Skip to content
Menu

Příspěvky autora

Je sexuální asistence dobrý nápad?

Je sexuální asistence dobrý nápad?

Ptáme se MUDr. Martina Hollého, sexuologa a bývalého ředitele PN Bohnice

Jaký je váš pohled na sexuální asistenci, zvlášť u lidí, kteří mají psychiatrickou diagnózu, včetně mentálních handicapů?

Myslím si, že myšlenka je to šlechetná, ale tam se většina těch systému zvrhla. Je několik států, kde to začalo fungovat, třeba ve Švýcarsku to snad pojišťovny proplácí, ale strašně těžko se to drží v etické rovině. Řeknu to možná ne úplně korektně: je málo takových světic, které by to dělaly jenom ze sebepřesahujících důvodů, takže se to potom, zvláště pokud jich potřebujeme víc, vlastně prolíná s prostitucí.

A je to asi těžké i legálně…

Třeba se to pak i legalizuje, ale kdo to vlastně potom bude dělat. Jsem k tomu tedy opatrný v té aplikaci, přestože ta myšlenka je dobrá a je to určité překonávání handicapu. Někdy se z toho ale dělá to hlavní řešení místo toho, abychom pracovali s tím, co ten člověk má udělat pro překonání toho handicapu sám. Možná je to trochu podobné tomu, když budeme stavět ústavy, kde bude hezky, místo abychom ty lidi učili se zabydlet v paneláku, což je často nuznější, složitější, těžší, ale je to toho člověka, na rozdíl od toho, když mu přijde asistentka.

Ta idea je tam vlastně taková, že může právě i učit, zplnomocňovat toho člověka, což je, přeneseně řečeno učení bydlení v tom paneláku.

To je opět téma, s kterým se málo pracuje a je to nedostatečně ošetřené, taky asi proto, že není moc lidí, kteří mají svou sexualitu úplně v pořádku. Ale zase bych se obával různých zkratek, například že vytvoříme ligu sexuálních asistentů a asistentek, kteří všechno vyřeší. Vždy to zůstane taky na těch lidech. Je dobré jim s tím pomáhat třeba i bez toho, že bychom na sebe sahali, protože ten nejsilnější sexuální orgán je v hlavě.

 

Příspěvky autora

Podobné příspěvky

Je sexuální asistence dobrý nápad?

Je sexuální asistence dobrý nápad?

Ptáme se MUDr. Martina Hollého, sexuologa a bývalého ředitele PN Bohnice

Jaký je váš pohled na sexuální asistenci, zvlášť u lidí, kteří mají psychiatrickou diagnózu, včetně mentálních handicapů?

Myslím si, že myšlenka je to šlechetná, ale tam se většina těch systému zvrhla. Je několik států, kde to začalo fungovat, třeba ve Švýcarsku to snad pojišťovny proplácí, ale strašně těžko se to drží v etické rovině. Řeknu to možná ne úplně korektně: je málo takových světic, které by to dělaly jenom ze sebepřesahujících důvodů, takže se to potom, zvláště pokud jich potřebujeme víc, vlastně prolíná s prostitucí.

A je to asi těžké i legálně…

Třeba se to pak i legalizuje, ale kdo to vlastně potom bude dělat. Jsem k tomu tedy opatrný v té aplikaci, přestože ta myšlenka je dobrá a je to určité překonávání handicapu. Někdy se z toho ale dělá to hlavní řešení místo toho, abychom pracovali s tím, co ten člověk má udělat pro překonání toho handicapu sám. Možná je to trochu podobné tomu, když budeme stavět ústavy, kde bude hezky, místo abychom ty lidi učili se zabydlet v paneláku, což je často nuznější, složitější, těžší, ale je to toho člověka, na rozdíl od toho, když mu přijde asistentka.

Ta idea je tam vlastně taková, že může právě i učit, zplnomocňovat toho člověka, což je, přeneseně řečeno učení bydlení v tom paneláku.

To je opět téma, s kterým se málo pracuje a je to nedostatečně ošetřené, taky asi proto, že není moc lidí, kteří mají svou sexualitu úplně v pořádku. Ale zase bych se obával různých zkratek, například že vytvoříme ligu sexuálních asistentů a asistentek, kteří všechno vyřeší. Vždy to zůstane taky na těch lidech. Je dobré jim s tím pomáhat třeba i bez toho, že bychom na sebe sahali, protože ten nejsilnější sexuální orgán je v hlavě.

 

Kateřina

Je šéfredaktorka webu Právo na intimitu v rámci organizace Dobré místo, kde zároveň spoluvede Filosofickou dílnu a podílí se na tvorbě časopisu Na scestí a webu www.offtheroad.cz. V minulosti pracovala jako peer konzultant a peer mentor. Vystudovala obor anglistika-amerikanistika na FFUK, což byl jeden z milníků na její cestě k zotavení. Žije s přítelem v uskupení, kterému říkají „doubles“, což je termín vycházející z pojmu „singles“ a opírající se o teorii svobody ve vztahu a žití na hromádce. Zatím se tento jejich nový koncept nachází ve stádiu teorie, ale přesto jim poskytuje větší bezpečí myšlenka, že různé zamilovanosti, kterými oba trpí, neohrozí jejich domov.