pnilogo-03-crop

ŠTÍTKY

Ondra

Příspěvky autora

Domov náš milý s námi

Domov náš milý s námi
Básně,Literatura

Po zvuku ticho, po dni noc, z ticha se blíží a dává žít, že tmy se probouzí a dává vědět
Zrána se ještě ptá, co budeš dělat,
Děti vezmou je na světlo, dary, aby mohly se smát, a nebo plakat, poznat a být v harmonii, jak hořící rej.
Den učí, a bdí nad nimi, co se k večeru těší s jejich přítomnosti, do ticha se odeberou, aby mohli své příběhy jak větrem nést pro druhé.
Je pak tma a s láskou se blíží matka a otec. Jejich láska je prostupuje.
Když světlo a zvuk utichnou, se deti znovu zrodí, silnější a připraveni zas na chvíli i na věčnost žít na Zemi, nebo na různých, ale příbuzných místech.
Stále jseš tu, tak děkuji tobě, děkuji tady, díky tam, teď a opustím placatou tužku s písmeny svítícími omezeně. Děkuji a přidávám se k tomu dění, je vše a může být, a být jinak, když chceme a je to jednou ♥️🙏🌳✍️👈

Příspěvky autora

Další příspěvky v rubrice

Wanda

Wanda

Erotika,Literatura,Povídky,Vozíčkáři

„Kluci,“ trenér vrazil do šatny bez zaklepání, což u něho nebývalo zvykem. „Pojedeme na deset dní do Chorvatska!“

Odpovědí mu bylo hrobové ticho. Zarazil se.

„Co je? Myslel jsem, že budete rádi. Deset dní v teple, na sluníčku a možná i u moře úplně zadarmo…“

„My jsme vozíčkáři,“ začal opatrně Mirek.

Trenér měl sto chutí mu říct něco pikantního. Pak si to ale rozmyslel. „Fakt? Věříš, že jsem si ani nevšiml?“ Zatvářil se úplně vážně.(Pokračování textu…)

Chtěl jsem být Geišou, teď mi zbyla jen gay show

Chtěl jsem být Geišou, teď mi zbyla jen gay show

LGBTQ+,Literatura,Povídky

Když jsem poprvé zaslechl tato slova, okamžitě jsem věděl „ano, to jsem já, to je o mě, to je můj životní příběh v jedné větě“.

Lehl jsem si na gauč a začal přemýšlet. O životě, jaký je, jaký vedu a o životě, jaký bych chtěl vést. Co bylo a co je, co snad bude a co by snad mohlo být. Začal jsem se do toho všeho zamotávat – čas minulý, čas budoucí … Přítomnost. Minulost už neexistuje a budoucnost? Kdo může vědět, co bude a jestli vůbec bude. Tu je válka, tam výbuch mohutné sopky, tam zemětřesení, tam obří díra v zemi, která nemá dno a pořád se zvětšuje, a ani vesmír jako takový, není žádná jistota a bezpečí už vůbec. Vědci přijdou každou chvíli s jinou hypotézou a bezpečí? Objevují se černé díry ve vesmíru, negativní energie, co nás pohltí a co nás zničí … bude teda vůbec nějaká budoucnost? Kdo ví, asi ani ne. A když nás nezničí vesmír, zničíme se sami. Jediná jistota je v přítomnosti. Žijeme teď, milujeme teď!(Pokračování textu…)

Sen plný lásky, slunce a erotiky

Sen plný lásky, slunce a erotiky

Erotika,Literatura,Povídky,Vozíčkáři

Miluji ten stav – ležet bez pohnutí v čase mezi spánkem a bděním. Už nespat, ale ještě nebýt vzhůru, nechat doznívat hezké sny, dávat jim sladkou tečku, krásný konec, takový, jaký chci já. Užívat si tu slast, která postupně naplňuje celé mé tělo, prodlužovat ji, ještě chvíli, ještě. Sny třeba o mladém krásném muži, s nádhernýma modrýma očima, které by mě lačně hltaly. Ale současně muže se silnými pažemi. Nosil by mě na rukou, objímal, líbal, vášnivě hladil, chtěl mě, celou celičkou… zas a znova …

Krásné sny plné lásky a vášně, plné milování a slunce, protože k milování slunce patří, teda aspoň v mých snech.

Všechny mé sny mají ale jedno společné – krásného chlapa s velkýma modrýma očima, který mě bude neskonale milovat, chtít mě, toužit po mě.

Proto nechci ještě chvíli otevřít oči, chci vnímat aspoň to teplo postele, když už ten chlap zůstává v mých snech.(Pokračování textu…)

Kámasútra na schodech

Kámasútra na schodech

Erotika,Literatura,Povídky,Sexualita,Tanec,Vozíčkáři

„Můžu jít k tobě na pokoj?“ Zeptal se Oskar a zahleděl se Nině hluboce do očí. Nalil jí další sklenku vína a jemně ji pohladil po ruce. Poté si pohrál s každým jejím prstem a s úsměvem sledoval, jak slastně přivírá oči a představoval si její zrychlený dech, když ji bude hladit na úplně jiných místech

„Ty mě chceš opít?!“ A potichu dodala: „A potom se mnou provádět nějaké ty svoje sprosťárny!“(Pokračování textu…)

Jak Radek málem prosouložil vozík

Jak Radek málem prosouložil vozík

Erotika,Literatura,Povídky,Sex,Vozíčkáři

„Proč se pořád tak mračíte, Radku?“

Mladík zvedl hlavu a nechápavě se zahleděl do krásných velkých očí před sebou. Na vysvětlenou nakonec přece dodal pár slov:

„Vy byste se taky mračila, sestři, kdybyste zůstala na vozíku.“

„Ale, Radku, nejste přece ani první, a obávám se, že ani poslední. Rozhlédněte se kolem.“ Sestřička ukázala rukou po ostatních lidech všeho věku, kteří trávili svůj čas v rehabilitačním ústavu na invalidním vozíku. „Oni se nemračí, oni žijí! A taky sedí na vozíku. Někteří jsou ve vašem věku, někteří dokonce ještě mladší.“

Radek si vzdychl: „Já vím.“(Pokračování textu…)

Kolikrát ještě

Intimita,Literatura,Povídky,Sexualita,Vozíčkáři

Michal zazvonil a čekal. Představoval si, že Hanka otevře dveře s kloboučkem na hlavě, slunečními brýlemi na nose, vedle dveří bude stát sbalená cestovní taška a kabelka, on to vše naloží do auta, poté naloží Hanku, její vozík a vyrazí za partou na sraz …

Hanka mu sice otevřela, ale ještě neoblečená, jenom v lehkém, průhledném župánku, čímž mu vyrazila dech a on se nezmohl ani na pozdrav. Oči mu lezly z důlků při tom pohledu. Lehký župánek na miniaturním spodním prádle … jak rád by to z ní okamžitě strhal …

(Pokračování textu…)

Podobné příspěvky

Domov náš milý s námi

Domov náš milý s námi
Básně,Literatura

Po zvuku ticho, po dni noc, z ticha se blíží a dává žít, že tmy se probouzí a dává vědět
Zrána se ještě ptá, co budeš dělat,
Děti vezmou je na světlo, dary, aby mohly se smát, a nebo plakat, poznat a být v harmonii, jak hořící rej.
Den učí, a bdí nad nimi, co se k večeru těší s jejich přítomnosti, do ticha se odeberou, aby mohli své příběhy jak větrem nést pro druhé.
Je pak tma a s láskou se blíží matka a otec. Jejich láska je prostupuje.
Když světlo a zvuk utichnou, se deti znovu zrodí, silnější a připraveni zas na chvíli i na věčnost žít na Zemi, nebo na různých, ale příbuzných místech.
Stále jseš tu, tak děkuji tobě, děkuji tady, díky tam, teď a opustím placatou tužku s písmeny svítícími omezeně. Děkuji a přidávám se k tomu dění, je vše a může být, a být jinak, když chceme a je to jednou ♥️🙏🌳✍️👈

Ondra

Zdravím, jsem Ondra a sdílím tu, co jsem vytvořil. Grafika je tvořena v grafickém software na počítači, ale některé prvky jsou malované, skenované a vkládané do "koláží" chcete-li (figury žen a různé). Grafika se skládá z vlastních fotografií, které pořizuji a ořezávám na koláže. Jsem člověk se zkušeností s problémy v oblasti duševního zdraví, citlivější, často oslabený. Věřím, že tu jsem, abych vše pochopil a z místa se hnul a šel nějakou cestou, nevěřím v neřešitelnost nemocí, a snažím se poslouchat, co mi život přináší a být většinou v souladu.

Příspěvky autora

Další příspěvky v rubrice

Tags