Máš ten zvláštní posluch taky
že tu někde jedou vlaky?
Hutně hučí tramvaj stará
do dálky si vřískne
Pomalu,pak rychle fárá
řidič cinkrlátko tiskne
Ani ne tak venku klidu
ale doma čekáš víc
poznáš spíše uchu bídu
ticha neužiješ nic
Stane se jen zřídka
že tvá cesta obejde se
bez trubadúry klaksonítka
Do tohoto hluku
plno lidských řevů
dalších vlezlých zvuků
pramenících z hněvu
ani ne tak venku klidu
ale doma čekáš víc
nastoupí-li potom ticho
nesrovnáš to v nic
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Měníme se k světu, Odpočinek nemaje, a k dalšímu létu, druhá míza roztaje, Nene, odpočíváme, Vlastně neustále, Tak to je štěstí, Vyšťavit se nedáme, Bychom měli na mále, A s chybou na rozcestí, Se vracet z dálky scestí, Není to tak, My jsme opatřeni, Máme na to zrak, A podvědomé zření.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Tvoje tělo a moje tělo, To,co by se dělat chtělo, tak je dobré si zahrát, A do sebe blaho nabrat, dáme si vybití, Směj se svým pulsům, Budeš tak zářiti, Umu našeho kusům. Tvá jedna věta, Mi stačí a chápu, Souznení nás je meta, V souvislostech tápu.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Blaho mi dáváš každý den, tvé křivky,mé sny, Má snaha,jdu ven, Chtíč někdy běsný.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Máš radost v tvém světě, já vnímám to jak mohu, chci vzít tě k další metě, mít na své cestě tvou nohu. Chci ti něžnost dát, chci použít své umění, a tvář tvou rozesmát, tvé tělo se zlehka promění.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
myslím na mnoho žen, které vidím v jeden den, chci to klidné seznámení, chvilku, možná dobu žít, být spolu, láskou omámeni, do sebe se pohroužit.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
ve stromech je život taky, v tichu rostou, bílé mraky, napájí je, pokud mohou, v zemi kořen, příliš nohou. Až nechtěly se hnouti, a místo drží celý čas. v zemi jsou to velcí žrouti, nestíhají vidět nás.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Rostliny se ohněm chvějí, padají pak do závějí, zvěř je pečená, až to mrazí.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Vidím tvary tvého těla, mojí duši by se stalo, bys mne v očích měla, blaho tvé mne prolévalo, chci jít k tobě blíže, něco hezkého vymyslet,
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Chce to jen předávat vše co je třeba, chce to jen naplnit láskou, neustále křičí, právě teď.. v letech, kdy to lidé ničí.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Je tak akorát těch krásných míst, Po kterých se plazím každou chvíli, Při kontaktu s tímhle světem jedním jsem si jist, Že bojuji za to ujít další míli,
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Máš ten zvláštní posluch taky že tu někde jedou vlaky? Hutně hučí tramvaj stará do dálky si vřískne Pomalu,pak rychle fárá řidič cinkrlátko tiskne Ani ne tak venku klidu ale doma čekáš víc poznáš spíše uchu bídu ticha neužiješ nic Stane se jen zřídka že tvá cesta obejde se bez trubadúry klaksonítka Do tohoto hluku […]
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Vidím tvary tvého těla, mojí duši by se stalo, bys mne v očích měla, blaho tvé mne prolévalo,
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
A skrz boty, díry kouknou na zem, skrze člověka spadlý anděl blázen, koukni téže skrze mraky, vesmír obklopí tě v leže. Jaký mraky, já jsem blázen, shodím fraky, spadnu na zem, cesty duše nad hrubou hmotou, chodím suše s děravou botou.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Už jí slyším, mojí milou, Za mraky výš v modročerném světle, Chtěla si povídat s vílou, Má vlasy černé a na konci světlé.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Co bych jako ten, Tvou energií okouzlen, Šel zkratkou hned ven, A žil s tebou svůj krásný sen.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Ty kapky štěstí které vydechuji ze svých bublin vidění, Pro tebe jsou moje milá do hlubin tvého cítění. S radostí z toho, že ti mohu hrát mezi tvými slovy
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Mám toho za sebou hodně, a v lepší se obracím, už nechodím docela po dně, a o lásce a síle dobra vím.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Tvoje duše v krásném květu, cítím vůni, chmury smetu, naše světy hrají v harmonii, co chtějí minout, to teď míjí. Tvá duše v květu celá, a vůni šťastnou měla, má duše oněměla, na chvíli, jak tebe chtěla.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Slunce když svítí, na tvůj šat z nití, jsi krásná žena, neznámého jména.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Modrá lehkost je tam, a zelené obrysy nad zemí, strach já někde ponechám, to pochopit chce se mi.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Jsem otevřený k setkání, Víc když nemám pochyby, Mám rád ženy,svítání, Líc těl a jemné ohyby.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Za noci v mlze, zkratka zbytečně, šel tam zpět skrze, vrátka netečně. Ať už hlava k zemi, prapodivně je mi, Hůrku hřbet, ruce v let. Z úst se linou hlouposti, této básni zadosti.
BupBásně, Literatura Básně, Literatura
Snad neruším,to netuším, Radost mám,a rád ji dám, Ať krásné dny a noci, Stále máš a budeš moci,
Máš ten zvláštní posluch taky
že tu někde jedou vlaky?
Hutně hučí tramvaj stará
do dálky si vřískne
Pomalu,pak rychle fárá
řidič cinkrlátko tiskne
Ani ne tak venku klidu
ale doma čekáš víc
poznáš spíše uchu bídu
ticha neužiješ nic
Stane se jen zřídka
že tvá cesta obejde se
bez trubadúry klaksonítka
Do tohoto hluku
plno lidských řevů
dalších vlezlých zvuků
pramenících z hněvu
ani ne tak venku klidu
ale doma čekáš víc
nastoupí-li potom ticho
nesrovnáš to v nic
