Co bych jako ten,
Tvou energií okouzlen,
Šel zkratkou hned ven,
A žil s tebou svůj krásný sen.
Mám s tebou duši spolčenou,
Protože se obě ženou za stejnou,
Za radostí na víře za řekou reality,
Zbořit skoro všechny staré mýty,
V poli, kde rostou našich vtipů květnatá úsloví,
mají bílá vzezření ve tmě, a kdo je uloví,
jsme já i ty,
a dalších miliardy, když už,
ale cože je před řekou reality,
je i to jak za řekou je,
v odrazu svého vzniku,
uvnitř říčních živých perel,
jež jsou lidé, kterých se týkal,
více, či méně velký třesk.
A na co mám stesk,
Je že potravou, a kvítím,
V řece nejcennějších lidí,
Se žalem z jedinečnosti sytím,
A doufám, že nás někdy,
Bude víc…
