Co je láska a co lež? Vylhaná láska? A nebo jen paranoia?
Už jste si někdy položili otázku, co znamená láska? V jakých formách může existovat? A jak se vlastně projevuje? Ale na to vám tady odpovídat nechci. Chci se zaměřit na to, co se nachází za láskou, co je za ní? Bolest, vlastnictví, kontrolování, paranoia. Když se zamilujete, nese to s sebou i jistá rizika. A to, že začnete být například paranoidní. A když tu lásku z vás neustále ten druhý setřepává, nevíte už, jakou možnost zvolit, abyste se cítili ve vztahu komfortně. Jak někomu dokázat, že ho milujete? Jak dokázat, že jste si lásku nevymysleli? Jeho, svoji?
Myslela jsem si, že existuje alt er love. Psala jsem básně, hledala. A našla jsem? Ne. Protože opravdová alt er love skutečně neexistuje. Je to jen klam, a tak i moje básně začaly nabírat podivný směr. Svoji lásku jsem přeměnila na paranoidní vnímání světa. Paranoidní vnímání světa mužů. Kdybych byla muž, napíšu: světa žen. Ale já nejsem, tak se omlouvám, že bude článek genderově nevyvážený, ale je to o mých pocitech, o ženských pocitech.
Když jsem se zamilovala do osmičky, tedy osmého muže v mém životě, myslela jsem, že vše bude zalité sluncem, alespoň na začátku, ale nebylo, vše bylo komplikované už tehdy. Nejprve jsem tomu věřila. Věřila jsem, že žiju v pohádce, že jsem Ho našla, jenže každý vztah mi zatím ukázal jen to, jaká toxicita v mužích, které si vybírám, je. A stejná toxicita je i ve mně. Je to jako zrcadlo, přitahujeme jen to, co sami vysíláme a naopak.
Vybírám si šovinistické typy a podle toho na ně reaguji. Reaguji paranoiou, přehnaným kontrolováním, sebemrskačstvím a sebeobviňováním. V prvním vztahu jsem vůbec nežárlila, ani ve druhém. Teprve třetí vztah mi ukázal, co vlastně žárlivost je a co je paranoia. Vygradovalo to mojí atakou, kdy zlí ovládali hodné a snažili se je přesvědčit, že zlo je dobré. Bylo jich tehdy už 60%, myslím těch zlých. A tam započala moje paranoia, která se táhne až dodnes.
Může mi tisíckrát říkat, že vše je jinak. Nikdy jsem nikomu nevlezla do věcí, do konverzací, protože to se nedělá. Jenže s osmičkou jsem to poprvé v životě udělala, a nestačila jsem se divit, co jsem našla. A pak nebuďte paranoidní. Jestli můžu něco doporučit, nikdy nikomu nelezte do věcí, protože vždycky něco najdete, co vás posléze bude užírat a už se toho nezbavíte. Zkrátka to nedělejte, pak je totiž těžké, tomu druhému věřit. Změníte se, přestanete být sebevědomí. Už jen tím, co ten druhý vysílá, začnete být zlí a podezíraví, při každém slově hledáte něco, co vám potvrdí, že ano, měli jste celou dobu pravdu… A ten druhý vám říká: „Vidíš jen to, co chceš vidět.“ No jo, ale já to přeci nechci vidět, nechci přece vidět, že to tak je.
V každém z nás je tak trochu Jekyll a Hyde. V každém z nás se projevuje dobro i zlo, umím být jedovatá, fakt umím být zlá na chlapy. A proč? Protože zrcadlo, protože Jekyll a Hyde.
A teď jedna báseň na závěr:
Dejte mi někdo klíč
A já snad pochopím, co jsi zač
Dejte mi někdo klíč
A snad pochopím, co já jsem zač
Dejte mi někdo klíč
Ať se v tom vyznám
Dejte mi klíč
A já se zamknu a zahodím klíč
