Skip to content
Menu

Celostní poetika vztahu

Celostní poetika vztahu

Dá se říct, že vztah se ženou je pro každého muže svrchovaně nevýhodný, přinejmenším z pohledu západní medicíny. Když si chci nechat vytrhnout zub, jdu k zubaři. A pokud mám zahleněné dýchací cesty, půjdu asi na plicní. Pokud se mi líbí, jak nějaká žena hraje na klavír, tak si to poslechnu.

Nemusím si ji proto ještě tahat domů. Pokud bych si ale chtěl tahat ženu domů, nemusí zase umět hrát na klavír, zvlášť když ho doma ani nemám. Všechno má své místo a svou specializaci. Pokud potřebuju umýt nádobí a vyprat, nemusí to být žádná krasavice, úplně stačí nějaká výpomocná síla do domácnosti. Pro duchaplnou konverzaci volím duchaplnou ženu a nějakého toho jiskření se rád vzdám. Nerad bych totiž nakonec skončil s duchaplnou ženou v posteli, zvlášť pokud nic neumí ve věcech lásky. Když se mi líbí, jak nějaká hráčka vypadá při partii tenisu, prostě se dívám, jak hraje a nepředstavuju si, že ji zvu na večeři. To jen tak na okraj.
Píšu to, jak to cítím, ale v minulosti jsem dělal tisíce takových chyb. Třeba jsem sledoval na internetu turnaje šachistek, přestože hrají hůře než muži. Zajímal jsem se o ně i jejich hru tak nějak romanticky.

Říkáte si možná, že ke vztahu patří spousta věcí, které jsem nezmínil. Třeba společná řeč, společné zážitky, společné zrání partnerů. To bych přirovnal spíš k východní, celostní medicíně. Vaše přítelkyně nemusí pronášet moudra hodná Nobelovy ceny, ale vy si ji rádi poslechnete, máte radost z toho, že přemýšlí. Duch specializace, který by vám radil si radši pustit inteligentní video na internetu, proto necháte rádi stranou. Vaše dívka nemusí být ani dokonalá kuchařka, aby vás potěšil společný oběd, který připravila. Když se na vás usmívá, je to její úsměv, a to je důležité. Nemusíte se bát občasného zajiskření, protože už nemáte co ztratit. Všechnu svobodu a rozvahu jste už dávno položili na oltář a obětovali.

Stojí vás mraky času, když s ní sdílíte její starosti a radosti, když promýšlíte její zdravotní stav a váš společný stav rodinný. Jste kvůli tomu vztahu v jednom ohni, ale přece jen je to bezpečnější, než když se někde jinde zajiskří. Vztah vás ruinuje a zároveň buduje jako člověka, zcela emocionálně vysává i nejposvátnějším způsobem sytí. Hledáte harmonii energií, a ne konkrétní požitky nebo statky.

Tak si vyber, řekl by si možná někdo, a volil radši přístup západní medicíny, kde se tolik o ničem nepovídá a člověk si může žít sám pro sebe a z každých dvou možností vždy volit tu lepší. Jenže v konkrétním životě už je často všechno vybráno a přebráno a kdo jednou poznal zákruty hluboké lásky, nebude chtít být na světě sám.

Příspěvky autora

Podobné příspěvky

Celostní poetika vztahu

Celostní poetika vztahu

Dá se říct, že vztah se ženou je pro každého muže svrchovaně nevýhodný, přinejmenším z pohledu západní medicíny. Když si chci nechat vytrhnout zub, jdu k zubaři. A pokud mám zahleněné dýchací cesty, půjdu asi na plicní. Pokud se mi líbí, jak nějaká žena hraje na klavír, tak si to poslechnu.

Nemusím si ji proto ještě tahat domů. Pokud bych si ale chtěl tahat ženu domů, nemusí zase umět hrát na klavír, zvlášť když ho doma ani nemám. Všechno má své místo a svou specializaci. Pokud potřebuju umýt nádobí a vyprat, nemusí to být žádná krasavice, úplně stačí nějaká výpomocná síla do domácnosti. Pro duchaplnou konverzaci volím duchaplnou ženu a nějakého toho jiskření se rád vzdám. Nerad bych totiž nakonec skončil s duchaplnou ženou v posteli, zvlášť pokud nic neumí ve věcech lásky. Když se mi líbí, jak nějaká hráčka vypadá při partii tenisu, prostě se dívám, jak hraje a nepředstavuju si, že ji zvu na večeři. To jen tak na okraj.
Píšu to, jak to cítím, ale v minulosti jsem dělal tisíce takových chyb. Třeba jsem sledoval na internetu turnaje šachistek, přestože hrají hůře než muži. Zajímal jsem se o ně i jejich hru tak nějak romanticky.

Říkáte si možná, že ke vztahu patří spousta věcí, které jsem nezmínil. Třeba společná řeč, společné zážitky, společné zrání partnerů. To bych přirovnal spíš k východní, celostní medicíně. Vaše přítelkyně nemusí pronášet moudra hodná Nobelovy ceny, ale vy si ji rádi poslechnete, máte radost z toho, že přemýšlí. Duch specializace, který by vám radil si radši pustit inteligentní video na internetu, proto necháte rádi stranou. Vaše dívka nemusí být ani dokonalá kuchařka, aby vás potěšil společný oběd, který připravila. Když se na vás usmívá, je to její úsměv, a to je důležité. Nemusíte se bát občasného zajiskření, protože už nemáte co ztratit. Všechnu svobodu a rozvahu jste už dávno položili na oltář a obětovali.

Stojí vás mraky času, když s ní sdílíte její starosti a radosti, když promýšlíte její zdravotní stav a váš společný stav rodinný. Jste kvůli tomu vztahu v jednom ohni, ale přece jen je to bezpečnější, než když se někde jinde zajiskří. Vztah vás ruinuje a zároveň buduje jako člověka, zcela emocionálně vysává i nejposvátnějším způsobem sytí. Hledáte harmonii energií, a ne konkrétní požitky nebo statky.

Tak si vyber, řekl by si možná někdo, a volil radši přístup západní medicíny, kde se tolik o ničem nepovídá a člověk si může žít sám pro sebe a z každých dvou možností vždy volit tu lepší. Jenže v konkrétním životě už je často všechno vybráno a přebráno a kdo jednou poznal zákruty hluboké lásky, nebude chtít být na světě sám.

Abel Quincey

Starší, ale služebně mladší, krajně ubohý až dokonalostí zcela posedlý, po hříchu svou zvířeckostí oslepený a nakonec ještě postižený upřímností, bratr Thomase de Quincey, který ho naučil kouřit cigarety, ale zapomněl na opium.