Líné a tlusté Labe se valí jako opilcův oplzlý jazyk.
Vítr do něj bujnými tahy štětce roztírá svůj akvarel.
A všude nad námi se tyčí honosné hrady mraků.
Vlaštovka buší svými křídly do tupého větru
Stejně jako mé srdce buší horkem večera.
Po Labi se plaví básnířka se svou konkubínou
Přímo do mé básně.
Příroda vzrušeně dýchá plícemi stromů,
Chvěje se, až její miláček podzim přijde
A svlékne ji celou do naha.
Eva Lu Ace Články, Společnost Články, Společnost
Takhle by mohla znít jedna z otázek vyslovená mezi partnery, kteří spolu chtějí sexuálně žít. A teď nemyslím, že by před sexuálním obřadem měl probíhat jakýsi pracovní pohovor, po kterém by při zmínění jakékoli úchylky následovalo odmítnutí, podobně jako kdyby […]
Eva Lu Ace Básně, Literatura Básně, Literatura
Dárečky Tys mi dával Barevná dřívka On zlato Perla jihu Náš vztah je krásný A prohnilý odspoda Jako Benátky
Eva Lu Ace Básně, Literatura Básně, Literatura
Věšení prádla Náš vztah mě propral a pověsil Na důmyslně posuvnou šňůru na prádlo z které tě dnes sleduji opět z nového úhlu Ohlédnutí Ohlížíš se na mě z obrazu Kristovy hlavy malované zezadu a visící na zdi tvůj pohled je modrý […]
Eva Lu Ace Básně, Literatura Básně, Literatura
Nad ránem v poli vlčí máky Ďáblovo rudé sémě Plevel zatracený Zavržený Nádherný Sprostý a zvrhlý V sešikovaném obilí Určeném na chleba Páně
Eva Lu Ace Cesty, Zpovědi Cesty, Zpovědi
Duševní onemocnění na rozdíl od nemoci jater je onemocnění celého člověka a zasahuje do všech oblastí lidského života. Je potom samozřejmé, že ovlivňuje i sexuální život. Každý člověk například s úzkostnou poruchou si sám zažil, jakou paseku dokáže tento problém z intimního […]
Eva Lu Ace Básně, Literatura Básně, Literatura
Jdu k tobě Nejprve přes louky a jezera mírných pásem Pak už se blížím k pyramidám a začíná mě sžírat pohled slunce Pronikavý pohled sfingy mě seznává vinnou
Eva Lu Ace Básně, Literatura Básně, Literatura
Líné a tlusté Labe se valí jako opilcův oplzlý jazyk. Vítr do něj bujnými tahy štětce roztírá svůj akvarel. A všude nad námi se tyčí honosné hrady mraků. Vlaštovka buší svými křídly do tupého větru Stejně jako mé srdce buší […]
Táňa mlčela. Věděla, že Dušan má pravdu, ale nechtěla to přiznat a ani se o tom bavit.
„Ty si myslíš, že je to normální, když tě ten tvůj drahý drží doma a nedovolí ti nikam jít?“
„Ale on mě doma nedrží,“ bránila ho Táňa. „On si pouze přeje, abych tam byla s ním. Nedrží mě násilím. Zkrátka si to přeje, a to je přece rozdíl!“(Pokračování textu…)
„Mami, zamiloval jsem se.!“ Řekl syn ihned po svém návratu domů.
Matka zvedla hlavu od sporáku a celá se rozzářila: „Konečně!“
„Rozhodl jsem se. Budu se ženit.“
„Výborně! Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělal. Ale co tak najednou? Musíš?“(Pokračování textu…)
„Kluci,“ trenér vrazil do šatny bez zaklepání, což u něho nebývalo zvykem. „Pojedeme na deset dní do Chorvatska!“
Odpovědí mu bylo hrobové ticho. Zarazil se.
„Co je? Myslel jsem, že budete rádi. Deset dní v teple, na sluníčku a možná i u moře úplně zadarmo…“
„My jsme vozíčkáři,“ začal opatrně Mirek.
Trenér měl sto chutí mu říct něco pikantního. Pak si to ale rozmyslel. „Fakt? Věříš, že jsem si ani nevšiml?“ Zatvářil se úplně vážně.(Pokračování textu…)
Když jsem poprvé zaslechl tato slova, okamžitě jsem věděl „ano, to jsem já, to je o mě, to je můj životní příběh v jedné větě“.
Lehl jsem si na gauč a začal přemýšlet. O životě, jaký je, jaký vedu a o životě, jaký bych chtěl vést. Co bylo a co je, co snad bude a co by snad mohlo být. Začal jsem se do toho všeho zamotávat – čas minulý, čas budoucí … Přítomnost. Minulost už neexistuje a budoucnost? Kdo může vědět, co bude a jestli vůbec bude. Tu je válka, tam výbuch mohutné sopky, tam zemětřesení, tam obří díra v zemi, která nemá dno a pořád se zvětšuje, a ani vesmír jako takový, není žádná jistota a bezpečí už vůbec. Vědci přijdou každou chvíli s jinou hypotézou a bezpečí? Objevují se černé díry ve vesmíru, negativní energie, co nás pohltí a co nás zničí … bude teda vůbec nějaká budoucnost? Kdo ví, asi ani ne. A když nás nezničí vesmír, zničíme se sami. Jediná jistota je v přítomnosti. Žijeme teď, milujeme teď!(Pokračování textu…)
Miluji ten stav – ležet bez pohnutí v čase mezi spánkem a bděním. Už nespat, ale ještě nebýt vzhůru, nechat doznívat hezké sny, dávat jim sladkou tečku, krásný konec, takový, jaký chci já. Užívat si tu slast, která postupně naplňuje celé mé tělo, prodlužovat ji, ještě chvíli, ještě. Sny třeba o mladém krásném muži, s nádhernýma modrýma očima, které by mě lačně hltaly. Ale současně muže se silnými pažemi. Nosil by mě na rukou, objímal, líbal, vášnivě hladil, chtěl mě, celou celičkou… zas a znova …
Krásné sny plné lásky a vášně, plné milování a slunce, protože k milování slunce patří, teda aspoň v mých snech.
Všechny mé sny mají ale jedno společné – krásného chlapa s velkýma modrýma očima, který mě bude neskonale milovat, chtít mě, toužit po mě.
Proto nechci ještě chvíli otevřít oči, chci vnímat aspoň to teplo postele, když už ten chlap zůstává v mých snech.(Pokračování textu…)
Milka udělala přesně to, co každou první středu v měsíci. Poumývala se, navoněla, na sebe si dala pouze lehký župánek, nedbale převázaný a čekala. Když se ozval domovní zvonek, otevřela dveře a… tentokrát málem spadla z vozíku. Tak krásného a mladého muže opravdu nečekala.(Pokračování textu…)
„Můžu jít k tobě na pokoj?“ Zeptal se Oskar a zahleděl se Nině hluboce do očí. Nalil jí další sklenku vína a jemně ji pohladil po ruce. Poté si pohrál s každým jejím prstem a s úsměvem sledoval, jak slastně přivírá oči a představoval si její zrychlený dech, když ji bude hladit na úplně jiných místech
„Ty mě chceš opít?!“ A potichu dodala: „A potom se mnou provádět nějaké ty svoje sprosťárny!“(Pokračování textu…)
Petra zajela se svým vozíkem blíž k oknu. Venku bylo bílo a dál chumelilo. Lidi chodili zabaleni v kabátech, jako ve svých kokonech. Ani nos jim netrčel ven. Sníh jim vrzal pod nohami. Snažila se zachytit aspoň ten zvuk. Milovala ho. Odjakživa. Vrzání čerstvě napadaného sněhu. Nemohla ho slyšet, tak si ho aspoň představovala.(Pokračování textu…)
Když se Mirek vrátil ze služební cesty, Danka se mu vrhla do náruče a pevně ho objala. Byl zaskočen, jejich manželství teď, po dvaceti letech, už nebylo tak vášnivé jako kdysi. A takovéto vítání už si ani nepamatoval. Ale mile ho to překvapilo, než si uvědomil, že za tím bude něco víc.(Pokračování textu…)
Líné a tlusté Labe se valí jako opilcův oplzlý jazyk.
Vítr do něj bujnými tahy štětce roztírá svůj akvarel.
A všude nad námi se tyčí honosné hrady mraků.
Vlaštovka buší svými křídly do tupého větru
Stejně jako mé srdce buší horkem večera.
Po Labi se plaví básnířka se svou konkubínou
Přímo do mé básně.
Příroda vzrušeně dýchá plícemi stromů,
Chvěje se, až její miláček podzim přijde
A svlékne ji celou do naha.
