Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas od času opustím a začnu si s novou. Mám pocit, že se tím něco vylepší. Ale i tato nová holka se mi dostane do hlavy a začne se tam roztahovat. Asi si nakonec najdu kluka, možná to bude lepší. Nevím, proč jsou všechny mé přítelkyně tak žárlivé. Nesmím se v jejich přítomnosti ohlížet na sebe. Ani za sebe. Nesmím si začít s jinou ženou, sáhnout jí na stehno, té jiné. Některé přítelkyně se zkoušely za ty jiné převlékat. Inu v mé hlavě není prostor pro takové blázniviny. Přítelkyně je tabu. Je u mě moc blízko. Radši bych spal s jinou ženou, dotýkal se jiné ženy, ale nakonec Così fan tutte a tak: všechny jsou stejné. Chtějí bezpečí a roztahují se mi v hlavě. Necudně a hloupě. Dovolil jsem jim to už dávno. A nemám jim to za zlé. Když přijdou v převleku za pterodaktyla, nebo za ženu z harému, přijdou mi ještě povědomější než předtím. Jsou ještě stejnější. Nejradši je mám, když už jsou úplně stejné a za nic se nepřevlékají. Ale z mé lásky se nesmí dělat povinnost. Doma je dusno. Přítelkyně vyžaduje vyjádření loajality. Musí mít pravdu a úplné právo na mé myšlenky a city. Ale ještě navíc musí být něco jako milenka. Jakoby žádoucí, ale doopravdy. Za takový výkon bych se nemusel stydět ani na prknech, která znamenají svět. A když jí tohle všechno dám a dokonce nepřetržitě dávám, v nestřežený okamžik mi dojdou síly a je konec. Stará se stěhuje, nová se taky stěhuje. Vlastně by mi možná stačilo mít tak dvanáct holek a točit je jak na orloji. To by se mi protočily panenky!
-
Vlastně to určitě napsal onen plodný. Autor T. V. Jsem jen jeho p(r)óza, ego Bogoljub, příjmením Krunýř. Šachový mistr. Lhář a bystrý pozorovatel života. Pravdivě se obracím k nejrůznějším otázkám lidské sexuality, k právu na intimitu a na necudné sebevyjádření. Nejsem víc než textová funkce, pořádající text jak brambory s máslem. Nemám skutečné názory ani preference, ale za slovo mě prosím berte. Taky za své zážitky se postavím, nejsou mé, ale cizí. Jsem to já, pořádková síla, nic nemravného. Ale to už se předbíhám jak Gauginovy hodinky z exotických krajů. Jak čert. Jak črta pomýleného, avšak o to zuřivějšího tetování skutečnosti krvelačnými slovy. Prosím o klid, zrovna konstruuju… svět.
Příspěvky autora
Líbí se mi cizí děvčata



Příspěvky autora





Onanie do kabinky nepatří!
Bogoljub Krunýř (Anno 2021) Cesty, Nezařazené, Příběhy Cesty, Příběhy
Kdysi jako nadějný student jakési srovnávací literatury jsem byl zamilován nebo spíš jsem toužil po té či oné. Slečně Tereze, nebo po mnišce, jejíž jméno jsem neznal. Nikdy jsem se ale nerozhoupal k ničemu jinému než k pohupování se nad záchodovou mísou. […]



Líbí se mi cizí děvčata
Bogoljub Krunýř (Anno 2021) Cesty, Příběhy Cesty, Příběhy
Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas […]
Další příspěvky v rubrice



Hra na Chloé
Chtěla jsem psát o hrách, které lidé mezi sebou hrají a sama jsem se zapletla do jedné, nyní již trochu nebezpečné hry.
Chtěla jsem psát o manipulaci, až agresi, kterou lidé mezi sebou vytvářejí, jenže je nasnadě napsat o sobě, o mé hře, kterou jsem rozpoutala. Je vysoce promyšlená, tedy alespoň byla. Udělala jsem si z ní Projekt.(Pokračování textu…)



Devítka
A jsme u toho… Kolik musí člověk v životě potkat mužů, aby si konečně mohl říct: “Jo, tenhle za to stojí, je jinej, konečně jsem našla svoje alter love, našla jsem toho pravého? A nebo vůbec?” Co když je vše jen promyšlená hra, která vzešla úplně odjinud, z osudu řekněme. Z něčeho vyššího, co nás přesahuje a my jsme jen loutky a všichni hrajeme divadlo, osobní divadelní etudu, která je prostoupena naší myslí, naším tzv. “vyšším já”.(Pokračování textu…)



Olížeme si Míšu?
Michal znal Toma a Emu už mnoho let. Byl to mladý pár s obrovským smyslem pro humor a se spoustou přátel. Michal se na návštěvu k nim už dlouho těšil. Jenže jednou do toho přišla chřipka, jednou nečekaná návštěva, jednou Tomova služební cesta… A Ema, když byla sama doma, nikdy žádné návštěvy nepřijímala. Seděla nad svými výkresy a malovala. Nikdy se nenechala nikým a ničím rušit. Neotvírala, nebrala telefony. V těch chvílích žila jen ve světě svých snů a fantasie, jen se svými obrazy.(Pokračování textu…)



Filosofie a erotika II. Foucaultovy Dějiny sexuality
Jsou naše touhy skutečně naše? V rozvinutém, konzumně orientovaném kapitalismu, uprostřed každodenních atak cílené reklamy a totality vševědoucích algoritmů, tápajíce ve vnuceném narcismu sociálních sítí, si tuto otázku patrně pokládáme častěji, než kdy dříve. Současný filosof Slavoj Žižek, asi jediný zástupce této kdysi vysoce ceněné disciplíny, který vešel ve všeobecnou známost, to formuluje tvrdě. Mluví o lapenosti do všeobecných mechanismů touhy, vůči které jsme bezmocní – když se snažíme v zoufalství od tohoto vnějšího dunění obrátit dovnitř a najít tam něco ryzího a autentického, najdeme jen obrazy a představy, které do nás byly vloženy zvnějšku, jakýsi přelud, který se stal jádrem nás samých. Ač se nedomnívám, že je to s námi zas tak špatné, něco na tom je. Každopádně odtud je už jenom krůček k závěru, že i naše sexuální touhy, preference, identity, sebevnímání a způsoby, jakými o sexu vůbec mluvíme a zvědomujeme ho, jsou podmíněny mechanismy vládnoucí kultury a moci. Což přímo odporuje zaměření školených sexuologů, kteří se sveřepě pokouší celou tuto oblast plně zakotvit v biologii a (často vrozených) mozkových procesech.(Pokračování textu…)



Manipulace ve vztahu? Ano, manipulace.
Celá tahle éra byla podivná. Extrémně podivná.
Na prvního manipulátora jsem narazila ve svém sedmém vztahu, kdy jsem se postupně stávala submisivní a tak nějak podléhala sebeklamu, že jsem vlastně zbytečná. Začínalo mi být všechno jedno, ztrácela jsem svoji sebehodnotu, i když na začátku vztahu jsem nabyla velmi sebevědomého dojmu, ale postupně se moje sebevědomí sráželo na bod mrazu, až nakonec skončilo velmi hluboko pod tímto bodem.(Pokračování textu…)



Filosofie a erotika: Platónská láska
Dialog “Faidros” je “nejnemravnějším” spiskem řeckého filosofa Platóna, asi nejznámějšího “přítele moudrosti” všech dob. Dialogy (což jsou takové zdramatizované filosofické debaty, v nichž jako hlavní postava vystupuje Platónův učitel Sókratés) jsou formou Platónova psaní (napsal jich ke třiceti) a prokazují jeho výrazný literární talent, ač on sám si jich podle všeho zas tak necenil. Za hlavní prostředek filosofování považoval totiž patrně spíše slovo mluvené.(Pokračování textu…)



Co je láska a co lež? aneb paranoia ve vztahu
Co je láska a co lež? Vylhaná láska? A nebo jen paranoia?
Už jste si někdy položili otázku, co znamená láska? V jakých formách může existovat? A jak se vlastně projevuje? Ale na to vám tady odpovídat nechci. Chci se zaměřit na to, co se nachází za láskou, co je za ní? Bolest, vlastnictví, kontrolování, paranoia. Když se zamilujete, nese to s sebou i jistá rizika.(Pokračování textu…)



Non-binarita není legrace
“Nebinární, též genderqueer, je zastřešující kategorie pro genderové identity, které nejsou výlučně mužské ani ženské, a stojí tak mimo genderovou binaritu.” (Wikipedie)


Vždycky jsem si myslela, že přijde.
Že jednou přijde. Moje alt er love. Můj status zní rozvedená. V životě jsem měla poměrně hodně vztahů. Některé byly kratší, jiné delší a jednoho muže jsem si dokonce vzala. Moje první velká láska bylo moje alter ego. Cítila jsem, jako bychom se pro sebe narodili, jako bychom pro sebe byli stvořeni. Jenže jak by řekl Mikýř: akorát, že vůbec. (Pokračování textu…)
Podobné příspěvky
Líbí se mi cizí děvčata



Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas od času opustím a začnu si s novou. Mám pocit, že se tím něco vylepší. Ale i tato nová holka se mi dostane do hlavy a začne se tam roztahovat. Asi si nakonec najdu kluka, možná to bude lepší. Nevím, proč jsou všechny mé přítelkyně tak žárlivé. Nesmím se v jejich přítomnosti ohlížet na sebe. Ani za sebe. Nesmím si začít s jinou ženou, sáhnout jí na stehno, té jiné. Některé přítelkyně se zkoušely za ty jiné převlékat. Inu v mé hlavě není prostor pro takové blázniviny. Přítelkyně je tabu. Je u mě moc blízko. Radši bych spal s jinou ženou, dotýkal se jiné ženy, ale nakonec Così fan tutte a tak: všechny jsou stejné. Chtějí bezpečí a roztahují se mi v hlavě. Necudně a hloupě. Dovolil jsem jim to už dávno. A nemám jim to za zlé. Když přijdou v převleku za pterodaktyla, nebo za ženu z harému, přijdou mi ještě povědomější než předtím. Jsou ještě stejnější. Nejradši je mám, když už jsou úplně stejné a za nic se nepřevlékají. Ale z mé lásky se nesmí dělat povinnost. Doma je dusno. Přítelkyně vyžaduje vyjádření loajality. Musí mít pravdu a úplné právo na mé myšlenky a city. Ale ještě navíc musí být něco jako milenka. Jakoby žádoucí, ale doopravdy. Za takový výkon bych se nemusel stydět ani na prknech, která znamenají svět. A když jí tohle všechno dám a dokonce nepřetržitě dávám, v nestřežený okamžik mi dojdou síly a je konec. Stará se stěhuje, nová se taky stěhuje. Vlastně by mi možná stačilo mít tak dvanáct holek a točit je jak na orloji. To by se mi protočily panenky!



Bogoljub Krunýř (Anno 2021)
Vlastně to určitě napsal onen plodný. Autor T. V. Jsem jen jeho p(r)óza, ego Bogoljub, příjmením Krunýř. Šachový mistr. Lhář a bystrý pozorovatel života. Pravdivě se obracím k nejrůznějším otázkám lidské sexuality, k právu na intimitu a na necudné sebevyjádření. Nejsem víc než textová funkce, pořádající text jak brambory s máslem. Nemám skutečné názory ani preference, ale za slovo mě prosím berte. Taky za své zážitky se postavím, nejsou mé, ale cizí. Jsem to já, pořádková síla, nic nemravného. Ale to už se předbíhám jak Gauginovy hodinky z exotických krajů. Jak čert. Jak črta pomýleného, avšak o to zuřivějšího tetování skutečnosti krvelačnými slovy. Prosím o klid, zrovna konstruuju… svět.
Příspěvky autora



Onanie do kabinky nepatří!
Kdysi jako nadějný student jakési srovnávací literatury jsem byl zamilován nebo spíš jsem toužil po té či oné. Slečně Tereze, nebo po mnišce, jejíž jméno jsem neznal. Nikdy jsem se […]
Číst dál...



Líbí se mi cizí děvčata
Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je […]
Číst dál...
Další příspěvky v rubrice



Hra na Chloé
Chtěla jsem psát o hrách, které lidé mezi sebou hrají a sama jsem se zapletla do jedné, nyní již trochu nebezpečné hry. Chtěla jsem psát o manipulaci, až agresi, kterou […]
Číst dál...



Devítka
A jsme u toho… Kolik musí člověk v životě potkat mužů, aby si konečně mohl říct: “Jo, tenhle za to stojí, je jinej, konečně jsem našla svoje alter love, našla jsem […]
Číst dál...



Olížeme si Míšu?
Michal znal Toma a Emu už mnoho let. Byl to mladý pár s obrovským smyslem pro humor a se spoustou přátel. Michal se na návštěvu k nim už dlouho těšil. Jenže jednou […]
Číst dál...



Filosofie a erotika II. Foucaultovy Dějiny sexuality
Jsou naše touhy skutečně naše? V rozvinutém, konzumně orientovaném kapitalismu, uprostřed každodenních atak cílené reklamy a totality vševědoucích algoritmů, tápajíce ve vnuceném narcismu sociálních sítí, si tuto otázku patrně pokládáme […]
Číst dál...



Manipulace ve vztahu? Ano, manipulace.
Celá tahle éra byla podivná. Extrémně podivná. Na prvního manipulátora jsem narazila ve svém sedmém vztahu, kdy jsem se postupně stávala submisivní a tak nějak podléhala sebeklamu, že jsem vlastně […]
Číst dál...



Filosofie a erotika: Platónská láska
Dialog “Faidros” je “nejnemravnějším” spiskem řeckého filosofa Platóna, asi nejznámějšího “přítele moudrosti” všech dob. Dialogy (což jsou takové zdramatizované filosofické debaty, v nichž jako hlavní postava vystupuje Platónův učitel Sókratés) […]
Číst dál...



Co je láska a co lež? aneb paranoia ve vztahu
Co je láska a co lež? Vylhaná láska? A nebo jen paranoia? Už jste si někdy položili otázku, co znamená láska? V jakých formách může existovat? A jak se vlastně […]
Číst dál...



Non-binarita není legrace
“Nebinární, též genderqueer, je zastřešující kategorie pro genderové identity, které nejsou výlučně mužské ani ženské, a stojí tak mimo genderovou binaritu.” (Wikipedie)
Číst dál...
Tags
Asexualita
Básně
Cesty
Erotika
fantazie
Filosofie
Gay
G bod
Hra
Intimita
Lesbické
LGBT+
LGBTQ+
Literatura
Láska
Manipulace
Medvědi
Motivace
Nemoc
Nevěra
Násilí
Povídky
Příběhy
Queer
Recenze
Rodina
Rozhovory
Samota
Schizofrenní autismus
Sex
Sexboti
Sexualita
Společnost
Stigma
Stáří
Tanec
Terapie
Transgender
Vozíčkáři
Vzpomínky
Vztahy
Zamilovanost
Zpovědi
Úvahy
Články