Jitka a Filip se znali už od dětství. Chodili spolu do školky, do školy, na gympl, na basket… Byli nejlepšími kamarády. Vždy se mohli jeden na druhého spolehnout. Dokázali si spolu, jako dobří kamarádi, celé hodiny povídat, celé večery spolu mlčet a nic se na tom nezměnilo ani potom, co se Jitka vdala a Filip oženil. Pracovali ve stejné firmě, kanceláře měly vedle sebe, jenom večery už trávili každý s někým jiným. A na povídání už taky neměli tolik času. Když jim při jejich vytíženosti nějaký zbyl, trávili ho každý se svou rodinou. Opět si čas jeden pro druhého našli teprve až po Jitčině úrazu, díky kterému skončila na invalidním vozíku. Ona měla najednou víc volna a on si uvědomil, že teď ho jako kamaráda potřebuje mnohem víc.