Neurologické oddělení je jedno z nejstarších v naší nemocnici a tak i vypadá – veliké pokoje pro 6 – 8 lidí. Já se dostala na osmi lůžkový, kde vládla opravdu “všehochuť“ – já na vozíku, pacientky s berlemi, s hůlkou, chodící.
Nejmladší pacientce bylo tři a dvacet, nejstarší přes osmdesát. Divili byste se, ale může to fungovat a dokonce může být i legrace.
Číst dál….
I ležák (člověk, který pro svůj tělesný handicap je odkázán na život na posteli) má právo na intimitu, na lásku, na erotiku, na sex, horší je to ovšem s realizací těchto jeho potřeb.
Pokračování filmu „Miluj mě, pokud to dokážeš“ s názvem „Chci tě, pokud to dokážeš“ to vše názorně popisuje a ukazuje.
Číst dál….
„Mirku, co je to rések?“
Chvíli se na ni nechápavě díval.
„Ivan o mě řekl, že jsem rések.“
Usmál se. Miloval její cizí přízvuk a komolení českých slov.
Číst dál….
„Potřebuji ženskou,“ povzdechl si jednoho dne Mirek.
„Už mi je sedmnáct a pořád nic.“ Poté se na chvíli zamyslel: „No jo, ale jak se vlastně seznamují vozíčkáři?“ Chvíli přemýšlel, ale když ho ani po deseti minutách nic nenapadlo, rozhodl se jít pro rady ke zkušenějším.
Zajel do blízké restaurace, kam si každé odpoledne zajel Jarek na „společenskou konverzaci“, jak říkával. Fakt byl ten, že seděl v koutě, popíjel své „pivo na trávení“ a četl noviny, které tu byly k dispozici.
Číst dál….
I.
Když láska vzchází …
Drhnoucí pohled. Drtící pohled.
Vrávorání. Bezbřehost. Utonutí.
Číst dál….
V tomto příběhu jsem sice hlavní roli nehrála, ale celý se odehrával před mýma očima.
Jednou tam také přijali devadesátiletou babičku. Její šedesátileté dceři řekli, že tam s ní být nemusí, že ony, sestry, jsou studované a tudíž si s ní hravě poradí. Neporadily – babičku nemohly donutit vstát z postele, zarytě odmítala se umýt, převlíknout a nemocniční stravu, to už vůbec do ní nedostaly.
Číst dál….
Neurologické oddělení je jedno z nejstarších v naší nemocnici a tak i vypadá – veliké pokoje pro 6 – 8 lidí. Já se dostala na osmi lůžkový, kde vládla opravdu “všehochuť“ – já na vozíku, pacientky s berlemi, s hůlkou, chodící.
Nejmladší pacientce bylo tři a dvacet, nejstarší přes osmdesát. Divili byste se, ale může to fungovat a dokonce může být i legrace.
Číst dál…
I ležák (člověk, který pro svůj tělesný handicap je odkázán na život na posteli) má právo na intimitu, na lásku, na erotiku, na sex, horší je to ovšem s realizací těchto jeho potřeb.
Pokračování filmu „Miluj mě, pokud to dokážeš“ s názvem „Chci tě, pokud to dokážeš“ to vše názorně popisuje a ukazuje.
Číst dál…
„Mirku, co je to rések?“
Chvíli se na ni nechápavě díval.
„Ivan o mě řekl, že jsem rések.“
Usmál se. Miloval její cizí přízvuk a komolení českých slov.
Číst dál…
„Potřebuji ženskou,“ povzdechl si jednoho dne Mirek.
„Už mi je sedmnáct a pořád nic.“ Poté se na chvíli zamyslel: „No jo, ale jak se vlastně seznamují vozíčkáři?“ Chvíli přemýšlel, ale když ho ani po deseti minutách nic nenapadlo, rozhodl se jít pro rady ke zkušenějším.
Zajel do blízké restaurace, kam si každé odpoledne zajel Jarek na „společenskou konverzaci“, jak říkával. Fakt byl ten, že seděl v koutě, popíjel své „pivo na trávení“ a četl noviny, které tu byly k dispozici.
Číst dál…
I.
Když láska vzchází …
Drhnoucí pohled. Drtící pohled.
Vrávorání. Bezbřehost. Utonutí.
Číst dál…
V tomto příběhu jsem sice hlavní roli nehrála, ale celý se odehrával před mýma očima.
Jednou tam také přijali devadesátiletou babičku. Její šedesátileté dceři řekli, že tam s ní být nemusí, že ony, sestry, jsou studované a tudíž si s ní hravě poradí. Neporadily – babičku nemohly donutit vstát z postele, zarytě odmítala se umýt, převlíknout a nemocniční stravu, to už vůbec do ní nedostaly.
Číst dál…