„Ahoj Hani, pojď na kafe,“ zahalekala Danka na přítelkyni.

Ta jen zalapala po dechu: „Promiň, nemůžu, spěchám. Ke kadeřnici“ a už byla pryč.

Po týdnu:

Hanka jen opět mávla ve spěchu rukou: „Promiň, nestíhám. Musím si jít nechat udělat nové nehty.“

„A co zítra?“ Zajímala se Danka.

„To mám fitko.“

„Tak po něm,“ nedala se tentokrát jen tak odít.

„To už vůbec!“

„Ty máš chlapa!“ Vykřikla Danka.

Přítelkyně jen přikývla: „to víš, zafungovala chemie“ a byla pryč. Žádné vysvětlení, nic.

Číst dál….

Neurologické oddělení je jedno z nejstarších v naší nemocnici a tak i vypadá – veliké pokoje pro 6 – 8 lidí. Já se dostala na osmi lůžkový, kde vládla opravdu “všehochuť“ – já na vozíku, pacientky s berlemi, s hůlkou, chodící.

Nejmladší pacientce bylo tři a dvacet, nejstarší přes osmdesát. Divili byste se, ale může to fungovat a dokonce může být i legrace.
Číst dál….

I ležák (člověk, který pro svůj tělesný handicap je odkázán na život na posteli) má právo na intimitu, na lásku, na erotiku, na sex, horší je to ovšem s realizací těchto jeho potřeb.

Pokračování filmu „Miluj mě, pokud to dokážeš“ s názvem „Chci tě, pokud to dokážeš“ to vše názorně popisuje a ukazuje.
Číst dál….

„Mirku, co je to rések?“

Chvíli se na ni nechápavě díval.

„Ivan o mě řekl, že jsem rések.“

Usmál se. Miloval její cizí přízvuk a komolení českých slov.
Číst dál….