Hned jak Viki poprvé spatřila Liborovy krásné oči, začala se v nich topit. A topila se v nich rychle a ráda. Byly bleděmodré jako letní obloha za krásného slunečného dne, velké jako oceán, olemované hustými, dlouhými řasami. Černými jako ta nejčernější noc. Tak krásné oči u chlapa ještě neviděla.
„Jsem Libor.“
Přijala podávanou ruku. Byla příjemně teplá a suchá. Zaujaly ji jeho dlouhé štíhlé prsty zakončené čistými upravenými nehty. Velice příjemné ruce.
Sabina se už po několikáté převalila z boku na bok. Myslela si, že když změní polohu, pak snad usne. Opak byl ale pravdou – byla čím dál tím méně ospalá, čím dál, tím víc se ji ale chtělo dělat cokoliv jiného, jen ne spát.
Po chvíli to vzdala. Toto léto bylo mimořádně teplé. I když si nebyla tak stoprocentně jistá, jestli na tom, že nemůže spát, má hlavní podíl to horko.
Přesedla teda z postele na svůj invalidní vozík a zajela na druhou stranu postele, k manželovi. Spokojeně odfukoval. Pohladila ho po tváři, prsty mu vjela do vlasů a tiše zašeptala:
„Zdeňku, Zdeněčku.“
Nic. Naklonila se teda nad něho a něžně, jemně ho kousla do ouška. „Zdeněčku!“
Číst dál….
Hned jak Viki poprvé spatřila Liborovy krásné oči, začala se v nich topit. A topila se v nich rychle a ráda. Byly bleděmodré jako letní obloha za krásného slunečného dne, velké jako oceán, olemované hustými, dlouhými řasami. Černými jako ta nejčernější noc. Tak krásné oči u chlapa ještě neviděla.
„Jsem Libor.“
Přijala podávanou ruku. Byla příjemně teplá a suchá. Zaujaly ji jeho dlouhé štíhlé prsty zakončené čistými upravenými nehty. Velice příjemné ruce.
Sabina se už po několikáté převalila z boku na bok. Myslela si, že když změní polohu, pak snad usne. Opak byl ale pravdou – byla čím dál tím méně ospalá, čím dál, tím víc se ji ale chtělo dělat cokoliv jiného, jen ne spát.
Po chvíli to vzdala. Toto léto bylo mimořádně teplé. I když si nebyla tak stoprocentně jistá, jestli na tom, že nemůže spát, má hlavní podíl to horko.
Přesedla teda z postele na svůj invalidní vozík a zajela na druhou stranu postele, k manželovi. Spokojeně odfukoval. Pohladila ho po tváři, prsty mu vjela do vlasů a tiše zašeptala:
„Zdeňku, Zdeněčku.“
Nic. Naklonila se teda nad něho a něžně, jemně ho kousla do ouška. „Zdeněčku!“
Číst dál…
