Ačkoliv transsexualita provází lidskou historii odnepaměti, stále budí kontroverze. V minulosti byly translidé stíháni, v některých zemích je úřední změna pohlaví zakázána. V České republice sice existuje tranzice, translidé jsou však po jejím podstoupení často diskriminováni.
Prvotní zmínky o transgender osobách pochází z pravěku. V oblasti Středomoří byly před 9 000 lety nalezeny kresby a figurky zobrazující androgynní postavy v různých situacích včetně života v domácnosti nebo náboženského kontextu. Ve starověkém Řecku a Římě byli trans lidé součástí nejvyšších společenských vrstev a ze středověku naopak známe příběh o britské trans prostitutce ze 14. století, která si říkala Eleanor Rykener, pravým jménem John Rykener. V roce 1394 byla zatčena za převlékání se za ženu a sex s muži.
Dalším příkladem perzekuce translidí může být například Stella a Fanny, alias Ernest Boulton a Frederick Park, kteří byli v roce 1870 zatčeni londýnskou policií a obviněni ze „spiknutí a podněcování osob ke spáchání nepřirozeného trestného činu.“
Velmi známou osobou je Lili Ilse Elvenes, lépe známá jako Lili Elbe, dánská trans žena a jedna z prvních zaznamenaných osob, které podstoupily operativní změnu pohlaví. Narodila se jako Einar Magnus Andreas Wegener a pod tímto jménem byla úspěšným malířem. V červenci 1931 po podstoupení čtvrté operace, při níž měla získat dělohu a vagínu, se nezotavila a o tři měsíce později zemřela na srdeční zástavu.
Dekriminalizace transsexuality
Posuneme se do 20. století. V New Yorku v roce 1969 proběhly Stonewallské nepokoje (protesty byly ve Stonewall Inn v sousedství Greenwich Village v Manhattanu, pozn. red.), které jsou radikálním počátkem dnešních „pochodů hrdosti“. Jednalo se o první masivní protest americké queer komunity proti policejnímu násilí a šikaně, který se přelil v nepokoje v newyorských ulicích. V Americe přesto byla transsexualita brána jako podvod do 80. let. Francie povolila právní změnu pohlaví až v roce 1992, kdy ve prospěch transsexuálů rozhodl Evropský soud. Velká Británie ovšem dosud právní změnu neumožňuje, a to ani sňatky mezi lidmi po změně pohlaví. Podobně smýšlejících zemí je nejen v Evropské unii vícero.
Náš právní systém umožňuje tranzici – změnu pohlaví – je však nutné splnit přesně dané podmínky. Dva odborníci musí potvrdit, že jedinec má psychickou poruchu, vyžaduje se terapie, “testovací” rok života s rodově neutrálním jménem a znemožnění další biologické reprodukce. V současné době u nás podstoupí právní změnu pohlaví na padesát osob ročně, jedná se převážně o transsexuály starších ročníků.
O tématu se nemluví otevřeně
Co jako problém přetrvává je diskriminace translidí, a to převážně v zaměstnání a ve škole. V průzkumu z roku 2019 provedeném veřejným ochráncem práv uvedlo 86 % transgender osob, že se v posledních pěti letech setkalo s diskriminací, ve srovnání s 58 % leseb a 33 % gayů. Více než jedna třetina dotázaných LGBTI+ lidí uvedla, že se setkala s diskriminací, což je třikrát více než u běžné populace. Z LGBTI+ účastníků průzkumu 91 % uvedlo, že nehlásilo případy diskriminace úřadům, protože se domnívali, že incidenty jsou ojedinělé nebo že by orgány nejednaly. Sami transsexuálové tvrdí, že problémem je, že se o transsexualitě nemluví otevřeně. Přiklání se k tomu, aby o transsexualitě mluvily známé osobnosti a především, aby se této problematice věnovaly státní orgány a média.
Zdroje:
https://www.respekt.cz/externi-hlasy/zprava-o-ceskem-trans-zivote
https://www.amnesty.cz/lgbti/v-cr
