S láskou v koncích
Tajně
Chtěla bych napsat báseň,
která by připomínala
kamínek v rukou
šťastného dítěte.
Číst dál….
Literatura
Kámasútra na schodech
„Můžu jít k tobě na pokoj?“ Zeptal se Oskar a zahleděl se Nině hluboce do očí. Nalil jí další sklenku vína a jemně ji pohladil po ruce. Poté si pohrál s každým jejím prstem a s úsměvem sledoval, jak slastně přivírá oči a představoval si její zrychlený dech, když ji bude hladit na úplně jiných místech
„Ty mě chceš opít?!“ A potichu dodala: „A potom se mnou provádět nějaké ty svoje sprosťárny!“
Číst dál….
Nelez mi do vzpomínek
Petra zajela se svým vozíkem blíž k oknu. Venku bylo bílo a dál chumelilo. Lidi chodili zabaleni v kabátech, jako ve svých kokonech. Ani nos jim netrčel ven. Sníh jim vrzal pod nohami. Snažila se zachytit aspoň ten zvuk. Milovala ho. Odjakživa. Vrzání čerstvě napadaného sněhu. Nemohla ho slyšet, tak si ho aspoň představovala.
Číst dál….
Sousedská výpomoc nutná
Od prvního dne, co se Zuzka přistěhovala, ji Tibor sledoval.
Štvalo ho, že o ní nic neví a ani neví, jak to zjistit. Nikdo o ní nic nevěděl. Nikdo ji neznal. Tibor dokonce ani netušil, jestli je vdaná, jestli některý z těch mužů, co ji navštěvují, je její manžel. Ale to asi ne, to by večer neodcházel. A všichni, kdo k ní přišli, zase po chvíli odešli. Nechápal to. Že by si přivydělávala jako prostitutka? To asi těžko, na to tam ti muži byli krátce, to by musely být pouze takové rychlovky. Ale kdo ví. A mohla dělat prostitutku, když seděla na invalidním vozíku? A navíc k ní nechodili jenom muži, nýbrž i dívky a ženy.
Číst dál….
Poslední cigareta
„Kurňa!“ Zanadával Ríša nahlas. „Cigareta!“
Vlaďka bleskurychle zareagovala a sáhla řidičovi mezi nohy.
„Á!“ To nebyl ani výkřik bolesti, ani rozkoše, pouze překvapení. Toto mladík nečekal. Snil o tom už dlouho, to ano, ale v této situaci a bez předehry to teda nečekal.
Číst dál….
Když slunce vychází, tak se stmívá. Nový zákon přírody
Saša přijel se svým invalidním vozíkem blíž k Mirce. Seděla sama na kraji lavičky a dívala se přímo na něho. Zkusil to. Položil svoji ruku na její a zahleděl se do té nekonečné hlubiny jejich očí:
„Máš nádherné oči – modré jako letní obloha za slunečného dne. Stejně tak jasné a krásné.“
Číst dál….
Literatura
S láskou v koncích
Tajně
Chtěla bych napsat báseň,
která by připomínala
kamínek v rukou
šťastného dítěte.
Číst dál…
Kámasútra na schodech
„Můžu jít k tobě na pokoj?“ Zeptal se Oskar a zahleděl se Nině hluboce do očí. Nalil jí další sklenku vína a jemně ji pohladil po ruce. Poté si pohrál s každým jejím prstem a s úsměvem sledoval, jak slastně přivírá oči a představoval si její zrychlený dech, když ji bude hladit na úplně jiných místech
„Ty mě chceš opít?!“ A potichu dodala: „A potom se mnou provádět nějaké ty svoje sprosťárny!“
Číst dál…
Nelez mi do vzpomínek
Petra zajela se svým vozíkem blíž k oknu. Venku bylo bílo a dál chumelilo. Lidi chodili zabaleni v kabátech, jako ve svých kokonech. Ani nos jim netrčel ven. Sníh jim vrzal pod nohami. Snažila se zachytit aspoň ten zvuk. Milovala ho. Odjakživa. Vrzání čerstvě napadaného sněhu. Nemohla ho slyšet, tak si ho aspoň představovala.
Číst dál…
Sousedská výpomoc nutná
Od prvního dne, co se Zuzka přistěhovala, ji Tibor sledoval.
Štvalo ho, že o ní nic neví a ani neví, jak to zjistit. Nikdo o ní nic nevěděl. Nikdo ji neznal. Tibor dokonce ani netušil, jestli je vdaná, jestli některý z těch mužů, co ji navštěvují, je její manžel. Ale to asi ne, to by večer neodcházel. A všichni, kdo k ní přišli, zase po chvíli odešli. Nechápal to. Že by si přivydělávala jako prostitutka? To asi těžko, na to tam ti muži byli krátce, to by musely být pouze takové rychlovky. Ale kdo ví. A mohla dělat prostitutku, když seděla na invalidním vozíku? A navíc k ní nechodili jenom muži, nýbrž i dívky a ženy.
Číst dál…
Poslední cigareta
„Kurňa!“ Zanadával Ríša nahlas. „Cigareta!“
Vlaďka bleskurychle zareagovala a sáhla řidičovi mezi nohy.
„Á!“ To nebyl ani výkřik bolesti, ani rozkoše, pouze překvapení. Toto mladík nečekal. Snil o tom už dlouho, to ano, ale v této situaci a bez předehry to teda nečekal.
Číst dál…
Když slunce vychází, tak se stmívá. Nový zákon přírody
Saša přijel se svým invalidním vozíkem blíž k Mirce. Seděla sama na kraji lavičky a dívala se přímo na něho. Zkusil to. Položil svoji ruku na její a zahleděl se do té nekonečné hlubiny jejich očí:
„Máš nádherné oči – modré jako letní obloha za slunečného dne. Stejně tak jasné a krásné.“
Číst dál…