Tak asi záleží na tom, čeho se ta úzkost týká a o jaký druh sexu jde. Pokud trpíte strachem z lidí, tak třeba budete mít problém se sexem s jinou osobou, nicméně masturbace vám může být velmi prospěšná, protože uvolňuje napětí. Z toho jde pak také docela dobře vycházet, pokud se rozhodnete strach překonávat. Nemusí to ale být nijak jednoduché, protože problémy jako úzkost jsou většinou komplexní, a zároveň se úzkost vyskytuje u všech druhů duševních poruch, včetně schizofrenie, která může situaci dále komplikovat. Také můžete z určitého důvodu cítit odpor k sexu, ať už kvůli traumatu, což je asi nejčastější, nebo z jiných důvodů. V mém případě to byl, myslím, vnitřní pocit, že jsem stále dítě (až do 36 let) a z toho vyplývající dětské chování, které se s dospělým sexuálním životem neslučovalo. Můj odpor k sexu navíc podporovalo nastavení společnosti, která kladla na sex stále větší důraz. Dále jsem trpěla kvůli úzkosti vaginismem (problém, kdy se vagína dostatečně neuvolní a nezvlhne, takže je soulož pak bolestivá). Kromě toho může dělat problém i to, že člověk špatně vyhodnotí svoji sexuální orientaci, což se třeba v průběhu života vyjeví a může pak žít plnohodnotný neheterosexuální život, případně obráceně. Někdy může k prolomení problému posloužit objevení nějakého speciálního sexuálního zaměření, třeba že člověk zjistí, že ho sice nepřitahuje běžný sex, ale sex s prvky sadomasochismu ano. Pokud člověk najde něco, co ho dostatečně vzrušuje, je pravděpodobnější, že tento silný pocit překoná i úzkost.
