pnilogo-03-crop
Menu

ŠTÍTKY

Eidil

Příspěvky autora

Vzpomínky

vzpomínky
,,

Vzpomínám na tvé oči, tvé tělo, to, jak jsi se na mě díval… Stále se mi vrací vzpomínky a nemohu ti je říct, protože mě nechceš již vídat. Stýská se mi po tvém hlase, jak jsi mě utěšoval, jak jsi mi kupoval růže, smál se na mě, sváděl jsi mě. Stále věřím, možná tajně doufám, že tě ještě uvidím. Bolí mě pomyšlení, že mě odmítáš, nemohu stále uvěřit, že jsme každý jinde a přesto sami. Jsem zmatená z emocí, které cítím. Vím, neměla bych nad tím tolik přemýšlet, ale nemohu si pomoci. Celý život jsem hledala to, co jsem s tebou prožila, napětí, city, erotiku, tu stálou záhadnost v tvých očích.. Už nevím, co mám dělat, co ještě na sobě kromě váhy změnit, abych se ti znovu zalíbila? Otázka je, proč to vlastně mám udělat, všechno by se tím změnilo a já nevím, jestli bych to ustála. Co když je to jen takové poblouznění, ale trvá již delší čas?  Proč jsou mi muži osudem? Kdybych tak věděla, co cítíš, jestli mě máš stále aspoň trošku rád… Co cítíš, když uléháš, na co myslíš po probuzení? Když budu čekat, až napíšeš, asi se to nestane. Ale já jsem slíbila sobě i jiným lidem, že nenapíši, a musím na tom trvat i přesto, že mě to ničí. Jedna jediná zpráva a zamávalo by to mým životem, ale neumím tolik čarovat, abych si to zvládla přičarovat. Říká se, že nemáme druhému zasahovat do osudu, přináší to smůlu, ale někdy je to silnější nežli já, nevím, co mám dělat. Byla jsem jediná osoba, která tě vždycky ve všem omlouvala a měla tě doopravdy ráda, ale co jsi ty plánoval se mnou, jen sex? Kolik nocí se musím modlit, abych tě mohla potkat zcela náhodně? Nemůžu nic dělat, nic mě nebaví, nemohu jíst a spát, stále jsem zasněná do své představy o lásce. Je to silné, silnější než jsem si kdy myslela. Vnímám každou energii, která ke mně přichází a v té se utápím. Zasněná, zklamaná, přitom tak živá, tak plná citů, proč mi neřekneš, co doopravdy cítíš? Cítím, že na mě myslíš, stále tě vnímám, stále jsi se mnou, vím to. Proč to tajíš, proč mi nedovolíš ti otevřít srdce? Čeho se bojíš? Co ty můžeš ztratit, myslím, že nic. Tak proč se chováš tak vzdáleně? Tak blízko, a přece tak daleko, dvě duše a touha, kdo vydrží víc?

Příspěvky autora

Pocity mysli

Pocity mysli

, , ,

Cokoliv za ten pocit, lehce se vznášet, ne topit. V mysli klidná, v těle živá, snění a bdění přináší rozkoš, pojď ke mně zažijeme spolu extázi, budeme se procházet po pláži, v neděli tě vezmu ven, otevři oči není to sen. Je den ne noc, přispěchej za mnou a máš slíbenou noc dnešní, dám ti […]

Číst dále...

Vzpomínky

Vzpomínky

, , ,

Vzpomínám na tvé oči, tvé tělo, to, jak jsi se na mě díval… Stále se mi vrací vzpomínky a nemohu ti je říct, protože mě nechceš již vídat. Stýská se mi po tvém hlase, jak jsi mě utěšoval, jak jsi mi kupoval růže, smál se na mě, sváděl jsi mě. Stále věřím, možná tajně doufám, […]

Číst dále...

Pozemský čas

Pozemský čas

, , ,

Jako pramen vody neutěšitelný a nekonečný. Když jsme spolu jako by se zastavil ve stejnou chvíli nám oběma tlukot srdce a čas přestal existovat, jako kdyby nikdo okolo nás nebyl – zmizel by. Zůstala by jen naše srdce a na povrch vyplula naše touha být spolu. Najednou mám pocit, jako kdybychom byli svědky zázraku, který […]

Číst dále...

Život

Život

, , ,

Lepší tady než se bát, lepší žít než spát. Možná se mi mažou vzpomínky a je to správné, jdu dál, jdu daleko, byla jsem důvěřivá, lehkomyslná a všechno se úplně zvrtlo, věřit někomu, kdo lže a podvádí, v úzkostech se dál trápit nechci, nechci se litovat, ani si stěžovat. Celé je to dlouhé, ale přeci […]

Číst dále...

Zajetí

Zajetí

, , , ,

Žila jsem v zajetí, slzy dojetí, třpytí se perly, život plný lží, stavím dům z kostek, zahnat tak smutek, modlím se o spásu. Trápím se tím, co se stalo, přesto nechci nikomu ublížit a spíš se s přáteli sblížit. Žal i bolest zaženu venku, nebudu dál závislá, nebudu se věnovat pití a cigaretám, ani trochu, […]

Číst dále...

Pláč

Pláč

, , , ,

Plakala jsem, trápila se, nevěřila, bála se, cítila se pokořeně, smutně, běsivá, hloupá, unavená. Vyčítám si všechno. Nevím, co s tím, nevím, jak to řešit, nevím, jak to řešit, nevím, co udělat. Jak se všemu postavit, celý mě to štve, je to jako ztratit někoho významného, pořád ho miluji, pořád vidím všechny ty procházky v […]

Číst dále...

Lehkost

Lehkost

, , , ,

V lehkosti bytí, v radosti sjetí, sami sebou, svůdný, lehce schůdný. Zapojení v diskuzích, ve všech bytích, ve snech, v radostech a ve smutku, šanci ti dám vskutku. Jsem, co jsem nic neměním, přijímám čím jsem. Jsem to já, nadějí, jsem já snící, probudím se v bytí, radost a zlost pusť ode mě. Dej všechno […]

Číst dále...

Ráno

Ráno

, , , ,

Nadějné ráno, všechno se mi jen zdálo, měla jsem pocit, že jsem volná, že létám, že se vznáším, že všechno dobře snáším. Snažím se smysl věcem dát, pravdu svatou znát. O sebe pečovat, ze všeho se radovat. Kdo jsem, kam směřuji, s důvěrou se obracím, ze snu procitám, budím se, je den, jsem sama bez […]

Číst dále...

Toužení

Toužení

, , , ,

Životní toužení, v moři bažení. Srdceryvná píseň v ranní mlze, život plyne a já toužím splynout v jeden život, v jednu lásku. Nechci mít obavy, chci starost pustit z hlavy. Lehnout si do trávy a ležet a mít hlavu plnou snů a vizí, už nebýt pro lidi cizí. Cizost pramení z odcizení sama sobě, pořád […]

Číst dále...

Duha

Duha

, , , ,

Duha a slunce, měsíc a hvězda, nadšení i snažení. Hřích a pokušení, emoce, naděje. Utíkám pryč, hledám naději a šanci žít, víru snít, v emocích bdít. Přes den bdít a zdravě žít. Slastně vnímat svět. Odvahu a víru, bože dej mi sílu, bože dej mi energii, dej mi naději, dej mi moc zastavit nemoc. Neříkám […]

Číst dále...

Rozjímání

Rozjímání

, , , ,

Ranní rozjímání, vstřícné povídání, nervozita z vizity, únava a vyčerpání, s nadějí se obracím, k sobě se navracím. Se zájmem sleduji okolí, ať mě nic nebolí. Dokud přemýšlím sama za sebe, dotýkám se všeho zlehka, pokud pochybuji, v mlhách se pohybuji. Nadějí je všímat si znamení, jít do hloubky, nebát se věřit si, naladit se. […]

Číst dále...

Šance

Šance

, , , ,

V naději, v lásce, šance ve všem, co dělám, ať to nezvorám, ať najdu lásku, klid a mír, ať jsem v životě šťastná a mnohem dýl. Ať mám sílu a odvahu, najít svou duhu, napojit se v radosti, přestat mít starosti, klid, víru a naději a všechno mít raději. Životní radosti, duševní pohoda, míň starostí […]

Číst dále...

Smutek

Smutek

, , , ,

Přichází chladné probuzení, jsem tady a ty jinde, jinde tělem a nyní i myslí. Já musím každý den plnit povely a ty hledáš ženy. U mě je stres jít spát, ty nemusíš, jsem nyní smutná, že mě všichni pozorují, že každý něco chce. Lidi divný. Doléhá na mě čas, pořád mlha v tom, co bude […]

Číst dále...

Spodní vody

Spodní vody

, , ,

Spodní vody břehy melou, doufám, že mě neodnesou. Dýchám přerušovaně, modlím se, ať už je pátek. Ocitáme se v kostele, myslím na spasitele. Myslím na šanci s někým znovu šťastná být a nemuset o tom jen snít, už konečně žít. Když tu budu, co se bude dít? Přála bych si tě mít, držet za ruku, […]

Číst dále...

Podobné příspěvky

Hlídám si kroky

Hlídám si kroky

,,
hlídám si kroky jako slídící pes honící se za vidinou mám špatný odhad ale spoustu lásky pro ty, kteří sní chci vidět život lokat jeho písně ale být i malý abych mohl být udiven někdy je ta křižovatka co přichází Číst dál...
Cítím se jako květ

Cítím se jako květ

,,
cítím se jako květ který přechází do dalšího práva na oběť co když jsem tu jen abych potěšil Boha? Mám rád blízké a zároveň nenávidím toho, kdo mi bere život vyhrávat je jako báchorka která se stále opakuje čím budou Číst dál...
Jak se stát ulicí

Jak se stát ulicí

,,
Jak se stát ulicí která překrývá dva světy co spojují srdce temnotou procházet je jako stát o samotě dlouhá procházka krátký proces myslím, že jsem už aby to bylo jasné celému okolí vyhrávat není jako sedět pod stromem schizofrenie mi Číst dál...
Vašek

Vašek

,,
„Není jak vám tady ve městě,“ vzdychl pořádně nahlas Vašek. Když Anka, snad už po sté, slyšela tato slova z Vaškových úst, snažila se dál neposlouchat. Měl ale silný, zvučný hlas, který nešlo přeslechnout. A tak teda začala v duchu počítat nejprve Číst dál...
V nemocnici

V nemocnici

,,,
V neděli po obědě vládl klid i v nemocnici – pacienti odpočívali, na sesterně Dáša popíjela kávu a její kolegyně luštila křížovku. Po týdnu shonu a zmatku si těch pár minut klidu zasloužily. Za chvíli začnou chodit návštěvy, potom vizita a klid Číst dál...

Vzpomínky

vzpomínky
,,

Vzpomínám na tvé oči, tvé tělo, to, jak jsi se na mě díval… Stále se mi vrací vzpomínky a nemohu ti je říct, protože mě nechceš již vídat. Stýská se mi po tvém hlase, jak jsi mě utěšoval, jak jsi mi kupoval růže, smál se na mě, sváděl jsi mě. Stále věřím, možná tajně doufám, že tě ještě uvidím. Bolí mě pomyšlení, že mě odmítáš, nemohu stále uvěřit, že jsme každý jinde a přesto sami. Jsem zmatená z emocí, které cítím. Vím, neměla bych nad tím tolik přemýšlet, ale nemohu si pomoci. Celý život jsem hledala to, co jsem s tebou prožila, napětí, city, erotiku, tu stálou záhadnost v tvých očích.. Už nevím, co mám dělat, co ještě na sobě kromě váhy změnit, abych se ti znovu zalíbila? Otázka je, proč to vlastně mám udělat, všechno by se tím změnilo a já nevím, jestli bych to ustála. Co když je to jen takové poblouznění, ale trvá již delší čas?  Proč jsou mi muži osudem? Kdybych tak věděla, co cítíš, jestli mě máš stále aspoň trošku rád… Co cítíš, když uléháš, na co myslíš po probuzení? Když budu čekat, až napíšeš, asi se to nestane. Ale já jsem slíbila sobě i jiným lidem, že nenapíši, a musím na tom trvat i přesto, že mě to ničí. Jedna jediná zpráva a zamávalo by to mým životem, ale neumím tolik čarovat, abych si to zvládla přičarovat. Říká se, že nemáme druhému zasahovat do osudu, přináší to smůlu, ale někdy je to silnější nežli já, nevím, co mám dělat. Byla jsem jediná osoba, která tě vždycky ve všem omlouvala a měla tě doopravdy ráda, ale co jsi ty plánoval se mnou, jen sex? Kolik nocí se musím modlit, abych tě mohla potkat zcela náhodně? Nemůžu nic dělat, nic mě nebaví, nemohu jíst a spát, stále jsem zasněná do své představy o lásce. Je to silné, silnější než jsem si kdy myslela. Vnímám každou energii, která ke mně přichází a v té se utápím. Zasněná, zklamaná, přitom tak živá, tak plná citů, proč mi neřekneš, co doopravdy cítíš? Cítím, že na mě myslíš, stále tě vnímám, stále jsi se mnou, vím to. Proč to tajíš, proč mi nedovolíš ti otevřít srdce? Čeho se bojíš? Co ty můžeš ztratit, myslím, že nic. Tak proč se chováš tak vzdáleně? Tak blízko, a přece tak daleko, dvě duše a touha, kdo vydrží víc?

Eidil

Příspěvky autora

Pocity mysli

Pocity mysli

,,
Cokoliv za ten pocit, lehce se vznášet, ne topit. V mysli klidná, v těle živá, snění a bdění přináší rozkoš, pojď ke mně zažijeme spolu extázi, budeme se procházet po pláži, v neděli tě vezmu ven, otevři oči není to […]    ...Číst dále
Vzpomínky

Vzpomínky

,,
Vzpomínám na tvé oči, tvé tělo, to, jak jsi se na mě díval… Stále se mi vrací vzpomínky a nemohu ti je říct, protože mě nechceš již vídat. Stýská se mi po tvém hlase, jak jsi mě utěšoval, jak jsi […]    ...Číst dále
Pozemský čas

Pozemský čas

,,
Jako pramen vody neutěšitelný a nekonečný. Když jsme spolu jako by se zastavil ve stejnou chvíli nám oběma tlukot srdce a čas přestal existovat, jako kdyby nikdo okolo nás nebyl – zmizel by. Zůstala by jen naše srdce a na […]    ...Číst dále
Život

Život

,,
Lepší tady než se bát, lepší žít než spát. Možná se mi mažou vzpomínky a je to správné, jdu dál, jdu daleko, byla jsem důvěřivá, lehkomyslná a všechno se úplně zvrtlo, věřit někomu, kdo lže a podvádí, v úzkostech se […]    ...Číst dále
Zajetí

Zajetí

,,,
Žila jsem v zajetí, slzy dojetí, třpytí se perly, život plný lží, stavím dům z kostek, zahnat tak smutek, modlím se o spásu. Trápím se tím, co se stalo, přesto nechci nikomu ublížit a spíš se s přáteli sblížit. Žal […]    ...Číst dále
Pláč

Pláč

,,,
Plakala jsem, trápila se, nevěřila, bála se, cítila se pokořeně, smutně, běsivá, hloupá, unavená. Vyčítám si všechno. Nevím, co s tím, nevím, jak to řešit, nevím, jak to řešit, nevím, co udělat. Jak se všemu postavit, celý mě to štve, […]    ...Číst dále

Podobné příspěvky

Vašek

Vašek

,,
„Není jak vám tady ve městě,“ vzdychl pořádně nahlas Vašek. Když Anka, snad už po sté, slyšela tato slova z Vaškových úst, snažila se dál neposlouchat. Měl ale silný, zvučný hlas, […] Číst dál...

Tags