Měníme se k světu,
Odpočinek nemaje,
a k dalšímu létu,
druhá míza roztaje,
Nene, odpočíváme,
Vlastně neustále,
Tak to je štěstí,
Vyšťavit se nedáme,
Bychom měli na mále,
A s chybou na rozcestí,
Se vracet z dálky scestí,
Není to tak,
My jsme opatřeni,
Máme na to zrak,
A podvědomé zření.