Když přišel do Pařez a syn Skalického První úraz, nikdo ještě nevěděl, jaký poprask toto dílko později způsobí. Redaktor Vyhnálek si ho nechal až na dobu po Vánocích a zatím ho jen napojil na počítač, aby měl hotovou diagnostiku, až se po Novém roce vrátí. Když už byl zase v kanceláři, udělal si nejprve tureckou kávu a důkladně ji zamíchal. Pak chvíli přemýšlel, kde jsou jeho kolegové.
Když matka vstoupila do pokoje, aby se zeptala Karla, jestli náhodou něco nepotřebuje, našla ho, jak upřeně hledí do počítače, na tváři blažený úsměv.
„Co sleduješ?“.
A aniž by počkala na odpověď, prudce otočila monitor počítače k sobě.
„Porno?“ Zděsila se. „Fuj, ty prase!“ Vyjekla.
Irena se s Pepou seznámila v lázních. Láska na první pohled? Na Pepův možná ano, ale víc než to, sehrály zde svoji roli vzájemné sympatie, podobné názory, záliby, koníčky… a v neposlední řadě i podobný osud.
„Proč mi někdy nezavoláš?“ ptávala se Ilona Hany pokaždé, když se potkaly. Ta jen sklonila hlavu a v duchu si pomyslela: „Protože hodinové telefonáty nesnáším a považuji je za ztracený čas. Už mě ani to, že sedíš na vozíku, nedojme a k ničemu takovému nedonutí.“
Gábina byla Klářina nová kolegyně. Byla jen o rok starší, a tak toho měly hodně společného. Třeba lásku ke stejnému stylu hudby, k tanci, ke karetním hrám… Bylo to fajn a obě tomu byly rády. Měly dokonce i společnou cestu stejným autobusem z práce domů. Bydlely totiž ve stejném domě, pouze na jiných patrech. Jediný rozdíl mezi nimi byl snad v tom, že Klára byla vdaná a Gábina ne. Ale Klára děti neměla a její manžel byl hodně společenský člověk, a tak mu ani trochu nevadilo, že Gábina se u nich často zastavovala – na kafe, na večeři, na partičku karet, nebo přinesla krabici chlebíčků, které nadělala a neměl je kdo sníst… Říkávala, že Klára je její sestra, kterou nikdy neměla a nebýt jejího manžela, že by se k ní i nastěhovala. Nosívala jí květiny, zeleninu z trhu, domácí vajíčka od babičky…
„Můžu jít k tobě na pokoj?“ Zeptal se Oskar a zahleděl se Nině hluboce do očí. Nalil jí další sklenku vína a jemně ji pohladil po ruce. Poté si pohrál s každým jejím prstem a s úsměvem sledoval, jak slastně přivírá oči a představoval si její zrychlený dech, když ji bude hladit na úplně jiných místech
„Ty mě chceš opít?!“ A potichu dodala: „A potom se mnou provádět nějaké ty svoje sprosťárny!“
Když přišel do Pařez a syn Skalického První úraz, nikdo ještě nevěděl, jaký poprask toto dílko později způsobí. Redaktor Vyhnálek si ho nechal až na dobu po Vánocích a zatím ho jen napojil na počítač, aby měl hotovou diagnostiku, až se po Novém roce vrátí. Když už byl zase v kanceláři, udělal si nejprve tureckou kávu a důkladně ji zamíchal. Pak chvíli přemýšlel, kde jsou jeho kolegové.
Když matka vstoupila do pokoje, aby se zeptala Karla, jestli náhodou něco nepotřebuje, našla ho, jak upřeně hledí do počítače, na tváři blažený úsměv.
„Co sleduješ?“.
A aniž by počkala na odpověď, prudce otočila monitor počítače k sobě.
„Porno?“ Zděsila se. „Fuj, ty prase!“ Vyjekla.
Irena se s Pepou seznámila v lázních. Láska na první pohled? Na Pepův možná ano, ale víc než to, sehrály zde svoji roli vzájemné sympatie, podobné názory, záliby, koníčky… a v neposlední řadě i podobný osud.
„Proč mi někdy nezavoláš?“ ptávala se Ilona Hany pokaždé, když se potkaly. Ta jen sklonila hlavu a v duchu si pomyslela: „Protože hodinové telefonáty nesnáším a považuji je za ztracený čas. Už mě ani to, že sedíš na vozíku, nedojme a k ničemu takovému nedonutí.“
Gábina byla Klářina nová kolegyně. Byla jen o rok starší, a tak toho měly hodně společného. Třeba lásku ke stejnému stylu hudby, k tanci, ke karetním hrám… Bylo to fajn a obě tomu byly rády. Měly dokonce i společnou cestu stejným autobusem z práce domů. Bydlely totiž ve stejném domě, pouze na jiných patrech. Jediný rozdíl mezi nimi byl snad v tom, že Klára byla vdaná a Gábina ne. Ale Klára děti neměla a její manžel byl hodně společenský člověk, a tak mu ani trochu nevadilo, že Gábina se u nich často zastavovala – na kafe, na večeři, na partičku karet, nebo přinesla krabici chlebíčků, které nadělala a neměl je kdo sníst… Říkávala, že Klára je její sestra, kterou nikdy neměla a nebýt jejího manžela, že by se k ní i nastěhovala. Nosívala jí květiny, zeleninu z trhu, domácí vajíčka od babičky…
„Můžu jít k tobě na pokoj?“ Zeptal se Oskar a zahleděl se Nině hluboce do očí. Nalil jí další sklenku vína a jemně ji pohladil po ruce. Poté si pohrál s každým jejím prstem a s úsměvem sledoval, jak slastně přivírá oči a představoval si její zrychlený dech, když ji bude hladit na úplně jiných místech
„Ty mě chceš opít?!“ A potichu dodala: „A potom se mnou provádět nějaké ty svoje sprosťárny!“
