Ulice plné zbytku kouře z cigaret,
tajemné jazzové melodie.

Jen jedna žena vzhůru,
pátrá,
hledá muže v jehož pohybu je kus poezie.
Bezestopy.

Hořkou kávu v ruce,
a
touhu v srdci,
den co den hledá, v odrazech výklenků,
a ne ve stínu svojí touhy.

Básníci všech dob, hovoří o něm.
O muži, co je v nás,
který,
utíká,
touha, bolest, strach.

Její sentimentální sny se plazí po ulicích,
schované za výlohami kaváren, a dechem větru.

V tu noc, se ztratily básně i sny,
zbyly jen stopy lásky a
pouliční lampy nesoucí světlo dne.

Další den zamyká za sebou,
a on pluje dál,
nedotčený a volný,
jako pták v oblacích.