Kája
Petr znal Káju snad odjakživa. Bydleli ve stejném domě, i když na jiných patrech.
Kája, jako malá slečna a později i jako slečna větší – moc krásy nepobrala, ale Petra vždy zajímaly a fascinovaly její kypré vnady a postupem času to bylo ještě výraznější. Začaly ho uchvacovat její plné čtverky. Pokaždé, když ji potkal na chodbě, mohl na nich oči nechat, ruce se mu chvěly a na čelo mu vystupoval studený pot. Nerozuměl tomu, ale bylo to příjemné. Velmi příjemné. Často na ni číhal za pootevřenými dveřmi, až půjde kolem. V té chvíli „náhodou“ vyrazil z bytu na chodbu a tvářil se strašně nešťastně.
Číst dál….