Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas od času opustím a začnu si s novou. Mám pocit, že se tím něco vylepší. Ale i tato nová holka se mi dostane do hlavy a začne se tam roztahovat. Asi si nakonec najdu kluka, možná to bude lepší. Nevím, proč jsou všechny mé přítelkyně tak žárlivé. Nesmím se v jejich přítomnosti ohlížet na sebe. Ani za sebe. Nesmím si začít s jinou ženou, sáhnout jí na stehno, té jiné. Některé přítelkyně se zkoušely za ty jiné převlékat. Inu v mé hlavě není prostor pro takové blázniviny. Přítelkyně je tabu. Je u mě moc blízko. Radši bych spal s jinou ženou, dotýkal se jiné ženy, ale nakonec Così fan tutte a tak: všechny jsou stejné. Chtějí bezpečí a roztahují se mi v hlavě. Necudně a hloupě. Dovolil jsem jim to už dávno. A nemám jim to za zlé. Když přijdou v převleku za pterodaktyla, nebo za ženu z harému, přijdou mi ještě povědomější než předtím. Jsou ještě stejnější. Nejradši je mám, když už jsou úplně stejné a za nic se nepřevlékají. Ale z mé lásky se nesmí dělat povinnost. Doma je dusno. Přítelkyně vyžaduje vyjádření loajality. Musí mít pravdu a úplné právo na mé myšlenky a city. Ale ještě navíc musí být něco jako milenka. Jakoby žádoucí, ale doopravdy. Za takový výkon bych se nemusel stydět ani na prknech, která znamenají svět. A když jí tohle všechno dám a dokonce nepřetržitě dávám, v nestřežený okamžik mi dojdou síly a je konec. Stará se stěhuje, nová se taky stěhuje. Vlastně by mi možná stačilo mít tak dvanáct holek a točit je jak na orloji. To by se mi protočily panenky!
-
Vlastně to určitě napsal onen plodný. Autor T. V. Jsem jen jeho p(r)óza, ego Bogoljub, příjmením Krunýř. Šachový mistr. Lhář a bystrý pozorovatel života. Pravdivě se obracím k nejrůznějším otázkám lidské sexuality, k právu na intimitu a na necudné sebevyjádření. Nejsem víc než textová funkce, pořádající text jak brambory s máslem. Nemám skutečné názory ani preference, ale za slovo mě prosím berte. Taky za své zážitky se postavím, nejsou mé, ale cizí. Jsem to já, pořádková síla, nic nemravného. Ale to už se předbíhám jak Gauginovy hodinky z exotických krajů. Jak čert. Jak črta pomýleného, avšak o to zuřivějšího tetování skutečnosti krvelačnými slovy. Prosím o klid, zrovna konstruuju… svět.
Příspěvky autora
Líbí se mi cizí děvčata

Příspěvky autora


Onanie do kabinky nepatří!
Bogoljub Krunýř (Anno 2021) Cesty, Nezařazené, Příběhy Cesty, Příběhy
Kdysi jako nadějný student jakési srovnávací literatury jsem byl zamilován nebo spíš jsem toužil po té či oné. Slečně Tereze, nebo po mnišce, jejíž jméno jsem neznal. Nikdy jsem se ale nerozhoupal k ničemu jinému než k pohupování se nad záchodovou mísou.

Líbí se mi cizí děvčata
Bogoljub Krunýř (Anno 2021) Cesty, Příběhy Cesty, Příběhy
Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas
Podobné příspěvky

Hra na Chloé
Chtěla jsem psát o hrách, které lidé mezi sebou hrají a sama jsem se zapletla do jedné, nyní již trochu nebezpečné hry.
Chtěla jsem psát o manipulaci, až agresi, kterou lidé mezi sebou vytvářejí, jenže je nasnadě napsat o sobě, o mé hře, kterou jsem rozpoutala. Je vysoce promyšlená, tedy alespoň byla. Udělala jsem si z ní Projekt.(Pokračování textu…)

Mno, takže Devítka
A jsme u toho… Kolik musí člověk v životě potkat mužů, aby si konečně mohl říct: “Jo, tenhle za to stojí, je jinej, konečně jsem našla svoje alter love, našla jsem toho pravého? A nebo vůbec?” Co když je vše jen promyšlená hra, která vzešla úplně odjinud, z osudu řekněme. Z něčeho vyššího, co nás přesahuje a my jsme jen loutky a všichni hrajeme divadlo, osobní divadelní etudu, která je prostoupena naší myslí, naším tzv. “vyšším já”.(Pokračování textu…)

Olížeme si Míšu?
Michal znal Toma a Emu už mnoho let. Byl to mladý pár s obrovským smyslem pro humor a se spoustou přátel. Michal se na návštěvu k nim už dlouho těšil. Jenže jednou do toho přišla chřipka, jednou nečekaná návštěva, jednou Tomova služební cesta… A Ema, když byla sama doma, nikdy žádné návštěvy nepřijímala. Seděla nad svými výkresy a malovala. Nikdy se nenechala nikým a ničím rušit. Neotvírala, nebrala telefony. V těch chvílích žila jen ve světě svých snů a fantasie, jen se svými obrazy.(Pokračování textu…)
Líbí se mi cizí děvčata

Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší a podobně. Má přítelkyně ale téměř nikdy není žena. Je to jen vnitřní prostor pro nové rozpory. Proto ji čas od času opustím a začnu si s novou. Mám pocit, že se tím něco vylepší. Ale i tato nová holka se mi dostane do hlavy a začne se tam roztahovat. Asi si nakonec najdu kluka, možná to bude lepší. Nevím, proč jsou všechny mé přítelkyně tak žárlivé. Nesmím se v jejich přítomnosti ohlížet na sebe. Ani za sebe. Nesmím si začít s jinou ženou, sáhnout jí na stehno, té jiné. Některé přítelkyně se zkoušely za ty jiné převlékat. Inu v mé hlavě není prostor pro takové blázniviny. Přítelkyně je tabu. Je u mě moc blízko. Radši bych spal s jinou ženou, dotýkal se jiné ženy, ale nakonec Così fan tutte a tak: všechny jsou stejné. Chtějí bezpečí a roztahují se mi v hlavě. Necudně a hloupě. Dovolil jsem jim to už dávno. A nemám jim to za zlé. Když přijdou v převleku za pterodaktyla, nebo za ženu z harému, přijdou mi ještě povědomější než předtím. Jsou ještě stejnější. Nejradši je mám, když už jsou úplně stejné a za nic se nepřevlékají. Ale z mé lásky se nesmí dělat povinnost. Doma je dusno. Přítelkyně vyžaduje vyjádření loajality. Musí mít pravdu a úplné právo na mé myšlenky a city. Ale ještě navíc musí být něco jako milenka. Jakoby žádoucí, ale doopravdy. Za takový výkon bych se nemusel stydět ani na prknech, která znamenají svět. A když jí tohle všechno dám a dokonce nepřetržitě dávám, v nestřežený okamžik mi dojdou síly a je konec. Stará se stěhuje, nová se taky stěhuje. Vlastně by mi možná stačilo mít tak dvanáct holek a točit je jak na orloji. To by se mi protočily panenky!

Bogoljub Krunýř (Anno 2021)
Vlastně to určitě napsal onen plodný. Autor T. V. Jsem jen jeho p(r)óza, ego Bogoljub, příjmením Krunýř. Šachový mistr. Lhář a bystrý pozorovatel života. Pravdivě se obracím k nejrůznějším otázkám lidské sexuality, k právu na intimitu a na necudné sebevyjádření. Nejsem víc než textová funkce, pořádající text jak brambory s máslem. Nemám skutečné názory ani preference, ale za slovo mě prosím berte. Taky za své zážitky se postavím, nejsou mé, ale cizí. Jsem to já, pořádková síla, nic nemravného. Ale to už se předbíhám jak Gauginovy hodinky z exotických krajů. Jak čert. Jak črta pomýleného, avšak o to zuřivějšího tetování skutečnosti krvelačnými slovy. Prosím o klid, zrovna konstruuju… svět.
Příspěvky autora

Onanie do kabinky nepatří!
Kdysi jako nadějný student jakési srovnávací literatury jsem byl zamilován nebo spíš jsem toužil po té či oné. Slečně Tereze,
Číst dál...

Líbí se mi cizí děvčata
Navykli jsme si hrát s přítelkyněmi takovou milou hru na lži. Říkám jim, že se mi líbí, že jim to sluší
Číst dál...
Podobné příspěvky

Hra na Chloé
Chtěla jsem psát o hrách, které lidé mezi sebou hrají a sama jsem se zapletla do jedné, nyní již trochu
Číst dál...

Mno, takže Devítka
A jsme u toho… Kolik musí člověk v životě potkat mužů, aby si konečně mohl říct: “Jo, tenhle za to stojí,
Číst dál...

Olížeme si Míšu?
Michal znal Toma a Emu už mnoho let. Byl to mladý pár s obrovským smyslem pro humor a se spoustou přátel.
Číst dál...

Filosofie a erotika II. Foucaultovy Dějiny sexuality
Jsou naše touhy skutečně naše? V rozvinutém, konzumně orientovaném kapitalismu, uprostřed každodenních atak cílené reklamy a totality vševědoucích algoritmů, tápajíce
Číst dál...

Manipulace ve vztahu? Ano, manipulace.
Celá tahle éra byla podivná. Extrémně podivná. Na prvního manipulátora jsem narazila ve svém sedmém vztahu, kdy jsem se postupně
Číst dál...

Filosofie a erotika: Platónská láska
Dialog “Faidros” je “nejnemravnějším” spiskem řeckého filosofa Platóna, asi nejznámějšího “přítele moudrosti” všech dob. Dialogy (což jsou takové zdramatizované filosofické
Číst dál...
Tags
Asexualita
Autoři
Básně
Cesty
Erotika
fantazie
Filosofie
Gay
G bod
Hra
Intimita
Lesbické
LGBT+
LGBTQ+
Literatura
Láska
Manipulace
Medvědi
Motivace
Nemoc
Nevěra
Násilí
Povídky
Příběhy
Queer
Recenze
Rodina
Rozhovory
Samota
Schizofrenní autismus
Sex
Sexboti
Sexualita
Společnost
Stáří
Tanec
Terapie
Transgender
Vozíčkáři
Vzpomínky
Vztahy
Zamilovanost
Zpovědi
Úvahy
Články