Je tak akorát těch krásných míst,
Po kterých se plazím každou chvíli,
Při kontaktu s tímhle světem jedním jsem si jist,
Že bojuji za to ujít další míli,
Je tak akorát živých nás těch bytostí,
Při řeči s námi se mi uleví a zase jsem si jist,
Že ať už chvíli nebo dosytosti,
Budu stále více hledat i ten nejspadlejší list,
Když je zima tak si užívám ten kontrast proti nebi,
Je nám blízko a právě tehdy si s námi povídá,
Protože i tak nás poučí a šklebí,
ale to ať si každý podle svého dovídá.
Nic se nepřehání a tak z obou stran i léta,
Čekají nás klidné stránky polospánku květů,
Podzim nebo jaro kdy se léčí velká věta,
Další odpočinek pro vše živé okamžitě je tu.
A v jeden moment klidně dál si rozejdeš,
Víš jiná svázaná ti příbuzná jsoucna,
Víš není konce kam už nedojdeš,
Víš tohle všechno hezké do budoucna.
