Zvrácená hlavou dovnitř
koukám do rozkroku panenky s utrženýma nohama.
Čekám v pichlavé trávě,
až přinesou věnce,
které si budu s ostatními dávat do vlasů.
Popadnuta a vyvrácena boží rukou s tlustými prsty,
ozářena radioaktivním nebesnem,
v milosti milostna božího biče …
Ale což – marno a nadarmo,
tak to v životě chodí.
Poklonu nevyseknu, Bože, jenom díru v ledu.
A na dně najdu, co bylo zapovězeno.
Oříšek s jadérky
smyslových choutek
a nůž, kterým ho provrtám.
(2016)