Žila jsem v zajetí, slzy dojetí, třpytí se perly, život plný lží, stavím dům z kostek, zahnat tak smutek, modlím se o spásu. Trápím se tím, co se stalo, přesto nechci nikomu ublížit a spíš se s přáteli sblížit. Žal i bolest zaženu venku, nebudu dál závislá, nebudu se věnovat pití a cigaretám, ani trochu, v srdci mám z toho tíhu. Možná jsem hloupá, ale snažila jsem se. Ať mě proklínají, není to moje vinna. V životě jsem chtěla lásku, místo toho jsem zničená, sebrali mi spousty času, z čehož jsem měla hlavu plnou hlasů.

Plakala jsem, trápila se, nevěřila, bála se, cítila se pokořeně, smutně, běsivá, hloupá, unavená. Vyčítám si všechno. Nevím, co s tím, nevím, jak to řešit, nevím, jak to řešit, nevím, co udělat. Jak se všemu postavit, celý mě to štve, je to jako ztratit někoho významného, pořád ho miluji, pořád vidím všechny ty procházky v dešti. Kéž by vše byl přelud. Kéž bych vše řekla líp, líp vyslala slova, líp se soustředila. Všechno jsem zmátla, protože toho bylo moc. Nemocnice mám, už dost. Je to koloběh a kolo se točí, jsem unavená a je toho na mě víc, než bych chtěla, celá jsem se v noci smutkem chvěla.

V lehkosti bytí, v radosti sjetí, sami sebou, svůdný, lehce schůdný. Zapojení v diskuzích, ve všech bytích, ve snech, v radostech a ve smutku, šanci ti dám vskutku. Jsem, co jsem nic neměním, přijímám čím jsem. Jsem to já, nadějí, jsem já snící, probudím se v bytí, radost a zlost pusť ode mě. Dej všechno pryč, najdi klíč, najdi sen , dej si čas, neber nikomu den. Cokoliv co jsi zažila a jak jsi se snažila, jak jsi byla plná snění, jak tě chytlo bdění. Miluj, žij, dýchej, i když jsi byla nemehlo. Všechno je úplně jinak, všechno je tak, jak má být, neboj se, sni dál. Najdi sílu, najdi víru, zvládni to, jsi vyvolená, jsi oddaná. Jsi život, jsi emoce, zapomeň na nemoce. To zvládneš, to dáš. Celé to dáš, buď silná, buď věrná sama sobě, nepropadej se, buď smělá, buď bdělá. Věř, že jsi to ty, kdo na to má. Najdi sebe, objevíš nebe, uvolni sílu, pořád se věnuj inspiraci, celkově se věnuj sobě. Raduj se dál, neboj se, jsi králem. Všechno bude fajn, neboj se být sám. V radosti, ve zlosti, přemítej, přehrávej, inspiruj se, motivuj se. Buď tu dál, v radosti, ve zlosti či v inspiraci.

Nadějné ráno, všechno se mi jen zdálo, měla jsem pocit, že jsem volná, že létám, že se vznáším, že všechno dobře snáším. Snažím se smysl věcem dát, pravdu svatou znát. O sebe pečovat, ze všeho se radovat. Kdo jsem, kam směřuji, s důvěrou se obracím, ze snu procitám, budím se, je den, jsem sama bez tebe, kam jsi šel? Kam jsi se hnal, proč jsi nepočkal? Co všechno je důležité, teď když jsem daleko od tebe. Modlím se, prociťuji, uvolňuji, naplňuji, avšak vše je jiné, začínám znovu, ale ne spolu. Stáhlo mě to dolů, do neznáma, do tmy, pořád tu byla šance, teď už není? Co se brzy změní? Zdá se mi to, jsem to já, myšlením se vzdělávám. Myšlením jsem napřed, pravdu znám. Únava ze všeho se dostavuje, kdo to ke mně ruce natahuje?

Životní toužení, v moři bažení. Srdceryvná píseň v ranní mlze, život plyne a já toužím splynout v jeden život, v jednu lásku. Nechci mít obavy, chci starost pustit z hlavy. Lehnout si do trávy a ležet a mít hlavu plnou snů a vizí, už nebýt pro lidi cizí. Cizost pramení z odcizení sama sobě, pořád se nacházím v tobě. Jsi blízko i daleko, spojuje nás nouze má a osud si s námi pohrává. Prosím Boha, ať to se mnou nikdy nevzdá. Ať najdu svou podstatu v božím světě, v měsíční krajině, ale i pustině. Světlo vidím, dokud v naději věřím, toužím po životě v klidu a dát životu naději, uniknout tak z pasti beznadějí, fungovat sama za sebe raději. Bože dej mi víru, že jsem smělá a že zůstávám bdělá.