ON byl po úrazu krční páteře. Jako památka na ten nešťastný skok do vody mu zůstal invalidní vozík a částečně ochrnuté nohy a ruce.
ONA-po těžké a zákeřné nemoci, která ji vážně poškodila míchu. Chodila sice o berlích, ale pomalu a jen s velkou námahou. Každý krok, každý pohyb ji stál obrovské úsilí. Přesto se ráda smála a milovala život.
Poprvé se setkali v rehabilitačním ústavu.
Jeho zaujala její bohatá, hnědá hříva, krásné, veliké oči a malý, kulatý zadeček.
Ji zase jeho hlas, nezkrotný optimizmus a víra. Ale i obdivné pohledy, které cítila na svém těle pokaždé, když se setkali.
Trávili spolu každou volnou chvíli. Zjistili, že mají hodně společného – nejen samotu a těžký život, ale hlavně touhu po lásce, po tom, držet někoho za ruku, s někým si povídat, zpívat, smát se, milovat, žít. Sledovat západ slunce, počítat hvězdy, ptát se rosničky, jaký bude den, sbírat na podzim spadané listí a po večerech obdivovat jejich barevnost, jejich krásu. Také ale krásu toho druhého… hladit, líbat, milovat, ale i být hlazen, líbán a milován. Držet někoho v náručí, šeptat mu do ucha sladké nesmysly… a sám ta krásná slova poslouchat. Byli mladí, toužili po lásce.
Číst dál….