příspěvky autora
Úplňkové služby
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky, Vztahy
V to temné ráno tvoje mladá, to ještě plně nechápala, v to jaro květin ve tvé hlavě, holky zněly nabádavě. A ty s nimi děláš, co jsi vždycky chtěl. A nakonec, proč by ne…! Patruška, jak se milá milovala, nebo spíš jmenovala, měla taky svoje. Temný sklony. Jednou jsi ji nachytal s tím kolegou na toaletě a jindy jsi […]
Rozmazané masou slov
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky, Vztahy
Mám se moc rád, řekl jsem mamince a ona se usmála. Byla to naše něžná chvilka. Dostal jsem kapesné a to utratil za nějaký bordel. Hlavně ten ve své hlavě, ale taky za kouření, na to jsem si potrpěl. Měl jsem stálou přítelkyni, která byla nestálá. A ospalá. Mě samotného moc nebrala, takže když nám […]
Onanie do kabinky nepatří!
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky, Vztahy
Kdysi jako nadějný student jakési srovnávací literatury jsem byl zamilován nebo spíš jsem toužil po té či oné. Slečně Tereze, nebo po mnišce, jejíž jméno jsem neznal. Nikdy jsem se ale nerozhoupal k ničemu jinému než k pohupování se nad záchodovou mísou. Veřejné záchodky univerzity Karlovy, dobrá to věc. Těžko si stoupnete k umyvadlu se zrcadlem přímo ve […]
Desáté výročí
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Erotika, Literatura, Povídky, Vztahy
Přemýšlel jsem celkem usilovně. A nosil tu šálu po dědovi. Co dát Lucce k desátému výročí té dávné první soulože? Chtěl bych něco originálního, co jí připomene jiné aspekty našeho vztahu, než je ten, že jsme na sebe v podstatě zbyli. Chtěl jsem, aby se cítila jedinečná a vyvolená. Kdysi poslal někdo mé psycholožce kytku, […]
Líbí se mi cizí děvčata
Abel QuinceyLiteratura, Povídky Literatura, Povídky, Vztahy
Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas od času opustím a začnu si s novou. Mám pocit, že se tím něco vylepší. Ale […]
Celostní poetika vztahu
Abel QuinceyCesty, Úvahy Cesty, Úvahy, Vztahy
Dá se říct, že vztah se ženou je pro každého muže svrchovaně nevýhodný, přinejmenším z pohledu západní medicíny. Když si chci nechat vytrhnout zub, jdu k zubaři. A pokud mám zahleněné dýchací cesty, půjdu asi na plicní. Pokud se mi líbí, jak nějaká žena hraje na klavír, tak si to poslechnu.
Podobné příspěvky
Sny
Sny se zabořují do mě Jako já se bořím do tebe Do zrnka kávy vyryla Jsem jméno Tvé jméno v Norštině A i když mě pohlcuje tma A sny se boří do mě Nic nepřekoná pocit Při pohledu na zrnko
Číst dál... 
Bolest z bolesti se zrodí
Kroky v slepých uličkách Neslyšně, jako když padá popel Patří mně a tobě Dávno pohřbené vědomí V podvědomí letitého prachu Snad jen zrnko utkvělo V mé paměti, příběhu Psaném vlastní krví Dopisu na rozloučenou Který se neotevírá Neboť je příliš
Číst dál... 
Vyzvracím tvoji lásku z těla
Vyzvracím tvoji lásku z těla Ani se při tom nepohnu Jen zaklapnu sto krát namáhaná víčka Abych zkrátila čas Který trávím v předpeklí Tvou lásku nejde vydávit A to mě děsí A přivádí v otázku: Kdy ve mně zemřeš? Není
Číst dál... 
Kdybych tě mohla spatřit
Kdybych tě mohla spatřit Jak poletuješ v mých vráskách Věděla bych, že tam jsi Že neodcházíš, i když jsi po několikáté přišel Vyrýváš rýhy do mých tváří Jako sekera projíždíš stromem Nevím, po kolikáté už Si říkám Spatřit tě Bylo
Číst dál... 
Kudy mám jít?
Má samota se vleče jako popel věčnosti Zaniká ve tmě bez tvé přítomnosti Topím se v plamenech hořkosti a hltám bazén plný ohně Avšak Nepřestávám věřit v pouliční lampy, které svítí stínům na cestu Bez nich se vřeteno těžko tká
Číst dál... 
Ztrácíš se v zrnku kávy
Vím, že nemám šanci vymanit se Z toho, co jak olověná vesta Táhne mě dolů Přistoupím blíž A stejně můj kalný zrak Spočine na zrnku kávy To zrnko je spojené s tebou
Číst dál... 
Skořápka (od ořechu)
Uprostřed postele, opření o smrsknuté haldy peří, nám zasychají poslední známky potu.
Číst dál... 
Co zanechat…
Co zanechat, co nechat odejít Co odezní, to raději nesoudit Nesourodý kámen v myšlenkách Zarputilá tvář novotvaru Novověk na obzoru Nový věk? Nové myšlenky, Které házím přes palubu Nemám na ně čas Zmatek svírá žezlo V podvědomí dítěte Jež jako
Číst dál... 
Nekončí ani nezačíná
Kde začíná láska? Ztrácí se v pryskyřici Hluboko v hrobě bez pomníku V hrobě bez těla dávno zetlelého V kobce mozkových buněk Které dávno odumřely Nejsem oběť svého života Život je mojí obětí A Bůh? Naděje v objetí? Nepřichází do
Číst dál... Onanie do kabinky nepatří!
Kdysi jako nadějný student jakési srovnávací literatury jsem byl zamilován nebo spíš jsem toužil po té či oné. Slečně Tereze, nebo po mnišce, jejíž jméno jsem neznal. Nikdy jsem se ale nerozhoupal k ničemu jinému než k pohupování se nad záchodovou mísou. Veřejné záchodky univerzity Karlovy, dobrá to věc. Těžko si stoupnete k umyvadlu se zrcadlem přímo ve Šporkově paláci. Možná kdyby to byly dívčí záchodky, to by snad ještě šlo. Ale na pánských? Je tedy jen přirozené, že svou potřebu sexu uzamknete do kabinky. Ale pozor na to, aby vám to nezůstalo! Jako pyšný vlastník bytu s koupelnou jsem si poslední dobou zvyknul onanii přesouvat buď do koupelny k umyvadlu nebo do ložnice. V druhém případě si pouštím filmy pro dospělé z televize a vždy si připravím kuchyňskou utěrku pro případ zárodků příštích generací. A je to velmi důležité, nemyslím přímo ta utěrka, ale spíš otevření prostoru pro onanii. Pokud onanujete nad záchodovou mísou i doma, nevidíte ani sebe v zrcadle, jak by vás viděla vaše partnerka. Ani možnou partnerku na obrazovce televize v milostném objetí s časem. Zkrátka taková onanie vám moc nepomůže, ohrozí vaše sebepřijetí a když pak spláchnete, rozhostí se ve vaší mysli velká prázdnota a smutek.
Abel Quincey
Starší, ale služebně mladší, krajně ubohý až dokonalostí zcela posedlý, po hříchu
svou zvířeckostí oslepený a nakonec ještě postižený upřímností, bratr Thomase de
Quincey, který ho naučil kouřit cigarety, ale zapomněl na opium.
Příspěvky autora
Úplňkové služby
V to temné ráno tvoje mladá, to ještě plně nechápala, v to jaro květin ve tvé hlavě, holky zněly nabádavě. A ty s nimi děláš, co jsi vždycky chtěl. A nakonec, proč by ne…! Patruška, jak se milá milovala, nebo spíš jmenovala, měla […]
Číst dál... Rozmazané masou slov
Mám se moc rád, řekl jsem mamince a ona se usmála. Byla to naše něžná chvilka. Dostal jsem kapesné a to utratil za nějaký bordel. Hlavně ten ve své hlavě, ale taky za kouření, na to jsem si potrpěl. Měl […]
Číst dál... Onanie do kabinky nepatří!
Kdysi jako nadějný student jakési srovnávací literatury jsem byl zamilován nebo spíš jsem toužil po té či oné. Slečně Tereze, nebo po mnišce, jejíž jméno jsem neznal. Nikdy jsem se ale nerozhoupal k ničemu jinému než k pohupování se nad záchodovou mísou. […]
Číst dál... Desáté výročí
Přemýšlel jsem celkem usilovně. A nosil tu šálu po dědovi. Co dát Lucce k desátému výročí té dávné první soulože? Chtěl bych něco originálního, co jí připomene jiné aspekty našeho vztahu, než je ten, že jsme na sebe v podstatě […]
Číst dál... Líbí se mi cizí děvčata
Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas […]
Číst dál... Celostní poetika vztahu
Dá se říct, že vztah se ženou je pro každého muže svrchovaně nevýhodný, přinejmenším z pohledu západní medicíny. Když si chci nechat vytrhnout zub, jdu k zubaři. A pokud mám zahleněné dýchací cesty, půjdu asi na plicní. Pokud se mi líbí, jak […]
Číst dál... Podobné příspěvky
Sny
Sny se zabořují do mě Jako já se bořím do tebe Do zrnka kávy vyryla Jsem jméno Tvé jméno v Norštině A i když mě pohlcuje tma A sny se […]
Číst dál... Bolest z bolesti se zrodí
Kroky v slepých uličkách Neslyšně, jako když padá popel Patří mně a tobě Dávno pohřbené vědomí V podvědomí letitého prachu Snad jen zrnko utkvělo V mé paměti, příběhu Psaném vlastní […]
Číst dál... Vyzvracím tvoji lásku z těla
Vyzvracím tvoji lásku z těla Ani se při tom nepohnu Jen zaklapnu sto krát namáhaná víčka Abych zkrátila čas Který trávím v předpeklí Tvou lásku nejde vydávit A to mě […]
Číst dál... Kdybych tě mohla spatřit
Kdybych tě mohla spatřit Jak poletuješ v mých vráskách Věděla bych, že tam jsi Že neodcházíš, i když jsi po několikáté přišel Vyrýváš rýhy do mých tváří Jako sekera projíždíš […]
Číst dál... Kudy mám jít?
Má samota se vleče jako popel věčnosti Zaniká ve tmě bez tvé přítomnosti Topím se v plamenech hořkosti a hltám bazén plný ohně Avšak Nepřestávám věřit v pouliční lampy, které […]
Číst dál... Ztrácíš se v zrnku kávy
Vím, že nemám šanci vymanit se Z toho, co jak olověná vesta Táhne mě dolů Přistoupím blíž A stejně můj kalný zrak Spočine na zrnku kávy To zrnko je spojené […]
Číst dál... Skořápka (od ořechu)
Uprostřed postele, opření o smrsknuté haldy peří, nám zasychají poslední známky potu.
Číst dál... Co zanechat…
Co zanechat, co nechat odejít Co odezní, to raději nesoudit Nesourodý kámen v myšlenkách Zarputilá tvář novotvaru Novověk na obzoru Nový věk? Nové myšlenky, Které házím přes palubu Nemám na […]
Číst dál... Tags
Aromantismus
Asexualita
BDSM
Básně
Cesty
Duševní onemocnění
Erotika
fantazie
Filosofie
Gay
G bod
Hospitalizace
HPO Hraniční porucha osobnosti
Hra
internet
Intimita
Lesbické
LGBT+
LGBTQ+
Literatura
Láska
Léky
Manipulace
Medvědi
Motivace
Nemoc
Nevěra
Nešťastná láska
Násilí
Otevřené vztahy
Parafilie
Polyamorie
Pornografie
Povídky
Psychiatrie
PTSD
Příběhy
Queer
Recenze
Rodina
Role play
Rozhovory
Samota
Schizofrenní autismus
Sex
Sexboti
Sexbusiness
Sexualita
Sexuální asistence
Seznamka
Single
Společnost
Stigma
stigmatizace
Stáří
Tanec
Terapie
toxicita
Transgender
Trauma
Vozíčkáři
Vzpomínky
Vztahy
Výchova
Zamilovanost
Zneužívání
Znásilnění
Zpovědi
Zprávy
Úvahy
Články