Dana si poposedla na svém invalidním vozíku a se zalíbením se zahleděla na postavu mladého muže uprostřed tanečního parketu. Úzké černé kalhoty, lesklá červená košile do pasu, široký černý pás … perfektní taneční kostým. Neměl chybu. Ani ten kostým, ani ten chlap.

„Otoč se!“ hypnotizovala ho pohledem. Jeho kulatý, malý zadeček, jaký mají pouze profesionální tanečníci, ji neskutečně dráždil. Byl úžasný! Polkla. Tanečník se otočil a pohledem bloudil po sálu. Ty jeho uhrančivé černé oči ji dráždily možná ještě víc. Jejich pohledy se setkaly. Přestala dýchat. „Teď, nebo nikdy!“ Řekla si a jako ve snu k němu natáhla obě ruce. Čekala, že udělá čelem vzad, že se zalekne jejího invalidního vozíku. Ne! Zahleděl se jí hluboko do očí. Možná čekal, že ona oči sklopí, nebo že stáhne ruce zpět. Vydržela. Ruce natažené k němu, se topila v jeho očích. Byla jako zhypnotizovaná.
Číst dál….