Chce to jen předávat vše co je třeba,
chce to jen naplnit láskou,
neustále křičí, právě teď..
v letech, kdy to lidé ničí.
Od člověka ke člověku chaos,
mám rád, vzpomínám si,
něhu, lásky univerzum.
Zapomeň na to že já v tobě smrt nerozdělí,
ty který nutíš přírodu k nářku.
Vzpomeň si na sebe před dobou živou,
jen dobrý ty z nás.
Půjde to snáz,
příčí se v myšlence na čas…
ale není ztraceno, to není,
nenechá, to nejde.
Byl jsi na cestě, jsi,
ať jsi zas,
ani zlomky a fragmenty,
nelze jim přikázat,
věčnost,
ta je cestou, půjdeš-li,
a jdi, přeji ti.
Je to ono, nebo jiné…
Tiché moře,
a proč křičí odevšad,
nuceno samo proti sobě.
Vstříc tomu tichu,
a pak bude líp
